Jako děti jsme chodily s hadrem na hlavě

Hlinice – Podle Heleny Soukupové (70) na rýmu nepomůže zkrátka vůbec nic a člověk se jí těžko zbavuje.

„Je prý prokázané, že rýma trvá nejméně týden a podle mě to tak i je," začíná své vyprávění pamětnice. „Jako děti jsme si při rýmě všelijak zahřívaly čelo, aby se rýma dostala z dutin. Chodily jsme s hadrem na hlavě. Byly i kapičky do nosu jako nyní. Stejně ale nic nepomáhalo," zhodnotila. „Nyní mám dobré zkušenosti s rýmovníkem. To je rostlina, která voní jako eukalyptus a krásně vás protáhne. Říká se jí také kubánské oregano. Tato pokojová rostlina odpuzuje mouchy i komáry," radí žena, pro kterou jsou bylinky obrovským koníčkem a ráda je využívá.

Dříve byli lidé podle jejích slov více odkázaní na bylinky a při nemocech je hojně používali. „Maminka nám při nachlazení vařila šípkové čaje a při zápalu plic mazala různé olejíčky na prsa. Nechyběla ani oblíbená cibule s medem."

Zkušenosti má i se psím sádlem. Mast se vyrábí z jitrocele, měsíčku, řebříčku a jiných bylinek. Pomáhá při kašli, nachlazení nebo i astmatu. Asi před padesáti lety se s ním Helena Soukupová setkala poprvé.

„Bylo mi dvacet a chodila jsem do práce. Měla jsem příšerný kašel a jeden kolega přinesl psí sádlo. Tvrdil, že je pravé, takže vyrobené ze psů. Jestli to byla pravda nevím a ani jsem se po tom nepídila. Myslím ale, že bylo. Dříve se skutečně sádlo ze psů k léčbě používalo a od toho je odvozený i jeho název. Dneska by to lidé asi těžko rozdýchávali. Každopádně jsem mast zkusila a namazala si ji na prsa. Je fakt, že pomohla."

Bylinkové čaje se dříve pily úplně běžně

Strakonice – Vařily se hlavně čaje. Tak vzpomíná šestasedmdesátiletá Marie Brůžková ze Strakonic na to, jak se dříve léčila chřipka a jiné neduhy.

Jako malá vyrůstala v Pivkovicích nedaleko Bavorova. Její maminka na bylinky nijak zvlášť nechodila, její babička ano. „Dávala přednost hlavně kopřivám a bezinkám. Dávaly je takzvaně na krůvek, to bylo místo nad kamny. Z bylinek pak babička vařila čaje. Ten kopřivový jsem moc ráda neměla, ale ten bezinkový zas tak špatný nebyl," vzpomíná Marie Brůžková.

Čaj se prý ráno uvařil do velké nádoby a pil se během celého dne. „Udržoval se celý den takový vlažný. Tehdy nebyly limonády, čaj jsme pili vlastně místo nich," dodává.

Když ale došlo na chřipku, byly v záloze další babské rady. „To víte, tehdy se s chřipkou moc neleželo. Bylo dost práce na polích a na nějaké marození nebyl moc čas. Fungovalo to, co funguje dodnes – především to byl kvalitní med, pak také odvar z cibule a podobně," říká.

Na vysokou horečku se dávaly, stejně jako dnes, neoblíbené studené zábaly. „Pamatuji si, že mě maminka zabalila třeba od pasu dolů. Vůbec jsem je neměla ráda," dodává Marie Brůžková.

Při dýchacích potížích se na hrudních dával tvaroh společně s křenem. Kromě bylinek si Marie Brůžková vzpomíná, že už před lety byly na rýmu běžně k dostání nosní kapky. „Myslím, že se jmenovaly Sanorin," dodává.

Med byl základ, zdraví pomohl i rybí tuk

Prachatice – Na horké mléko s medem a kapkou rumu vzpomíná Marta Haklová. To byla nejčastější medicína, kterou jí dávala její maminka, když byla, dnes již seniorka, ještě malým dítětem. „Při horečce pak byl zábal, jako dítě jsem byla celá balená do studeného mokrého prostěradla, později se dávaly zábaly na zápěstí, kotníky a na hrudník," pokračuje ve svých vzpomínkách.

Bylinky doma moc nepoužívali, ani dnes tak populární cibuli nebo zázvor. „Ono to bylo dané i tím, že zázvor běžně ke koupi nebyl. Byl buď namletý jako koření do jídla, nebo nasekaný a sušený. Ale čerstvý zázvor nepamatuji. Mám ho ráda jako čaj s citronem, v dětství mi ale maminka připravovala tradiční černý čaj s citronem," poznamenala.

Podle ní si ani nepamatuje, že by byli rodiče nemocní a potili se v posteli. „Tatínek byl živnostník, takže ten když mohl, pracoval, ať byl nemocný nebo ne. U maminky si už vůbec nevzpomínám, že by třeba ulehla s horečkou do postele," vypráví Marta Haklová.

