Výcvik má připravit vojáky na situaci, kdy jsou neplánovaně odloučeni od jednotky a musí se umět postarat sami o sebe. Název vychází z anglického Survival, Evasion, Resistance, Extraction – tedy přežití, únik, odolávání a vyzvednutí.

„Výcvik se dá pojmout celou řadou způsobů. Každý instruktor k tomu přistupuje jinak. Zaměřuje se na jiné oblasti, i když ten základní koncept zůstává stejný,“ popisuje možnosti organizace kurzu kapitán Jan Kuthan ze 151. ženijního praporu, který je čerstvým absolventem instruktorského kurzu ve Vyškově.

Zdeněk Tůma na trati Rallye Dakar.
Jihočech Zdeněk Tůma se na Dakaru mezi čtyřkolkáři posunul už na čtvrtou příčku

Právě nově nabyté zkušenosti využívá při přípravě ženistů v Bechyni. Tady instruktoři výcvik optimalizovali do jednoho pracovního týdne.

„Základy přežití a S.E.R.E. jsme propojili do jednoho bloku, abychom měli vojáky po celou dobu pod kontrolou a nestalo se nám, že by nám třeba mezi jednotlivými etapami onemocněli nebo jinak vypadli,“ upřesnil jednu ze změn v rámci kurzu řídící zaměstnání kapitán Vlastimil Nepovím z oddělení výcviku 15. ženijního pluku. Díky tomuto spojení se sjednotila část Survival a také například orientace v terénu.

Instruktor přežití je zodpovědný nejen za výcvik, ale i pomoc při záchraně.Instruktor přežití je zodpovědný nejen za výcvik, ale i pomoc při záchraně.Zdroj: Zuzana KrálováPodle Nepovíma je důležité vojáky správně namotivovat, a to i zábavnou formou. „Jedním z mnoha úkolů byla výroba improvizovaných nástrojů k přežití. Měli na to omezený čas, takže si museli práci rozdělit. Výcvik průběžně prokládáme různými soutěžemi, například hodem oštěpem na cíl, nebo kdo rychleji přesekne svojí vyrobenou sekerou větev. Tyto malé výzvy odlehčí přípravu, pozitivně motivují cvičící, ale hlavně se prověří funkčnost vyrobených nástrojů a prostředků.“

Kateřina Dvořáková s přítelem Lukášem vytvořila k potěše ostatních malou vesničku plnou skřítků jen kousek od centra Tábora.
OBRAZEM: V Táboře se usadili pidimužíčkové, vesnička Skřítkov se stále rozrůstá

Každý kurz se plánuje podle prostředí, kam se vojáci chystají. V Afghánistánu hrozí jiná nebezpečí než v Mali, nebo v Lotyšsku. „Důležitá je znalost terénu, vegetace, teplot a zdrojů vody. Kromě toho musíte vědět, kdo odpovídá v případě záchrany za velení, jestli je to alianční spojenec nebo naše jednotka,“ doplnil kapitán Nepovím.

To všechno musí znát i člověk, který je kontaktní osobou při záchraně osob přímo v zahraniční operaci. „Pokud se voják na misi odloučí od ostatních, úkolem kontaktní osoby je zajistit potřebná hlášení, lokalizaci a podporu izolované osoby. Dále má na starosti organizaci jeho záchrany a následně také reintegraci,“ vysvětluje kapitán Kuthan. Právě tuto schopnost se učí všichni instruktoři k doplnění celkového konceptu vzdělání v tomto oboru.

Základy přežití společně se S.E.R.E se v mnoha směrech dají použít i v běžném životě. „Nikdy nevíte, kdy se vám může stát dopravní nehoda na odlehlém místě, nebo se například ztratíte v horách. Základem všeho je ale neztratit hlavu a zvážit možnosti, co dělat dál. V současné době jsme pohodlný, zvyklý mít všechno pod nosem. Je dobré vědět, jak si obstarat vodu a jídlo, nebo rozdělat oheň jinak než za použití sirek nebo pepa,“ doplnil praporčík Radek Líkař, instruktor speciální tělesné přípravy u 15. ženijního pluku.

Zuzana Králová