Na pole nám maminka nosila slepičí polévku

Řípec – Na sběr brambor vzpomíná dnes již dvaaosmdesátiletá Věra Haladová z Řípce s úsměvem. „To byla velká akce, které se pravidelně účastnily celé rodiny a nevyhýbaly se jí ani děti," sdělila žena, která celý život ráda cestovala. Dokonce se podívala i za velkou louži.

Jak naznačila, ze začátku se brambory z pole dobývaly jednoduchým stojem – ruchadlem. „Když jsem byla malá, tak se tímhle strojem oralo. Udělala se brázda. Jenže ta se musela ještě rozhrabat. Pak už zbývalo jen brambory sesbírat. To už ale dneska nikdo nezná," popsala Věra Haladová.

Poznamenala, že když bylo brambor méně, mohly se rovnou dávat s košíkem na vůz. „V opačném případě jsme brambory nejdříve shromažďovali na velké hromady a až všechny najednou jsme je přehazovali na korbu vozu," popisovala důchodkyně s tím, že při sběru brambor se užilo i spoustu legrace. Nechybělo totiž ani opékání.

„Když jsme měli odpracováno, jako za odměnu jsme mohli naházet brambory do horkého popela.Vůbec jsme je nečistili. Jen jsme je vyhrábli a jedli. To byla ňamka," vyprávěla s tím, že to ale nebylo jediné jídlo.

Bylo běžné, že maminka Věry Haladové přinesla na pole oběd. „Většinou to byla slepičí polévka a buchty nebo švestkové knedlíky. Na svačinu se nosila konev cikorky neboli kávy z melty a chleba a k tomu hrnek sádla. Každý si namazal podle chuti a pak zase hurá do práce," popsala babička pěti pravnoučat.

Přiznává, že občas se jí sice na brambory nechtělo, ale musela rodičům pomáhat. „Pro nás děti to spíš bývala více zábava než povinnost.

O víkendech jsme brambory sbírali celé dny

Písek – Devětasedmdesátiletá Božena Dvořáková z Písku začíná své vyprávění vzpomínkou na dětství.
„Když jsem já a sestry byly malé, přišly jsme ze školy a musely jsme sbírat brambory. V první řadě jsme musely požít nať a pak jsme požiňovaly šňorky. Poté přijel tatínek s kravami a vyorával brambory podle šňorků," vzpomíná a dodává, že na pole chodila celá rodina včetně babičky. „Potom vzal tatínek kovové hrábě a rozhrnoval nám hlínu. My jsme brambory sbíraly a dávaly do dvou košíků," vypráví Božena Dvořáková.

„Ale velcí sedláci, co bydleli v Podolí, měli čerta, nebo jak se tomu říká, rovnou to vyorávalo brambory, takže měli sklizeno rychleji. Maminka jim chodívala pomáhat a na oplátku přišli občas oni pomoct i nám," usmívá se.

Ale sběr brambor nemá paní Dvořáková spjatý jen se vzpomínkami na těžkou práci, ale také na hezky strávené chvíle se sestrami. „Když bylo pěkné počasí, nechaly jsme usušit nať a se sestrami jsme si udělaly ohýnek a brambory jsme opékaly. Přinesly jsme si trochu dřeva a rozpálily jsme si uhlí do červena, dříve jsme tomu říkávaly žížnivý uhlí. A do toho jsme naházely brambory," říká důchodkyně.

„O víkendu jsme trávili celý den na poli, v týdnu to nešlo, protože jsme chodily do školy a tatínek do práce," uzavírá vyprávění. 

Bramborová brigáda pro nás byla zábava

Hostkovice – Na doby, kdy se spolužáky ze základní školy jezdila na bramborové brigády, vzpomíná Jana Junková dodnes velice ráda.

„Jezdili jsme opravdu rádi, a užili jsme si tam spoustu zábavy, ale také byl každý rád, že si vydělal nějakou korunu," vysvětluje seniorka, která si dobře vzpomíná, jak se vždy těšili na moment, kdy jim na pole dovezou svačinu. „Dostávali jsme čaj a housku s nakrájeným trvanlivým salámem," upřesnila.

Každý den jezdili ráno do vsí, kde byl sběr brambor domluvený a po obědě se vraceli zpátky do školy. „Jezdila jsem takhle jak na základní škole, tak i později, když jsem chodila na zemědělku v Dačicích," vzpomíná Jana Junková.

Z dětství se pamatuje na to, jak na brambory chodili také její rodiče, kteří měli tehdy ještě vlastní hospodářství. „Pro rodiče to musela být hrozná dřina. Všechno dělali ručně," vypráví.

„My jsme sice ve škole také brambory vybírali ručně, ale vyoral je kombajn. Rodiče je vyorávali nejprve čertem, pak tekem," upozorňuje. Techniku si později mohli dovolit ti majetnější, nebo ji mělo k dispozici družstvo, kam veškeré hospodářství přešlo.

Brambory vždy uskladňovali, a to jak pro sebe, tak pro zvířata. „Měli jsme hospodářství, tak se vařilo i pro dobytek," vysvětluje Jana Junková.