Právě zahrádkářům je určena tato stránka, kterou najdete v Deníku po celé léto vždy v sobotu. Dnes vám představíme skalky, dalšími tématy budou pergoly, zahradní chatky, budky, skleníky či jezírka. Napište nám na adresu vašeho Deníku. Těšíme se!

Je to hrozná práce, ale stojí za to

Rapšach – Skalka a vůbec celá zahrada je velkou chloubou Heleny Roudnické z Rapšachu u Suchdola nad Lužnicí na Třeboňsku. „Původně pocházím z Prahy, tam jsem měla zahradní centrum. Později jsme se s manželem odstěhovali sem. Měla jsem tu 
i obchůdek a skleník se sukulenty, ale to v minulých letech pomrzlo," vypráví paní Helena.

„Zbyla mi jen zahrádka. Je to hrozná práce, ale když si člověk může sednout ke kávě a kochat se tou krásou, stojí to za to." Helena Roudnická se zabývá především pěstováním různých druhů jedlí 
a vzácných dřevin. Na zahradě má však také zajímavou skalku s různými druhy netřesků a jiných skalniček.

Kameny valili jak ve středověku

Kájov – Zářivě žlutý domek pětičlenné rodiny Horčičkových 
v Kájově nepřehlédnete. Dům
i nevelká zahrada kolem něho jsou upravené jako ze škatulky. A nutno podotknout, že s estetickým citem a vkusem. Skalek tu vybudovali Lenka a Petr Horčičkovi hned několik. Skalky i skalničkové záhony vyplňují každý kout. Právem obdivem nešetří místní lidé a chválu sklízejí i od souseda, zahradního architekta.

„Bydlíme tu od 98. roku. Když jsme to koupili, byla to katastrofa," vzpomínali. Tehdy to byl chátrající domeček na svahu. Horčičkovi dům zrekonstruovali a přestavěli a vzápětí se pustili do úpravy zahrady, kam nejprve museli navozit spoustu země kvůli terénním úpravám 
a místy k dorovnání do roviny. Na skalky posbírali kamení v lesích a na polích kolem Kájova, ale oříšek byl, jak dostat těžké šutry na místo, když se do zahrady nedá zajet ani s károu.

„Kameny jsem sem dostával jak ve středověku – valil jsem je po metrových kulatinách. Na tu skalku s vodotryskem padlo šest kár kamenů," líčil Petr Horčička. Oba manželé se v nápadech 
a při tvorbě skalky skvěle doplňují. „Baví nás to a plánů máme pořád plno," usmívala se paní Lenka. „A také po čase skalky vždy přestavujeme, aby byla změna. I když teď už na to tolik času není, protože máme tři děti, mezi nimi dvojčata, a oba podnikáme."

Když stříhám cypřiše, odpočívám

Kbelnice – Bohumila Holá (38) z Kbelnice si před třemi lety pořídila skalku. „Vytvořila jsem ji, abych upravila vstupní cestu k domu, ale i proto, že je mi mezi květinami dobře a život bez nich si nedovedu představit. Kdybych kolem sebe neměla přírodu, necítila bych se dobře."

S osázením a přípravou podloží si Bohumila Holá poradila sama. „I se stavbou podezdívky vše trvalo asi dva týdny, ale to proto, že jsem na tom pracovala po práci. Rostliny jsem volila tak, abych zde měla mnoho odstínů zelené, která mě uklidňuje a vypadá dobře i v zimě. Kvetoucích rostlin moc nemám," řekla.

A plány? „Chystám se nahradit vyžilé rostliny za nové 
a přidat květiny kvetoucí během celého roku, protože teď mám takové, které kvetou na jaře," má jasno Bohumila Holá. Přestože by se mohlo zdát, že péčí o skalku je nutné trávit hodiny, podle ní stačí hodina jednou za dva týdny a v zimě není nutná péče žádná.

„Skalka dobře vypadá, ale je pro mě také koníčkem. Sestřihávání cypřišů je pro mě tím největším odpočinkem."

Inspiraci našla ve „své" školce

Písecko – Jana Prášková 
z Jamného u Záhoří si skalku u svého domu založila před čtyřmi lety.

„Inspiraci jsem našla v práci," říká čtyřiatřicetiletá Jana Prášková, která je zaměstnána v lesní školce v nedaleké Olešné. „Přivezla jsem si odtud azalky, rododendrony, hosty i vřesy," jmenuje Jana Prášková.

Na skalku, kde nechybí ani její oblíbený netřesk, vysadila i vrbičku hakuro, ale ta uhynula. „Nejvíce se daří asi hostě," ukazuje na květinu, která má zvonečky zbarvené do fialova.

Jana Prášková si květiny do skalky vybírá podle rad svých spolupracovníků. „A také samozřejmě podle toho, co se mi líbí," říká matka dvou dcer.

S tím, jak vypadá skalka teď, se nespokojuje. „Ráda bych skalku rozšířila," plánuje Prášková, která se o ni stará spolu se svým otcem. Ten ji pomáhá hlavně všechny rostliny zalévat.

Skalka, to není jediná rozkvetlá část u domu, kde mladá žena s rodiči a sestrou bydlí. Na zahradě samozřejmě nechybí ovocné stromy a v květináčích v oknech jsou rozkvetlé muškáty.

Aby se nemuselo tolik plít, vznikla u tvrze skalka

Budkov – Skalka na veliké zahradě u Čužnů v Budkově leží přímo naproti zdejší historické tvrzi. Ještě před pár lety tady přitom rostly brambory a zelenina. „Jenže na těch záhonech je moc práce s pletím, tak jsme se rozhodli z části záhonů vybudovat skalku. Teď není v úplně nejlepší kondici, ale už zamýšlím, že některé rostlinky vyměním za nové," vysvětlovala Marie Čužnová a smála se, že bych měl zajít fotit i k sousedům, kteří prý mají také krásné skalky. „A nebo ji tam dejte jako za všechny Budkovské," přála si Marie Čužnová. 

Skalničky mapují celou zemi od Šumavy po Krkonoše

České Budějovice – Svou skalkou se pyšní i Radomil Serafín. „Skalku jsem vybudoval hlavně proto, aby mi zpevnila půdu kolem baráku. Dnes jsem ale rád, že ji mám. Po práci na baráku se vždycky dojdu uklidnit pohledem nebo prací na skalce. Nerostou na ní žádné cizokrajné rostliny, ani žádné unikáty, ale je to taková mapa našich hor. Támhle je rostlina z Beskyd, támhle zase z Krkonoš a tak dále," zahrnul nás hned po příjezdu Radomil Serafín informacemi o chloubě své zahrady. 
O skalku se krom něho stará i dědeček a oběma pomáhá věrný pejsek Jennifer.

Pravé alpinum je narostlé ve skále

Chotoviny – „Mnoho zahrádkářů považuje za skalku záhon, který je dotvořený kameny. To ale skalka není. Pravé alpinum je narostlé ve skále
a do puklin se osazují suchomilné rostliny. To má na zahradě málokdo," vysvětluje Lukáš Krejčí, který má zahradničení jako koníček a také ho studuje.

Podle Lukáše Krejčího si „skalku" může zřídit na zahradě každý, kdo má estetické cítění, základní znalost o sortimentu rostlin a o geografickém původu lokality. I on dbal při tvorbě své skalky na tyto zásady. „Nejprve sem si postavil základní obrys, vytyčil jsem si vrstevnice a podle členění skalky se pak umisťují kameny. Skalka nesmí být zavodněná," popisuje.

Podotkl, že se skalce musí pravidelně věnovat, protože údržba je náročná. „Je potřeba mít odplevelenou zem, která by se neměla hnojit. Skalku pravidelně pleji a každoročně před i po sezoně ořezávám veškeré keře a trvalky zbavuji starých květů," upřesňuje.

Největší chybou, které se lidé dopouštějí je, že dovezou kameny z jiné lokality. Mají odlišný tvar a barvu a to narušuje okolní prostředí. „Zahrada se má dotvářet s okolním. Na nejvyšší bod skalky by se neměly používat největší kameny," radí.