VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak jsme chodili na plesy

Jižní Čechy - Do dnešního dílu jsme vybrali vypravování o tom, jak jsme dříve chodili na plesy.

11.3.2013
SDÍLEJ:

Jaroslava Vaňousová z HlavatecFoto: Lucie Janečková

Vždycky se začínalo mazurkou

Hlavatce – To jsme se vytancovaly, když jsem byla mladá. Takovými slovy vzpomíná dvaasedmdesátiletá Jaroslava Vaňousová z Hlavatec na chození do plesů.

„Měla jsem zelené taftové šaty jednoduchého střihu a kolovou sukni. To byla tenkrát největší móda," popisuje s tím, že bály či zábavy se organizovaly v malém sálu. „Dříve nebyly kulturní domy, ale jen malé sály s výčepem. 
U něj seděli ženatí pánové a jejich ženy byly právě vedle 
v sále na soudné lavici, odkud komentovaly dění," vypráví Jaroslava Vaňousová.

V dřívějších dobách fungovala i pánská volenka. Když kapela začala hrát, šli mladíci pro svou tanečnici, kterou si předtím vybrali. „Chyba byla, když se některé dívce hoch nelíbil. To se pak krčila za ostatními, aby ji neviděl," smála se žena, která na první ples šla v patnácti letech.

Jak přiznala, tančit tango ji učil jeden voják. Místo namlouvání jí do ucha šeptal raz dva tři raz dva tři. „Ale uměla jsem to. Nejvíce se tančil waltz, valčík, polka a mazurka. Tou začínal každý ples. Tanečníci se při otáčení vždy připojili 
k jinému partnerovi, a tak se střídalo,"poznamenala.

Podle ní spousta mladých lidí teď tančit neumí a je to škoda. „Dříve byli chlapi dobrými tanečníky. Dnes na parketu jen poskakují a svedou maximálně ploužák," dodává Jaroslava Vaňousová.

Jako sokolka tančila českou besedu

Dobrá Voda u Českých Budějovic – Nejen společenskou, ale i vlasteneckou záležitostí byl pro dodnes aktivní seniorku Evu Vejrostkovou její vůbec první ples. Stejně jako ty další je spojen s jejím členstvím v Sokole.

„Je to již dávno, kdy jsem byla na svém prvním plese, ale přesto je vzpomínka stále živá. Bylo to v roce 1945 po druhé světové válce," pamatuje si dobře rodačka ze středních Čech a dnes obyvatelka Dobré Vody u Českých Budějovic.

Na parket se poprvé vypravila díky sportu. „Já byla tenkrát šestnáctiletá studentka, cvičila jsem pravidelně v sokolovně v Čakovicích u Prahy (nyní je to Praha 9) a nevadilo mi, že jsem to měla do sokolovny přes půl hodiny, protože jsme bydleli na samotě," vypráví Eva Vejrostková.

„Začátkem zimy se konal první poválečný sokolský ples a před začátkem jsme zatančili českou besedu, která se tenkrát všem moc líbila," dodává důchodkyně ke specifickému národnímu tanci, který měl po válce pro všechny zvlášť slavnostní nádech.

Když přijde řeč na téma plesů, vybaví si Eva Vejrostková i tváře svých tehdejších přátel. „Vzpomínám na své první taneční kroky a hlavně na tu krásnou dobu mládí, byli jsme bezvadná parta mladých lidí. Škoda, že se již ta doba nikdy nevrátí, ale vzpomínky jsou to, co mi nikdo nemůže vzít," zdůrazňuje.

Mě a sestry ráda doprovázela maminka

Strakonice – Šestadevadesátiletá Mathilda Pelouchová, která nyní žije v Domově pro seniory v ulici Lidická ve Strakonicích, s námi zavzpomínala na plesy, které se za jejího mládí konaly.

„Byly hasičské, sokolské… Když jsem byla mladá, chodila jsem na ně často. Ale nikdy ne sama, vždycky s maminkou. Ona však se mnou a se sestrami ráda chodila, ráda nás tam doprovázela," připomněla si. Na plesech nechybělo spoustu další zábavy, například tomboly jako to bývá dnes.

