VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak jsme si dříve vyprávěli anekdoty

Jižní Čechy - Opět je tu nový díl „nekonečného" seriálu jihočeských Deníků s názvem 70+. níky, tomu říkáte „náš život". Minule jste vzpomínali, jak se dříve hrálo na hudební nástroj. Dnes přicházejí na řadu vzpomínky na to, jaké anekdoty se dříve vyprávěly. Co nejvíc letělo? Vtipy
o politicích nebo policajtech?

7.4.2014
SDÍLEJ:

Miloš Smetana: Narodil se v roce 1935 v Ústí nad Labem a od roku 1949 žije v Táboře. V současné době vede sezimovoústecké Divadélko Múzika. Divadlo je jeho koníčkem již od dob studií na gymnáziu, kdy vedl divadelní kroužek.Foto: Archiv

Na vtipy jsme jako kluci neměli čas

Tábor – Pokud byste se zeptali Miloše Smetany z Tábora (1935) na anekdoty, které se vyprávěly za jeho dětství, odejdete s nepořízenou. Narodil se totiž v Ústí nad Labem, a když přišla válka, tamní obyvatelstvo mělo jiné starosti.

„Češi v roce 1938 museli pohraničí opustit, takže jsme se stěhovali. Odešli jsme na Šumavu a rodiče si lámali hlavu nad tím, co bude dál, kam půjdeme. Jako děti jsme na vyprávění anekdot v této době neměly ani pomyšlení. Zkrátka, tenkrát na nějaké legrace nebyl čas," vysvětluje Miloš Smetana, proč ho tento druh oblíbené zábavy minul.

„Nebyla na to ani nálada. Když jsme třeba byli ve škole a začala létat letadla, tak děti rychle běžely domů a bály se bombardování. Tatínek navíc pracoval na dráze, a tam s chlapi vymýšleli protiněmecké akce, takže neustále byl plný obav," dodává Miloš Smetana, který již jako student gymnázia vedl divadelní kroužek.

„Divadlo mě drží až do současnosti a stalo se mým největším koníčkem. Nikdy jsme se s chlapy nescházeli u piva, abychom si vyprávěli anekdoty," dodává bývalý kantor, kterého nejvíce na divadle táhne, že se člověk dokáže převtělit do postavy, kterou představuje, a z jejího hlediska se dívat na život.

Miloš Smetana je režisérem, zakladatelem a vedoucím Divadélka Múzika. Jeho ansábl se skládá převážně ze studentů Centra odborné přípravy v Sezimově Ústí. 

Dobrý vtip? Každý, který nemusíte přehrávat

Strakonice – Když přijde řeč na humor a vtipy, je Láďa Švec – jak mu všichni říkají – ve svém živlu. „Je mi 82 let a můžu s klidem říct, že každý vtip už tady v nějakém podání jednou byl. Nic zásadního se na nich nemění," říká.

Rád vzpomíná na doby svého mládí, kdy například s katovickým kronikáři Karlem Kuncipálem a Eduardem Kolářem připravovali program na oblíbené reduty. S Edou jsme byli ochotni jít až na samou hranici únosnosti, ale Karel ne. Kdepak, ten by nám dal, kdyby se v programu objevily sprostoty," vzpomíná.

Vtipů měli v zásobě vždy dost, ale obecenstvo chtělo spíše jinotaje a dvojsmysly. „Byla taková doba. Lidé se chtěli bavit a narážky na cokoliv vždy fungovaly. Každý si dosadil nebo představil to svoje," vysvětlil.

Když ale sleduje současnou zábavu, bývá mu smutno. „Hrozně herců si myslí, že musí do vtipu přidat nadávku. Že je to pak humornější. Není to pravda, protože i sprosté slovo se musí umět použít a zacházet s ním citlivě. Proto mám rád Marka Ebena nebo jsem rád poslouchal herce Otakara Brouska staršího," dodal Láďa Švec.

K tomu, zda už před léty byly vtipy o policajtech, blondýnách nebo Židech, dodává: „Jistě, že byly. A proč by neměly být? Dobrý vtip se udrží s malou obměnou celá desetiletí. Nemusíš ho přehrávat, stačí ho jen říct v pravou chvíli. Špatný zanikne sám."

Vtipy má rád, sám ale vypravěčem není

Prachatice – O blondýnkách, policistech, ale hlavně politické. Takové byly vtipy podle Jiřího Ludačky v době minulého století. „Vtipy se vyprávěly vždycky. Hlavně politické, ty měly navíc dvojsmysly, aby byly pochopeny, ale nebyly napadnutelné," vzpomíná na předrevoluční období Jiří Ludačka.

I proto prý obvykle začínaly slovy: Rus, Američan a Čech, nikdy nebyly zcela konkrétní, ale v popisu smyšlených postav nebylo obtížné poznat, na kterého politika nebo politickou situaci míří. „Nezapomenutelnými na vtipy byla samozřejmě legendární Bohdalová a Dvořák a samozřejmě, že i Vladimír Menšík," říká aktivní senior se slovy, že vtipy z jejich estrád lidé často přejímali a vtipy pak žily svým vlastním životem.

On sám se vypravěčem vtipů nikdy nestal, i když se dodnes rád u dobrého vtipu zasměje. „Máme klub seniorů a v něm, minimálně jednou do měsíce, máme takové odpoledne plné vtipů. Máme tu dvě seniorky, které jsou na vtipy přebornice, rády je vyprávějí a musím říci, že jim opravdu jdou. Je to paní učitelka Dortová a Marie Broučková. Dokáží připravit půl hodiny, kdy se opravdu bavíme," chválí Jiří Ludačka se slovy, že i když má vtipy moc rád, obvykle je po vyslechnutí zase hned zapomene.

„Měl jsem rád třeba Dikobraz, kde byly pro změnu kreslené vtipy, ten byl hodně oblíbený obecně," dodal.

Vtipy se vyprávěly, když se sešla parta lidí a byla dobrá nálada

Kestřany – O blondýnách, o policajtech, o Pepíčkovi . . . Vyprávění anekdot nebylo v minulých letech o moc jiné než dnes. Emanuel Aleš z Kestřan vtipy nevidí jako něco, co se příliš změnilo. Vyprávělo se ve škole, v práci i doma. „Většinou se anekdoty vyprávěly při příležitostech, kdy se sešla parta lidí a byla dobrá nálada," vzpomíná osmasedmdesátiletý Emanuel Aleš.

Nejlepším vypravěčem vtipů je podle něj Karel Kůrka z Písku. „Ten mohl vyprávět od rána do večera. Zná nejvíc vtipů na celém píseckém okrese. Dělával tady ve stavební skupině a ten panečku uměl vyprávět. Dneska už je asi v důchodu," pokračuje pamětník.

Anekdoty se vyprávěly už ve škole, ale vyhraněný vkus na ně Emanuel Aleš nikdy neměl. „Je mi celkem jedno, jaké je to téma, když je vtip dobrý. Když býval ještě Dikobraz, tam bývaly kreslené vtipy a ty také nebyly špatné," říká.

V době hluboké totality se podle jeho slov hodně vyprávěly také politické vtipy. Na jeden si vzpomněl, je tak z padesátých šedesátých let: „Z konference letěly delegace – byl tam Američan, Angličan, Rus a Čech. Najednou pilot hlásí 'Porucha motoru, muž přes palubu'.Američan řekne 'Ze prezidenta Trumana, za spojené státy' a vyskočí. Za chvíli pilot hlásí 'Porucha trvá, další muž přes palubu'. Angličan vstane, zakřičí 'Za spojené království britské, za královnu' a vyskočí. Za chvíli se ozve znovu pilot 'Porucha motoru, poslední muž přes palubu'. Rus vstane, zakřičí 'Za Stalina, za rodinu', chytí Čecha pod krkem a vyhodí ho ven."