V době, kdy byla Marta Haklová dítětem, bylo ještě běžné, že se používalo psí sádlo. „U nás byl jeden člověk, který sháněl psy. Od něj ho lidi kupovali. Já si ale nepamatuji, že by mi někdy maminka psí sádlo mazala při nemoci. Co jsem jako dítě dostávala, to byl rybí tuk. Bylo to až po válce, protože při válce k dispozici nebyl. Pak jsme jej dostávali ve škole, já jsem dokonce dostala i sklenici domů, protože jsem jako dítě prodělala hodně nemocí. Každý den jsme museli povinně spolknout lžičku tuku spolknout, trvalo to rok. I v době, kdy už byla ve školce moje dcera, dostávaly tam děti rybí tuk na lžičce," pokračuje.

Podle Marty Haklové byl základem léčby v době jejího dětství kvalitní med. „Sehnat ho nebyl problém. Včelařů bylo hodně. Navíc, u naší zahrádky měl včelín jeden včelař, který nám každý rok dal sklenici medu. Med se používal jako sladidlo hodně často," doplnila.

Dostupnost bylinek v dnešní době je nevalná

Písek – Při nemoci či nachlazení sáhl člověk dříve spíše po bylinkách a různých domácích lektvarech. I dnes to tak má Marie Danayiová. „Když jsem byla malá, trpěla jsem nejvíce na angíny a to se u nás léčilo takzvaným priessnitzovým zábalem na krk. A to je jediné, co si z domácí léčby vybavím," vzpomíná.

Seniorka také vzpomíná na svá školní léta, kdy do škol chodili doktoři na preventivní prohlídky či očkování. „Všechny nás zahnaly do sborovny a tam probíhala taková preventivní prohlídka nebo očkování," vypráví. Vybavuje si, že když byla malá, tak hlavní přísady v bylinkách byly především heřmánek a měsíček, které se používaly takřka na všechny léčby. „Vybavuji si, jak jsme i heřmánek kloktali," usmívá se důchodkyně.

Také mluví o tom, že dříve se lidé léčili spíše doma za pomoci bylinek a babských rad a k doktorovi se šlo až tehdy, když byla nemoc vážná a domácí lektvary byly na léčbu krátké. Dnes tomu tak už ve většině případech není. „Myslím si, že dřív byly určitě bylinky dostupnější, teď spousta takových už ani neroste, nebo nejsou k zakoupení," říká.

„Nejvíce trpím na průdušky a s těmi mi pomáhal léčitel, který mi namíchával speciální bylinky, ze kterých jsem si dělala čaj a ten mi vždy pomohl," uvádí a dodává, že cestu k léčiteli našla díky své dceři. „Co mi opravdu hodně pomáhá je například pampeliškový a sedmikráskový med na průdušky. Opravdu funguje," zmínila. Spoustu babských rad si do svého života odnesly i děti paní Danayiové. „Co používají, je nekrájená cibule zalitá vodou, kterou necháte přejít varem, a jedna lžíce majoránky. To pak inhalujete. Používá to má dcera a opravdu jí to vždy zabere," říká. Marie Danayiová má opravdu hojné množství receptů a triků na nemoci, například na bolest v krku doporučuje přece jen mnoha lidem známý trik s česnekem a tvarohem.

„Když mě nebo děti škrábalo v krku, tak jsem rozetřela stroužky česneku, které jsem smíchala s kostkou tvarohu, dala do gázy a obvázala jsem si tím krk," dodává Marie Danayiová.

Antibiotika brala jen dvakrát v životě

Strmilov – Text písničky o mandragoře za Jakubské noci utržené naznačuje, že bylinkářství bylo také tak trochu o nadpřirozené síle matky přírody. Pětasedmdesátiletá Jaroslava Holcová ze Strmilova to ale vyvrací. Bylinky dříve lidi doprovázely na každém kroku. „Léčilo se jinak. Tolik se nechodilo k doktorovi a hodně se používaly bylinky. Moje babička měla snad na každou běžnou chorobu nějakou radu," vzpomíná Jaroslava Holcová.

A hned přidává „babskou" radu proti horečce: „Uvařil se čaj a dávaly se obklady z tvarohu na ruce a nohy, aby se horečka srazila." Své nezastupitelné místo ale měla také slivovice. Namočenými kapesníky se ovázaly dlaně a chodidla a opět se horkost vytáhla.
No a proti kašli se dělala cibule s cukrem a majoránkou. To mnozí znají a s úspěchem používají do dneška.

„Hodně jsme jako děti chodily s babičkou bylinky sbírat. Naučily jsme se znát celou řadu rostlin. Běžně se sbíral řebříček, ale i květy sedmikrás či mateřídouška na mezi. A něco se pěstovalo i na zahrádkách. Pořád mám mátu a řadu dalších léčivých rostlin," zmínila Jaroslava Holcová.

Zužitkovávaly se i květy a plody bezu, které se zavařovaly, chybět nemohla ani kopřiva, černý kořen neboli kostival a plno dalších rostlin.

„Bylinky se používaly na koupele, když měl někdo problémy s otevřenými ránami. Dělali jsme i různé masti a mazání například na klouby. To se rozpustilo sádlo a přidal se černý kořen," zmínila seniorka. Dodala, že naštěstí dodneška doktora potřebuje jen minimálně a vždycky se nejdříve poohlédne jen po bylinkách. Antibiotika měla v životě jen dvakrát, jinak téměř vše řeší nějakou čajovou směsí.