Každý o cestě do vesmíru něco věděl, četl nebo slyšel

Nová Ves – Když se poprvé dostal člověk do vesmíru, Stanislav Toušek žil v Praze a pracoval jako odborný asistent pro zahraniční stavby. Pro všechny byl vstup do vesmíru událostí, která se stala předmětem vážných i nevážných diskusí.
Jak jste v roce 1961 vnímali, že se Sovětům podařilo dostat do vesmíru? 
Pamatuji si ještě, jak jednodušší byl dříve život. Když jsem se v roce 1927 narodil, nebyl na vesnicích rozhlas, o televizi nemohl nikdo ani snít a telefon býval na kličku jen na poště. První auto – stará pragovka, které se v Nové Vsi pořídilo, měl pan farář. V mém věku a přitom, co jsem prožil a zažil…to, že se lidem podařilo dostat do vesmíru, je něco úžasného. Kdyby se lidé, kteří už zemřeli, vrátili, a událost nezažili, tak by nevěřili, co lidstvo mohlo vůbec podniknout. Chraň Bůh, kdyby člověk takové technologie zneužil.

Sledovali jste Jurije Gagarina a poté v roce 1969 Američany, když poprvé stanuli na Měsíci?
Byla to ohromná událost. Všichni jsme ji sledovali a byla v širokém zájmu veřejnosti. Ať už měl člověk větší či menší informovanost, každý o cestě do vesmíru něco málo věděl, slyšel nebo si přečetl z novin.

To jste o tom diskutovali třeba s chlapy u piva?
U piva se s chlapy diskutuje spíše o fotbale. Důležitý je vždycky výsledek. Ne to, že se něco stalo, ale jak to dopadlo a co si z toho člověk může odnést. Výsledky zjištění, co je na Měsíci, ve vesmíru a nyní vlastně i na Marsu. Ne každý má vlohy proto, aby tyto záležitosti vnímal nějak živě, ale určitě se do povědomí lidí dostanou.

A co vy?
V mojí rodině jsme vždy měli o takové věci veliký zájem. Informace jsme poslouchali velice bedlivě a vyhledávali jsme články od odborníků.

Jak to posuzovali?
Odborníci to posuzovali z technokratického a populárněvědeckého hlediska. Věnovali se otázkám, jako co je to vlastně za médium, které tyto pokusy může uskutečnit. Ta technika, rakety, co vše tam musí být, přístroje, které dopadnou na jinou planetu a sbírají vzorky…

Považovali jste Jurije Gagarina za hrdinu? Sledovali jste i poté, co se dělo?
Gagarin svým způsobem hrdinou byl. Protože se ale vše zpolitizovalo a dala se tomu ze sovětské strany určitá oslava výsledků bádání tehdejšího režimu, tak to v očích lidí zůstalo trošku jako faleš. Ale věcně to byl ohromný zážitek. Lidé tím v tu dobu žili a rozhodně nad tím jen nemávli rukou. Co já vím, všechny to zajímalo hlavně proto, že se to mohlo vůbec uskutečnit. Výsledky nakonec byly, i když ne zrovna dvakrát, věrohodně aplikované. Poté ty záležitosti amerických kosmonautů, kteří tragicky zahynuli, se také staly předmětem zájmů. V roce 1967 shořela u předstartovních zkoušek loď i se třemi kosmonauty na palubě. Je to zkrátka oblast vědy a techniky, která klade na naše myšlení, znalosti a zkušenosti dost silný nápor. Asi proto je neustálým předmětem diskusí.

Na Gagarina jsme se dívali celá rodina v televizi

Písek Lýdie Hanzalová začíná své vyprávění vzpomínkou na prvního živého tvora ve vesmíru. „Jako první letěla do vesmíru fenka Lajka, to si ještě pamatuji. Byla to tehdy velká událost. Nepřišlo mi ani divné, že letí do vesmíru pes. Ale už si přesně nepamatuji, jestli jsem o Lajce slyšela v televizi, nebo jsem o ní četla, je to už dlouhá doba," zamýšlí se paní Hanzalová.

„Potom, když letěl Gagarin, tak to byla opravdu velká sláva, všude se o tom psalo, slavilo a všichni o takové události mluvili, dokonce i ve školách. Vzpomínám, jak jsme se na Gagarina dívali v televizi, celá rodina, já s manželem, dcerou a mými rodiči. Můj tatínek z toho byl nadšený, říkával, že to je neuvěřitelné, jak vůbec něco takového jde. A pevně doufal, že se Gagarin vrátí. Byla to velká euforie, když letěl," vzpomíná.

„Ale také jsem se setkala s názory lidí, kteří cestu Gagarinovi do vesmíru nevěřili. Všechny hlavně zajímalo, jestli se vrátí, nebo ne. Bylo to něco neuvěřitelného, na tu dobu, že tam člověk letěl i v případě, když nevěděl, zda se vrátí. Na tuto událost vznikla píseň Pozdrav astronautovi od Orchestru Gustava Broma a ta se hrála opravdu všude, měla krásnou melodii a všichni si ji zpívali." Lýdie Hanzalová také vzpomíná na první ženu ve vesmíru. „Také se do vesmíru dostala kosmonautka Valentina Těreškovová, to byla první žena kosmonautka.

Byla to od ní opravdu velká odvaha, já bych do toho nešla, bála bych se. Chlapi tehdy žárlili, že letěla žena do vesmíru. Podle mě se ženy podceňují. No a pak když vyletěl i Čech, tak to byla další bomba, všichni jsme byli hrdí. S celou partou přátel jsme to šli oslavit do místní hospůdky. Zajímalo nás, s čím přiletí, co se tam dozví. A když pak Američani byli první na Měsíci, tak to bylo taky ohromné, hlavně neuvěřitelné, že Armstrong vstoupil na povrch Měsíce. Ale tyto dvě velmoci, Amerika a Rusko, se mezi sebou předháněly a to dělají dodnes." Zakončuje svou vzpomínku na začátky dobývání vesmíru Lýdie Hanzalová.

O Gagarinovi se dozvídali hlavně z novin

Hořejšice – Na dobu, kdy vyletěl do kosmu v dubnu 1961 Jurij Gagarin, si čtyřiaosmdesátiletý Karel Novák z malé obce na začátku šumavského Podlesí u Dřešína dobře pamatuje. Doplňoval si tehdy vzdělání a byl z toho dokonce zkoušený. „Bylo to před maturitou a ptali se mě, co jsem tomu říkal," zavzpomínal.

Pro Karla Nováka to bylo tehdy něco naprosto neuvěřitelného. To, že by někdo vylétl do vesmíru a pak zase přistál, byl tenkrát ještě schopen nějak vstřebat. Ale to, že by Jurij Gagarin kroužil kolem Země, bylo pro něj v té době naprosto nepochopitelné.

O Gagarinově letu do vesmíru se tehdy dovídali hlavně z novin, televize tenkrát byla v začátcích. Nějaké záběry viděl Karel Novák až mnohem později. „Psalo se o tom všude. Byla to velká sláva, že první byli Rusové a ne Američané," doplnil.

Zato když začali krátce na to dobývat vesmír Američani, bylo v Československu ticho po pěšině. „Veřejně se o tom nemluvilo. Nevěděl jsem tenkrát ani, jak se ten jejich první astronaut jmenoval," konstatoval.

Ale při přistání Američanů na Měsíci v roce 1969 už to bylo přece jen něco jiného. „To už jsme mohli vidět i v televizi. A hodně se o tom tenkrát diskutovalo. Byla toho doslova plná hospoda. Lidi ani nechtěli věřit, že se to skutečně stalo," pokračoval.

A když se do kosmu dostal v březnu 1978 první Čechoslovák Vladimír Remek? To se zase debaty ubíraly úplně jiným směrem. Karel Novák se zmínil o tom, že každého víc zajímalo, kolik to stálo peněz. A spíš zaznívalo, že z toho obyčejný člověk ani nebude vlastně nic mít.

Jurije sledoval celý svět, byl totiž hrdinou

Prachatice – I když první kroky Neila Armstronga a Edwina „Buzze" Aldrina po povrchu měsíce dne 20. července 1969 byly obrovskou událostí, ještě větší byl vůbec první let člověka do vesmíru .

„Pamatuji si, že to bylo v dubnu v roce 1961," říká Zdeněk Hybner, který žije v prachatickém domově pro seniory Mistra Křišťana.
Let Jurije Alexejeviče Gagarina do vesmíru byl v roce 1961 obrovskou událostí, o které mluvil celý svět.

„Nebyly tehdy přímé přenosy, nebo si alespoň nevybavuji, že bychom to v přímém přenosu někde sledovali, ale mluvilo se o tom hodně. Vždyť to bylo něco, o čem se do té doby všem jenom zdálo, byla to taková science fiction. Něco, o čem jsme možná četli v románech," popisuje Zdeněk Hybner.

Právě proto už první kroky po měsíci, i když to byl opět obrovský pokrok, nevzbuzovaly tolik povyku. „I když Gagarin přijel i do Československa, já jsem se s ním nikdy nesetkal. Byl každopádně po tomto úspěchu hrozně slavný," vzpomíná senior.
Podle jeho slov právě v těchto letech začaly být obrovské pokroky v technice, které stále ještě nepřestaly.

To, co bylo před třicet nebo čtyřiceti lety nemyslitelné, je teď podle slov pana Hybnera naprosto běžné. „Teď už se nikdo letům do vesmíru nediví, nikdo to tolik neprožívá, jsou z toho přímé přenosy a stejně už to není to, co byl Gagarin," řekl.

Ještě před slavným kosmonautem byla ale ve vesmíru jako první jiná živá bytost, o které se neméně diskutovalo, a to fenka Lajka. Ta vzlétla do vesmíru na palubě sovětské družice Sputnik-2, a to přesně 3. listopadu roku 1957.

„To byl vlastně první takový ohromný úspěch, o tom se hodně mluvilo. A právě proto byl i let Gagarina tak sledovaný, všechny zajímalo, zda může člověk něco takového vůbec přežít. Kolovaly kolem toho různé spekulace. A Gagarin to dokázal," doplnil k vesmírným úspěchům Zdeněk Hybner.

Největší obdiv měla Valentina Těreškovová

Česká OlešnáLydii Kolářové z České Olešné, když první člověk vyletěl do vesmíru, bylo jedenáct let. „Už mám jen matné vzpomínky. Říkal nám to učitel a pak jsme se o tom jako děti bavily. Rozhodně panovalo velké nadšení a když jsem přišla domů, tak rodiče i sourozenci to hodně prožívali. Vznikla písnička o Gagarinovi, která se okamžitě ujala a všichni jsme se ji naučili a zpívali. V té době jsme ale měly jako děti jiné zájmy," vzpomíná dnes třiašedesátiletá Lydie Kolářová.

Poznamenává, že ze všeho nejvíce se pak oslavovalo první výročí letu Jurije Gagarina do vesmíru. Daleko větší obdiv především u žen posléze sklidila Valentina Těreškovová – první kosmonautka. „Obdivovali jsme ji, jakou měla odvahu a co všechno vlastně dokázala a zvládla. Musela projít náročnou přípravou, a to i ve stavu beztíže, mnohé se naučit. Měla náš obdiv, že se na to vůbec dala," pokračovala Lydie Kolářová.

Hrdost přišla i s letem do vesmíru Vladimíra Remka. „Byl to člověk od nás, takže jsme mu fandili, sledovali jeho cestu," dodala.

Věřím, že Američané na Měsíci vážně přistáli

Kájov – Když se řekne vesmír, okamžitě má Gerhard Scherhaufer z Kájova na jazyku několik frků. Například vtip o tom, jak Sověti natírají měsíc na rudo, na což Američané reagují tím, že na něj bílou barvou namalují legendární logo Coca – Coly, patří mezi jeho oblíbené.

„Také si vzpomínám na pořekadlo, že do vesmíru vyletěl Remek a česky ani nemek," směje se třiasedmdesátiletý Gerhard Scherhaufer. Vladimír Remek byl československý kosmonaut a bývalý vojenský letec. Je považován za prvního Evropana ve vesmíru.

„Je pravda, že mě lety do vesmíru zajímaly… Vlastně stále zajímají," říká Gerhard Scherhaufer o něco vážněji. „Nikdy jsem se ale vesmírem nijak blíže nezabýval. Je to zájem spíše okrajový."

Dodnes se kolem vesmírných letů rojí různé konspirační teorie. Nejčastěji se týkají přistání na Měsíci, které se Američanům povedlo v roce 1969. Gerhard Scherhaufer je přesvědčený, že posádka Neila Amstronga skutečně na Měsíc vkročila. „Vím, že se několikrát probíral stín vlajky a tak dále… Těžko říct, co je na tom všem pravdy. Přesto věřím, že Američané na Měsíci opravdu přistáli."

Tenkrát se ale podle Gerharda Scherhaufera o americkém úspěchu v Československu příliš nemluvilo. A co dnes? Chtěl by se tento sympatický muž do tajemného vesmíru podívat? „Já už dneska pořádně nejedu ani za vlastní dcerou, natož pak do vesmíru," usmívá se Gerhard Scherhaufer, který platí za veselého a vtipného chlápka. Ostatně své o tom vědí například lidé, kteří v Kájově navštěvují jeho tradiční setkání heligonkářů.