Hlavní i pro ni na plesech zůstával tanec. „Na těch plesech tenkrát vyhrávala především dechovka. „Osobně jsem nedávala přednost ani polce, ani valčíku. Zatancovala jsem si s velkou chutí téměř všechno," dodala Mathilda Pelouchová.

Byla ze tří sester, a tak se jako nejmladší šla učit švadlenou. „A skutečně jsem toho nikdy nelitovala. Otevřela jsem si tenkrát v Protivíně dílnu, dokonce jsem pak měla i dělnice a učednice. Zákaznic jsem měla spoustu. V Protivíně tenkrát nebyla žádná taková mladá švadlena. S domácností mi moc pomáhala maminka," přiblížila.

Její dílna měla v souvislosti s plesy každoročně dost práce. „Plesové šaty jsem šila moc ráda. Nejen pro jiné, ale i pro sebe. Jednou jsme se sestrami všechny tři měly stejné růžové. Živůtek na nich byl hladký a od pasu samé volány," doplnila. Sehnat dobrou látku ale býval i tehdy problém.

Plesové účesy byly různé. Mathilda Pelouchová si ale potrpěla na krátké vlasy. I na tancování byly pro ni pohodlnější.

Žena se na chvíli stala princeznou

Prachatice – Příležitost stát se opravdovou dámou, velké večerní, rukavice, pléd, vyčesané vlasy. Tak vypadají plesy ve vzpomínkách Zdenky Švihelové. „Ples byl něco víc, příležitost, jak se ukázat v tom nejlepším světle. Na každý ples musely být jiné šaty, rozhodně by se na něm neobjevila dáma v kalhotách, jak je tomu nyní. Když vidím, že někteří jdou na ples třeba i v džínách, a to dokonce i dívky, nemůžu tomu uvěřit," kroutí hlavou nad tím, jak vypadají plesy v dnešní době. Upozorňuje, že stejně tak nebylo obvyklé, aby na ples šla žena 
v krátkých šatech. „Šaty musely být dlouhé až na zem, prostě jako princezny," vysvětluje.

Také hudba se částečně lišila. „Hrála nám dechovka, ale mimo polky se tančil valčík a nejvíc tango. Výjimečně i rock and roll. Všechny jsme měly podpatky a rozhodně jsme na hudbu uměly tančit," popisuje pětaosmdesátiletá seniorka.

Upozorňuje, že na plesy chodily dámy i dívky zásadně jen v doprovodu, nestávalo se, že by se mezi sebou domluvily jen ženy a vyrazily na ples. „Byla to jiná doba. Ples byl sláva, na kterou jsme se připravovali. Pánové nosili kravaty a obleky a kdyby někdo neměl opravdu společenské oblečení, prostě by jej na ples nepustili. I když, ono by to nikoho ani nenapadlo," doplňuje.

Nejvýznamnější byly plesy SRPŠ

Větřní – Na plesy vzpomíná třiasedmdesátiletý Zdeněk Duffek z Větřní ještě dnes velmi rád. Nejvíce pak na plesy maturitní, které byly významnou společenskou událostí. „Maturitní ples byl vstupenkou do dospělosti. Maturanti se chovali opravdu vzorně, přistupovali k celé akci velice svátečně," vzpomíná Zdeněk Duffek. „Nebylo to tehdy o nějakém řádění, pro to byl určený maturitní večírek. Maturitní ples byl slavnostním zakončením pobytu na škole."

Maturitní plesy se tehdy konaly hlavně v Českém Krumlově. Časté zde byly ale i plesy například podnikové. „Musím určitě také zavzpomínat na akce, které se konaly u nás ve Větřní. Nejvýznamnější byly plesy SRPŠ a autoklubu. Byly úžasné!"

Tehdy se všechny kulturní akce ve Větřní konaly 
v místním společenském domě. To už je dnes ale minulostí. Ostatně sám Zdeněk Duffek označil dnešní objekt společenského domu za zříceninu. „Je to škoda, protože na zdejší akce ještě dnes vzpomíná celá řada místních lidí. Konalo se tady toho plno a všechno bylo moc fajn. Je to už ale minulost," posteskl si Zdeněk Duffek, který na ples s radostí vyrazí i v dnešní době.

„Z dnešních plesů bych vyzdvihl například ples Jednoty. Pořád si drží pěknou společenskou úroveň."

Děvčata tehdy popíjela limonádu

Osek – Na plesy i na zábavy vzpomíná Věra Štemberková (73) z Oseka u Milevska ráda. Nebyly podle ní nijak zvlášť odlišné od těch dnešních. „Teď je to jenom trochu modernější. My jsme například chodili na ples s desetikorunou a stačilo nám to. Děvčata tehdy nepila, jenom limonádu, a kluci si dali maximálně pivo," vzpomíná.

Plesy většinou pořádali dobrovolní hasiči, myslivci či jiné spolky, které ve vsi fungovaly, výjimečně byl pořadatelem i hospodský. „Většinou se v okolí domluvili, aby si nekonkurovali. Od nás jsme chodili nejčastěji na plesy do Květova a do Milevska. Odtud jsme pak museli chodit domů pěšky, protože nic nejezdilo," konstatuje Věra Štemberková s tím, že se vždycky před odchodem převlékli z plesových šatů do něčeho pohodlnějšího a teplejšího. Plesy byly stejně jako dnes hlavně přes zimu, v létě bývaly pouťové a posvícenské zábavy.

Na plesy se chodilo pouze ve společenském oblečení. „Chlapi museli mít sako a kravatu, ženy chodily v šatech. Ty se daly celkem dobře sehnat, ale já měla výhodu, že moje teta byla švadlena, a tak mi plesové šaty vždycky šila. Mívala jsem hezké šaty na plesy i do tanečních," říká.

Na plesech běžně bývala tombola a převážně se hrála celý večer dechovka. Tancovaly se polka, valčík a také tango.

Nejvíce mě nadchl bál plný květin

Jindřichův Hradec – Drobná seniorka Ludmila Průchová za svůj život navštívila mnoho plesů. Na jeden ale vzpomíná dodnes.
„Nejkrásnější pro mě byl květinářský ples v Praze. Celý život na něj vzpomínám," říká Ludmila Průchová. Jak říká, na plesy chodila již v rodném Zlíně. „Chodili jsme na plesy, které pořádal podnik, kde pracoval náš tatínek. Chodili tam všichni, to bylo moc pěkné," vzpomíná, ale dodává, že ten pražský květinářský ples nic nepředčilo.

„Bylo mi tehdy asi dvacet let a v Praze jsme byli teprve krátce, myslím, že jsme se sotva přistěhovali, takže to byl náš úplně první tamní ples. Všude byla spousta květin, měli to tak krásně vyzdobené," dojímá se při vzpomínkách Ludmila Průchová a dodává, že kromě výzdoby byl ples i v ostatních ohledech mimořádný. „Bylo tam krásné předtančení a vůbec vše," zasní se seniorka. Jak si vzpomíná, hodně se tenkrát tančily hlavně valčíky. „Ale nejen ty, jen už je to dávno," pokyvuje. Na plesy chodila moc ráda. „Později jsme chodili i s manželem, i když už ne tolik. Ale bylo to vždy moc hezké."

Plesové šaty si sama nešila, přesto si na jedny vzpomíná. „Šaty jsem si kupovala. Pamatuji se na jedny, které se mi líbily. Byly z takového lesklého materiálu, celé byly takové měňavé. Měla jsem je moc ráda," říká.

Autor: Redakce

11.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Navštivte svou okresní redakci Deníku, kde najdete formulář pro vaše přání.

Vaše přání může zaznít v chrámu ve Vídni

Adventní koncert v klokotském kostele Nanebevzetí Panny Marie.
37

Adventní a mariánské písně zněly na Klokotech pro stacionář Klíček

Hluk, smrad a krev i o Vánocích?

Jižní Čechy - „Zábavná“ pyrotechnika škodí zvířatům i lidem. Záblesky a hluk způsobují u zvířat paniku. Divoká zvířata se při ní mohou zranit, ta domácí i ztratit.

Na co zajít v neděli do kina

Táborsko - Přinášíme přehled nedělního programu kin.

Táborský hokej opět otevřel své srdce, Martínka podpořil téměř 105 tis

Tábor – Město nad Jordánem prožilo v sobotu pozoruhodný hokejový večer.

Krampus show 2017 předvedla úchvatnou podívanou

Kaplice - Zhruba deset tisíc návštěvníků v sobotu večer rozparádil průvod krampusů, alpských démonických bytostí.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT