Ač se z 20. a 30. let osmnáctého století nezachovaly v táborských radních manuálech skoro žádné záznamy o životě ve městě, přece jen něco z té doby vydaly písemnosti městského pivovaru.

Tím dokumentem je dvorní instrukce z 5. května 1727. Dvorní – jak honosné přízvisko, ale opravdu to bylo tak. Pochází totiž z období, kdy města Tábor, Pelhřimov, tehdejší Německý Brod a Čáslav byla vyjmuta z moci úřadu podkomořího a spadala pod hospodářské ředitelství, prostě dvorský úřad.

Mělo se tím zlepšit hospodaření měst. Záměr se podle všeho nezdařil a roku 1741 se města vrátila opět pod správu podkomořího. Nová byrokracie bez možnosti vymahatelnosti se prostě nemohla osvědčit.

Nelze však upřít snahu o dobrý výsledek. Ustanovený komisař Josef Antonín z Gastheimbu zaměřil svou pozornost na oblast, díky níž Tábor pravidelně lepil díry v městské pokladně. Na pivovarnictví.

Podvody a nepravdy

Dějiny táborského pivovaru i jeho pobočky v Hejlově jsou do určité míry jedním dlouhým soupisem nepravostí. Jednou je páchal sládek, jindy jeho pomocníci, ba i měšťané nebyli v těch dobách žádným vzorem ctnosti, a když se na chvíli umravnila jedna strana, začala s podvody druhá.

Komisař Josef Antonín se rozhodl, že sepíše takovou vyhlášku, která už jednou provždy udělá pořádek. Ne, žádná úřední horlivost, žádné okázalé předvádění vlastního vlivu. Opravdu měl snahu pomoci, a to především sousedům, jak se tehdy říkalo příslušníkům měšťanského stavu. Dopodrobna proto předepsal celý pivovarnický řád.

S jistotou nevíme, zda se tehdy jeho instrukce vztahovala jen na zmíněný Tábor, Pelhřimov, Brod a Čáslav, anebo na všechna královská města. V nařízení, v němž hovoří přímo k táborské situaci, se Josef Antonín nerozpakuje nazvat ji bídným stavem. Aby to neznělo tolik příkře, použil cizí slovo. Brzy se ho dočteme.

Zveřejnit celou rozsáhlou vyhlášku není v možnostech těchto článků, nicméně dopřejme si alespoň její úvod. Komisař ho vyjádřil jediným obrovitým souvětím. Při veškeré úřední mluvě nešetří přátelskostí, což by člověk od císařského úředníka nečekal.

Bídný stav

„Tak jakož jest J. M. C. král a pán náš všech nejmilostivější pod datum v Vídni 2. dne měsíce Decembris posléz minulého 1726 roku rescribovati a kterak by tak tomu nejmilostivěji chtíti ráčil, by také král. městu Táboru z jeho nynější succumbencí…," zde komisař kulantně opsal výraz „bídný stav";

„…tím dřívěji vypomoženo býti mohlo, ku kterémužto cíli a konci takovou communicací s tím dalším poručením jest nejmilostivěji na mne vložiti ráčil, abych vyšetříce, v jakém tak stavu hospodářství obecní na ten čas tu postavené jest, takové, v čemž bych a jak kolivěk uznal zapotřebné býti napravil a v lepší pořádek uvedl, jedno obzvláštní directorium oeconomicum ustanovil…"
Directorium oeconomicum je právě ono hospodářské ředitelství. Teď se dozvíme, proč ho dobrotivý císař zřídil, a co tedy má komisař zajistit v Táboře:

„… (abych) pořádek váreční vyzdvihnul a várky městské týmž měšťanům k tomu právo majícím k ruce a dobrého prostředkem stálého do společnosti piva vaření obrátil, dále i podle toho sloužící způsobné zřídil, pravené direktorium a sloužící na přísahu vzal, instrukcí, vedle kteréžto Direktorium též podřízení jemu officianti a sloužící, jenž při takové oeconomii co činiti míti budou, v povinnostech svých progredirovati mohli, aby se jak říditi věděli, zaopatřiti atd., přikročuji předně…"

Než si povíme o nejzajímavějších bodech instrukce, přeložme si další cizí slovo dobového úředního slohu – „progredirovati mohli". Znamená: „postupovati mohli".

Autor: Josef Musil.