VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak se chodilo k doktorovi

Jižní Čechy - Dnes přicházíme už se čtvrtým dílem seriálu jihočeských Deníků nazvaný 70+. Věříme, že vás vzpomínání jihočeských pamětníků zaujalo, že s chutí usedáte ke čtení o době, od níž uplynuly desítky let, ke čtení o tom, jak se žilo v době vašeho dětství a mládí.

23.7.2012
SDÍLEJ:

Růžena Vlasáková. Narodila se v roce 1922 v Hartvíkově. Celý život pracovala jako učitelka. Bydlí v Táboře, v roce 1952 se jí narodila dcera Věra.Foto: Deník/ Josef Musil

Chceme vyprávění zachytit a dát ho do novin, aby tady alespoň kousek zbyl. Redakce Deníku vaše příběhy ráda uchová pro další generace.
Do čtvrtého dílu jsme vybrali, věříme, že poutavé vypravování o tom, jak se rodilo, chodilo k zubaři, ošetřovalo na pohotovosti a v nemocnici; a platilo se vlastně nějak za lékařskou péči?

Ve startovacím díle jsme od vás získali úžasné zážitky, jak se dříve cestovalo, pak přišlo stýskání po tom, co zmizelo, dále jste vzpomínali na zaniklé hospody, výčepy, restaurace, bufety či jídelny.

A budeme dál vyprávět. 
O době, kterou dnešní generace vnímá jako historii, ale starší ročníky tomu říkají „náš život". Příští týden se můžete těšit na vzpomínky na vojnu.

Pokud je vám více než sedmdesát let a chcete se zapojit do projektu 70+, zatelefonujte nebo napište do vaší regionální redakce Deníku. Rádi vás budeme poslouchat.

Medikamenty jsme v mládí nepotřebovali

Němčice u Volyně – Paní Marie vystudovala zemědělskou účetnickou školu, která sídlila ve Strakonicích v Plánkově ulici. Poté začala pracovat v Němčicích na statku jako účetní, kde také poznala svého manžela.

Společně vychovali tři děti. Nejstaršího Honzu a dvojčátka Petra a Pavlínku. „Když se děti narodily, tak už v té době fungoval tady v Česticích doktor. Dětský doktor nebo sestra, tehdy terénní pracovníci, většinou objížděli vesnice za každého počasí, i když třeba byly dva metry sněhu," dodává.

„Při mém těhotenství s Honzíkem za mnou dojížděla terénní pracovnice, která mi poskytla první a základní informace, co se týče porodu a například toho, co si mám vzít s sebou do porodnice, a tato péče pokračovala i do šestinedělí po porodu. Dříve to zdravotnictví fungovalo lépe. Ne každý měl automobil a mohl si k lékaři dojet.

Když jsem byla podruhé těhotná, že čekám dvojčátka, jsem se dozvěděla až těsně před porodem v porodnici ve Strakonicích. To víte, v té době žádné ultrazvuky ani jiné vymoženosti nebyly. Bohužel jsem porodila předčasně, tak jsem musela být šest neděl v nemocnici v Písku, kde měli inkubátor."

Jako legraci vypráví porod svého chotě. „Ten, když se narodil, nemohla se k němu porodní bába vůbec dostat, to byly takové závěje, že je celá vesnice musela odhazovat… Ale nakonec to dobře dopadlo a jsme svoji už přes padesát let."

A co léky? Byly k sehnání? „Byly, ale maximálně aspirin a penicilin. My jsme byli mladí, ještě zdraví, nic jsme nepotřebovali."

Do nemocnice ho poslali až z Říše

České Budějovice – Lékařské ordinace ještě před druhou světovou válkou pamatuje Oldřich Mikula. Ten se narodil v roce 1922 a mládí prožil ve Veselí nad Lužnicí. „Na celé město tam byli tři lékaři a jeden dentista. Vybavení tehdejších ordinací se samozřejmě s dnešními nedá srovnat. Dost záleželo na tom, jak byl lékař bohatý, ale obecně bylo všechno mnohem prostší," vzpomíná.

Ve zdravotnictví podle něj tehdy chyběly i dnes naprosto samozřejmé věci. „Nebyla například antibiotika. Lékaři tak měli mnohem složitější práci, dost věcí se muselo řešit přirozenějším způsobem a to je asi i důvod, proč se tenkrát lidé nedožívali moc vysokého věku," popisuje. Lékaři také často ošetřovali pacienty sami, bez zdravotních sester. Přesto se ve městě vždy těšili velké vážnosti.