Politické vtipy se vždycky vyprávěly a vždycky se zřejmě vyprávět budou, pouze uzpůsobené dané době.

Vtipy přináší dobrou náladu a ta je klíčem ke spokojenému životu

Jižní Čechy – Člověk by se něčemu měl zasmát každý den. Takový přístup udrží člověka v dobré kondici. Tímto pravidlem se snaží řídit i šestaosmdesátiletý Bedřich Boršek, který v současnosti žije v budějovickém Domově pro seniory Hvízdal.

Vhodná doba na dobrý vtip je podle pana Bedřicha skoro kdykoli. „Jen při práci by se člověk měl věnovat tomu, co dělá a neměl by odvádět svou pozornost někam jinam," říká Bedřich Boršek. „Čas na zábavu je až po práci, člověk se prostě musí soustředit na to, co dělá."

Bedřich Boršek vzpomíná na své dětství. „Můj otec vlastnil obchod, takže moc času nebylo," vypráví. „A maminka mu v obchodě pomáhala. Vychovali mě dobře, ale nějaké tradiční anekdoty jsme v rodině neměli, na to bylo moc práce. I já jsem musel pomáhat, třeba jsem míchal těsto, ale také jsem pral na valše," říká.

Podobné vtipy a anekdoty jako se vyprávěly před lety se podle něj vyprávějí i dnes. Jen s některými malými rozdíly. „Vtipy se vyprávěly vždycky, jen nebyly plné vulgarit jako dnes," vzpomíná Bedřich Boršek. „Ale to je určitě i tím, jak se dnes obecně přistupuje k výchově," mračí se.

Podle pana Bedřicha také hodně záleží na tom, s kým se člověk zrovna baví. Vtipy, které se na různých místech a v různých společnostech vyprávějí jsou takové, jaká je i společnost, která se jim směje. „Když jsme třeba cvičili, tak se říkaly anekdoty o sportu, v zaměstnání se zase o přestávkách hodně vtipkovalo o práci a tak podobně."

Bedřich Boršek se díky cvičení v Sokole podíval i daleko za hranice naší země. Na cestách se tak setkal i s různými národnostmi. „Vtip, pokud je dobrý, pobaví každého bez rozdílu," tvrdí Bedřich Boršek. „Smát se totiž umí každý a smích spojuje. Dobrý vtip vytvoří dobrou náladu a v dobré náladě se hned lépe žije,"říká na závěr.

Anekdoty byly součástí rodinného života

Jižní Čechy – Existovaly anekdoty, vtipy a veselé říkanky, které se v rodině Zdeňky Němečkové doslova dědily z generace na generaci. Některé říkanky a průpovídky ji naučila prababička, která bydlela v Krkonoších. „Na břehu Nilu v hlubokém toku, myl si slon prdel sto plných roků," přednáší jednu z říkanek Zdeňka Němečková. „U nás se pak vždycky ještě doplnilo: A já ti přeji, abys tak dlouho živ byl, jako si slon tu prdel myl," dodává vesele.

Vtipy, které nikdy nezestárnou určitě znají všichni. Paní Němečková jich umí vyprávět opravdu hodně. Témata vtipů se podle Zdeňky Němečkové moc nemění. Vždy zde podle ní budou věčné vtipy o zajíčkovi a dalších zvířátkách, ale i o strážcích zákona nebo politicích.

„I za nás byly vtipy o blondýnkách," vzpomíná Zdeňka Němečková. „Vím to, sama jsem totiž mívala blond vlasy, za to můj manžel František, ten je měl černé a krásně kudrnaté," vypráví.

Zdeňka Němečková nezná ale jen vtipy a anekdoty. Pobavit přátele dokáže i vtipnými hádankami. „Co je to? Je to zelené a jezdí to nahoru a dolů," ptá se. „Přece žába ve výtahu."

„I dnes si tady vtipy rádi vyprávíme," popisuje život v Domově pro seniory Hvízdal Zdeňka Němečková. „Je to taková výborná vzpruha pro nás všechny, když se pořádně od srdce zasmějeme," doplňuje na závěr s úsměvem.

Krýt vtipy na Husáka jim pomáhal herec František Husák

Křemže – V únoru oslavil Karel Jirovec 73 let. Jak sám rychle dodává, je prý o rok starší, než hnědé uhlí. Už takové uvítání člověka utvrdí v tom, že bude o čem si s ním povídat.

Podstatnou část života strávil Karel Jirovec v Křemži. Lidé jej znají hlavně jako muzikanta, který jim zpříjemňuje leckterou veselici. Doslova veselou kopou, která nezkazí žádnou legraci, je Karel Jirovec stále.

Však má a měl veselé kamarády. Mezi ně patřili například Mikuláš Malhocký nebo známý herec František Husák. „František žil jeden čas v Českém Krumlově, měl přítelkyni a tak se za ní přistěhoval. Pracoval na tehdejším OKS, tedy Okresním kulturním středisku," zavzpomínal včera Karel Jirovec s dodatkem, že tehdy zrovna byla doba normalizace, kdy jen zavadit o jméno nějakého komunistického státníka znamenalo koledovat si o problémy a třeba i kriminál. „Byli jsme parta, která hrála všude možně. František k tomu chodil na různé veřejné akce recitovat. Jednou jsme seděli u piva, probírali politiku a on řekl, že pokud si chceme zanadávat na Husáka, jemu to vadit nebude. A že můžeme nadávat klidně nahlas," naznačil zápletku Karel Jirovec.

A tak se od té doby v Krumlově nadávalo na Husáka beztrestně, protože každý měl výmluvu, že jeho nadávka vlastně míří na úplně někoho jiného, než na generálního tajemníka Komunistické strany Československa.

„Takže my jsme nadávali, lidi se otáčeli, co se to děje a byla z toho zábava na pokračování. Jednou nás takhle zatím kamarádsky upozornil jeden policista, tehdy příslušník Veřejné bezpečnosti. Byl v civilu a nenápadně nám řekl, že bychom z toho mohli mít velké problémy. Ale František mu odpověděl: Já jsem Husák a mě ty jejich řeči vůbec nevadí," shrnul Karel Jirovec.

Jenomže pak se František odstěhoval do Prahy a posléze zemřel. To už si museli jeho bývalí kumpáni dávat větší pozor na ústa. Jenomže i tuto situaci vyřešili. V Českém Krumlově totiž žil ještě jeden Husák, řezník. A ten prý žezlo po Františku Husákovi převzal rád a ochotně.

Autor: Redakce

7.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Navštivte svou okresní redakci Deníku, kde najdete formulář pro vaše přání.

Vaše přání může zaznít v chrámu ve Vídni

Adventní koncert v klokotském kostele Nanebevzetí Panny Marie.
37

Adventní a mariánské písně zněly na Klokotech pro stacionář Klíček

Hluk, smrad a krev i o Vánocích?

Jižní Čechy - „Zábavná“ pyrotechnika škodí zvířatům i lidem. Záblesky a hluk způsobují u zvířat paniku. Divoká zvířata se při ní mohou zranit, ta domácí i ztratit.

Na co zajít v neděli do kina

Táborsko - Přinášíme přehled nedělního programu kin.

Táborský hokej opět otevřel své srdce, Martínka podpořil téměř 105 tis

Tábor – Město nad Jordánem prožilo v sobotu pozoruhodný hokejový večer.

Krampus show 2017 předvedla úchvatnou podívanou

Kaplice - Zhruba deset tisíc návštěvníků v sobotu večer rozparádil průvod krampusů, alpských démonických bytostí.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT