Dnes jsme se s Alenou Hudečkovou, pocházející z Tábora, vypravili do jejích mladých let. Do období, kdy sama zavzpomínala na svoje profese, ale hlavně na letní brigádu na poli, kde sbírala len. Právě ta v ní zanechala řadu zážitků a vzpomínek.

Pokud se chcete do vzpomínání zapojit i vy, zavolejte na číslo 381 256 066. Děkujeme!

Byla pro mě čest mít za letní brigádu sběr lnu na poli

Tábor - Alena Hudečková si nyní užívá svůj oblíbený zákusek při pravidelné kávě s kamarádkami v cukrárně, ale ale v době jejího mládí na něco takového neměla ani pomyšlení. Chodila totiž už jako mladá slečna od brigády k brigádě. „Jako mladá holka jsem si moc věcí, které se v tomto věku běžně dělají, neužila. Ani o prázdninách. Měla jsem pořád co na práci. A když se mi naskytla možnost jít na pole sbírat len, neváhala jsem ani minutu. Řekla jsem si, kdy se mi to vůbec ještě poštěstí vidět na vlastní oči a na vlastní kůži si vyzkoušet sbírat len."

Alena Hudečkováse narodila v Táboře před 71 lety. Je vdaná a její manžel byl voják z povolání. Právě i díky tomu, museli hodně cestovat, proto poznala mnoho zaměstnání. Sama je přitom vyučená prodavačka. Na Tábor však ale nezanevřela a vrátila se zpět. V současné době zde i žije.
Má dvě děti a čtyři vnoučata, které jí dělají radost. Ve volném čase chodí ráda s kamarádkami do cukrárny na dobrý zákusek.

Pracovní prázdniny

Jelikož se jednalo o jednorázovou brigádu, sběr na polích býval většinou o letních prázdninách. Povinné to tím pádem nemohlo být, rozhodnutí zůstalo na každém zvlášť, jak si kdo potřeboval vydělat. „Já si přivydělat rozhodně chtěla. Tatínek nás totiž brzy opustil a já jsem cítila, že v tom maminku nechci nechat samotnou, proto jsem se snažila, kde se dalo," vzpomíná na nelehké období.

Už od šestnácti let, hned po vyučení, chodila do svého zaměstnání. Spousta let způsobila, že na výši mzdy si dnes už nevzpomene. Ani na to, za co to tehdy vydělané peníze nejvíc utrácela. Jak sama ale říká, doba byla zlá.

Cesta na pole

Když nastal čas sběru, družstvo si dojednalo brigádníky a ti mohli vyrazit na pole. Od rolníků už ho měli připravené. Len posekali a sklidili a najatí brigádníci jednotlivé kusy sbírali a vyrobili z nich snopky. Alena Hudečková se s lehkým úsměvem vrací v myšlenkách. „Mně ty snopky připadaly spíše jako taková okrasná kytice. Občas jsme si s nimi s kamarádkou hrály. Teda do doby, než jsme dostaly vyhubováno od vedení."

"Len byl v Československu velmi významnou plodinou, proto jsem byla moc ráda, že jsem se na jeho sběru mohla podílet. A to ještě tak mladá."
Alena Hudečková

To byla hlavní práce dobrovolníků: sebrat len, svázat ho do snopků a nechat ležet tam, kde byl. Odnášet se hned z pole nemohl, protože lněné snopky musely vyschnout. Až po vyschnutí si družstevníci svázané rostliny sami sesbírali a odvezli k dalšímu zpracování.

„My jsme jen chodili po polích a užívali si sluníčka," směje se Alena Hudečková při vzpomínce. Za deště, nebo za mokra se na pole nesmělo, jakmile počasí nepřálo, práce se musela odložit.

Na věk se nehledělo

Pracantů se našlo dost. Na poli se sešlo většinou kolem dvaceti lidí, takže práce rychle ubývala. Když se ale stalo, že někdo nedorazil, pracovalo se tak dlouho, dokud se plodina nesklidila. Přesnou délku práce tak nikdy nikdo neznal, pracovní den byl pokaždé jinak dlouhý. Někomu také šla práce od ruky rychleji, někdo přišel pracovat poprvé, další zase nebyl tak rychlý jako ostatní.

„Ani na to, že jsem byla mladá, nikdo v té době ohled nebral. Aby se rozlišoval čas, věk nebo kdo kolik hodin bude dělat, to se nestávalo," vysvětluje rázně seniorka. Přestávky na svačinu a na odpočinek ale dostávali.
Na tyto brigády vzpomíná paní Alena moc ráda.

„Vlastně na všechno vzpomínám ráda. Vždycky jsem se snažila najít ve všem to lepší. Ať už to bylo zaměstnání, či jen letní brigáda. V Československu byl len velmi významnou plodinou, proto jsem byla vděčná, že jsem se na jeho zpracování mohla podílet zrovna já. Dnes, v období modernizace a techniky, už bych takovou možnost bohužel neměla," říká s hrdostí v hlase letos jednasedmdesátiletá seniorka.

Životní dráha

Za svůj poměrně dost pestrý život si prošla dlouhou řadou profesí, ve kterých nabrala nespočet zkušeností. Přestože je vyučenou prodavačkou, u svého oboru nezůstala a vyzkoušela různá odvětví. Rozhodně toho nelituje. Všechny zkušenosti přišly vhod. „A taky mám co vyprávět vnoučatům. Ti tohle už nikdy nezažijí, tak se s nimi o to podělím alespoň já."

Autor: Kamila Bílá