Během druhé světové války se podle Oldřicha Mikuly zdravotnictví naštěstí moc nezhoršilo. On sám se v té době poprvé dostal do nemocnice. Potřeboval pomoc, když byl totálně nasazený v Říši. „V roce 1944 jsme museli pracovat ve velkých vedrech a já dostal vysoké horečky. Pustili mě tedy domů, do táborské nemocnice. Tam ale už nedokázali zjistit, co jsem měl za nemoc, a protože příznaky odezněly, musel jsem zpátky do Říše. Bylo mi tenkrát líto, že to lékaři trochu nenašvindlovali. Možná bych díky tomu mohl zůstat doma," vypráví.

Lidi rentgenovali v autobusech

Velešín – Ač je jí téměř třiaosmdesát, drží se ve skvělé kondici a neužívá ani jeden lék. S výjimkou doplňků stravy. „Nevím tedy, jestli jsem ten správný člověk na vzpomínky z oblasti zdravotnictví," směje se Věra Jandová z Velešína.

Na svět ale přivedla tři děti, a tak nemocnici z dob svého mládí pamatuje. „Každé dítě jsem rodila jinde – v Budějovicích, Krumlově a Kaplici," upřesňuje. Nespokojená podle svých slov byla jen v Krumlově kvůli přístupu zdravotních sestřiček. „Primář na ně byl asi málo přísný. Tehdy jsem se zařekla, že než ještě jednou rodit v Krumlově, to raději umřít," vzpomíná Věra Jandová.

Dnes už je to podle ní o něčem jiném. Nejen v krumlovské nemocnici, ale i v těch ostatních zařízeních, je většina zdravotnického personálu k pacientům vstřícnější než dřív, k lepšímu se mění i vybavení nemocnic a prostředí v nich.

„Myslím, že se dnes více dbá i na prevenci. Dřív třeba jezdily po vesnicích a městech autobusy, kde zdravotníci lidi snímkovali, jestli nemají tuberkulózu. Ale dnešní medicína umí třeba včas odhalit rakovinu i další vážné nemoci, a  tak lidé mají šanci žít déle," oceňuje.

A na zdravotnické poplatky Věra Jandová nežehrá. „Dříve jsme sice za léčení neplatili, ale je fakt, že kdyby člověk byl doma, utratí za jídlo možná ještě víc, než kolik platí v nemocnici," dodává.

Obcházela vesnice a podávala injekce

Jindřichův Hradec – S ošetřovatelstvím spojila Svatava Dlouhá, 81letá energická důchodkyně, celý svůj život.

Během své profesní dráhy, kterou zahájila na severu Moravy, vystřídala několik míst a nakonec se vynořila na zcela opačném konci republiky.

„Já jsem vlastně klasická porodní bába. Po válce jsem totiž absolvovala zdravotní školu v Ostravě právě jako porodní asistentka. Škola je možná trochu nadnesený název. Tenkrát to byl vlastně jen desetiměsíční kurz, protože v těch letech byla třeba každá ruka, a proto zdravotnice chrlili jako na běžícím pásu," vzpomíná Svatava Dlouhá.

Ihned po skončení školy také v porodnici skutečně pracovala. „První dva roky jsem byla v nemocnici ve Zlíně, ale pak jsme se přestěhovali do pohraničí. Nejprve jsem se starala o děti v jeslích, na což vzpomínám skutečně ráda. Pak mě ale přeřadili na plicní oddělení, a to nebyl žádný med. Aut bylo poskrovnu a já jsem pěšky musela obcházet vesnice a dávat injekce tuberkulózním pacientům. Neměla jsem ani batoh a stříkačky jsem během mnohakilometrových pochůzek musela nosit jen tak v ruce," popisuje trampoty Svatava Dlouhá.

I přes nelehký úděl, jež s sebou poslání zdravotnice nese, svého rozhodnutí nelitovala. „O to víc si můžu užívat, že se teď zase někdo stará o mě," směje se penzistka. 

Vypotit se, to byl lék na všechno

Písek – Anna Kubišová vzpomíná na to, jak od dob jejího mládí zdravotnictví pokročilo.

„Je jasné, že zdravotnictví bylo dříve na jiné úrovni než dnes. Nebylo tolik vymožeností, jako je teď, a nebyly běžné, například ani operace srdce či kloubů," vysvětluje Anna Kubišová, která byla zdravotní sestrou na novorozeneckém oddělení. „Myslím, že jim byla dopřána dostatečná péče," říká žena, která vychovala dvě děti.

Podle ní se proměnilo i prostředí porodnic. „V jednom pokoji byla všechna miminka a v druhém maminky. Neexistovalo, aby byly v pokoji společně. Sestřičky pak miminka přebalovaly, koupaly a nosily na kojení. Nebylo nijak rozšířené rodit doma. Ve svých dvaadvaceti letech jsem rodila v porodnici jako většina maminek," říká Anna Kubišová, která pracovala jako zdravotní sestra celý život.

„Za lékařskou péči, co si vzpomínám, se neplatilo. Možná, když jsem byla úplně malé děcko, ale nepamatuji se, že by mě maminka kdy vzala k lékaři. Nejlepším lékem na všechno bylo vypotit se v posteli a za dva tři dny jsem už zase běhala venku s ostatními," říká.

Připomíná také, že neexistovala žádná pohotovost. Každá rodina měla svého rodinného lékaře, ke kterému zašla, nebo on navštívil je, kdykoliv byla potřeba. 

Po válce jeli tloustnout na zámek

Prachatice – Na svůj první zážitek s lékařskou péčí si Marie Kašparová ani vzpomínat nemůže, protože tenkrát byla novorozenec, a jako takovou ji v Protivíně očkoval doktor Pokorný.

Když se jí na tu příhodu ale zeptáte dnes, začne vyprávět zajímavý příběh, na jehož konci se o desítky let později v Prachaticích setká s vnučkou zmíněného lékaře. „Věnovala jsem jí tenkrát ten očkovací průkaz jako památku na jejího dědečka. Byla to úžasná náhoda," vypráví s úsměvem Marie Kašparová, která v letošním roce oslavila své osmdesátiny.

Další zážitky s tehdejší lékařskou péčí má Marie Kabátová také v živé paměti. Vzpomíná například na svůj pobyt v ozdravovně, kam jela po válce přibrat. Ozdravovna byla v zámku ve Starých Těchanovicích.

„Všichni jsme byli tenkrát příšerně hubení, ale jinak nám nic nebylo. A zámek v té době ještě nebyl upravený jako zdravotnické zařízení. Vzpomínám si, že jsme měli postele v těch ohromných sálech zámku. A tři týdny jsme hlavně jedli," vysvětlila pamětnice. Kromě toho spočíval pobyt v ozdravovně v pohybu na čerstvém vzduchu při procházkách v zámeckém parku a okolí. „Myslím, že nám to tenkrát pomohlo. Dneska už asi takové zařízení nejsou, hlady nikdo netrpí," uzavřela pamětnice.

Pro porodní asistentku šel posel

Hartvíkov – Telefon ani auto, natož pravidelný autobusový spoj. Nic takového na obyčejné vsi ve 20. letech 20. století neměli, ačkoli všechny tyto vynálezy už byly dlouhá léta na světě. Stejné to bylo i roku 1922 v Hartvíkově, který patříval pod Pacov.
Prvního března se tam narodila Růžena Macková, dnes Vlasáková.

„Odrodila mě porodní asistentka z Hájku. To je malá obec, jen pár chaloupek, asi dva kilometry vzdálená od Hartvíkova směrem na Vodici. Nevím, jak se paní asistentka jmenovala, ale když pět let nato rodila mého bratra Josefa, zůstal mi v paměti její obraz jako zavalité paní. Tehdy v našem okolí odrodila většinu dětí, měla to jako živnost," říká Růžena Vlasáková.

Ani porodní asistentka nevlastnila telefon. Lidé by jí na něj stejně museli volat ze vzdálené pošty. Proto se z Hartvíkova k asistentce včas vypravil pěší posel a ona se pak pěšky vydala k rodičce. Ujít několik kilometrů po svých, patřilo tehdy ke zcela běžným věcem. Jenomže zabralo to svůj čas.

„Proto, když porod spěchal, měli jsme na to v Hartvíkově paní Švecovou, které také uměla odrodit. Dělala to ale podomácku, neměla žádné zkoušky. Takové ošetření byl risk, ale lidé ho v nutnosti podstoupili, než aby zůstali bez pomoci," vysvětluje Růžena Vlasáková.

Autor: Redakce

23.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Obsluha strojů 14 500 Kč Obsluha zařízení na zpracování kovů obsluha strojů na zpracování kovu. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14500 kč, mzda max. 16500 kč. Volných pracovních míst: 9. Poznámka: broušení kovů, praxe minimálně 1 rok, kontakt tel. nebo osobně pouze v pondělí 8:00 - 10:00. Pracoviště: Building company s.r.o., sú, náměstí Tomáše Bati, č.p. 419, 391 02 Sezimovo Ústí 2. Informace: Denis Soronga, +420 777 164 440. Státní a veřejná správa - Státní a veřejná správa Úředník veřejné správy 22 610 Kč Úředníci v oblasti daní 220885 - vrchní referent/rada v Oddělení vymáhacím. Požadované vzdělání: vyšší odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 22610 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Služba zahrnuje zejména: , -komplexní výkon agendy při správě daní ve složitých případech správy daní,, -komplexní vymáhání daňových nedoplatků všemi formami daňové exekuce ve složitých případech (vydávání exekučních příkazů k přikázání pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, přikázáním jiné pohledávky nebo postižením jiných majetkových práv, vydávání exekučních příkazů na srážky ze mzdy, zabezpečování výkonu rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí),, -vybírání pohledávek od dlužníků v hotovosti,, -zpracovávání rozhodnutí o zajištění daně,, -spolupráce s ostatními orgány k zajištění provedení exekuce,, -provádění vyhledávací činnosti a místních šetření., , Posuzovány budou žádosti podané ve lhůtě do 30. října 2018, tj. v této lhůtě zaslané služebnímu orgánu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu služebního úřadu Finanční úřad pro Jihočeský kraj, Mánesova 1803/3a, České Budějovice, PSČ 371 87, nebo osobně podané na podatelnu služebního úřadu na výše uvedené adrese. Žádost , lze podat rovněž v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem , na elektronickou adresu služebního úřadu podatelna2200@fs.mfcr.cz nebo prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky ID scdnz6b.. Pracoviště: Finanční úřad pro jihočeský kraj - tábor, Budějovická, č.p. 2923, 390 02 Tábor 2. Informace: Eva Hřebečková, +420 387 722 287. Obchod - Obchod Prodavač, prodejce 15 000 Kč Prodavači v prodejnách prodavač/ka oddělení dřeva. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Staňte se členem našeho týmu! Nyní hledáme kolegu/kolegyni na pozici prodavač/ka. , Pracovní náplň (fyzicky náročnější práce): starost o kvalitní prezentaci zboží, poskytování kvalifikovaných informací zákazníkům o našem zboží, komunikace se zákazníky, doplňování regálů. , Požadujeme: SOU/SŠ vzdělání, samostatnost, spolehlivost, orientaci na zákazníka, flexibilitu - práce o víkendech, výpis z rejstříku trestů. , Nabízíme: HPP (smlouva na 3 roky), zajímavé mzdové ohodnocení, další benefity, samostatnou práci, možnost seberealizace. , Vhodné i pro OZP. Nástup ihned do oddělení dřeva!, prémie, stravenky, kontakt e-mailem. Pracoviště: Bm česko s.r.o. - baumax tábor, Soběslavská, č.p. 3046, 390 05 Tábor 5. Informace: Romana Ředinová, +420 267 289 176. Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 73 Kč Uklízeči a pomocníci v ubytovacích a vzdělávacích zařízeních pokojská. Požadované vzdělání: bez vzdělání. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 73.2 kč. Volných pracovních míst: 6. Poznámka: úklid ubytoven: kpt. Nálepky a Lidická, pouze OZZ, OZP, zkrácený pracovní úvazek: 3 - 6 hodin denně, chuť pracovat, komunikativnost, spolehlivost, kontakt tel.. Pracoviště: Bartoň a partner s.r.o., tábor - kpt. nálepky, Kpt. Nálepky, č.p. 2395, 390 03 Tábor 3. Informace: Ludmila Springerová, +420 734 156 973.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Jihostroj veze z Benátek výhru. Za tři sety si zasloužil tři body

Malířka Helena Schmaus Shooner.

Zemřela výtvarnice Helena Schmaus Shooner, pravnučka F. Křižíka

Neúspěšný kandidát napadl volby v Krumlově

Český Krumlov – Že mohlo dojít k manipulaci s hlasovacími lístky, ohlásil Krajskému soudu v Českých Budějovicích (KS) v pátek 19. října, tedy poslední den lhůty pro podání návrhu na neplatnost hlasování nebo výsledku voleb do zastupitelstva města Český Krumlov, Václav Mocek z Českého Krumlova, který kandidoval v komunálních volbách za hnutí PRO 2016 a skončil jako 2. náhradník.

Na věži turisty překvapil zlatý robot. Natáčel film

České Budějovice – Kolemjdoucí se ráno zmateně zastavují. Nevěřícný výraz ve tváři vystřídá úsměv a u mužů a sci-fi fanoušků dokonce pochopení.

Soud bude řešit 15 návrhů na neplatnost voleb

Jižní Čechy – Hlasy voličů pro kandidující strany nebyly sečteny správně. S takovým odůvodněním sepsali Jihočeši návrhy na neplatnost říjnových komunálních voleb, které adresovaly Krajskému soudu v Českých Budějovic.

Vandal poničil čtyři automobily v Berlínské ulici na Sídlišti Nad Lužnic

Tábor – Táborští policisté musejí řešit další případ bezohledného vandalství. Jeho obětí se tentokrát stala čtyři zaparkovaná vozidla v Berlínské ulici na Sídlišti Nad Lužnicí.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT