1 – Jak vznikl motoklub, kdo ho založil a za jakým účelem? Můžete připojit dlouholetou tradici motorismu na škole apod.

První závod oldtimerů uspořádal tehdejší táborský svazarmovský klub historických vozidel 15. května 1976. Závodilo se na trase Čelkovice – Horky, kterou každý ze závodníků projel celkem třikrát. Vnásledujících letech se setkání uskutečnilo ještě několikrát. Do čelkovických serpentin se historická vozidla vrátila vroce 2002, a to díky táborské průmyslovce, která vtom roce slavila půlstoletí od svého založení a vrámci oslav uspořádala vzpomínkovou jízdu do vrchu. Akce se málem neuskutečnila, protože vletních měsících povodně poničily starý most přes Lužnici do Čelkovic a teprve po svolení statika bylo možné závod uspořádat. Způvodně jednorázové vzpomínkové akce se nakonec zrodila nová tradice a vČelkovicích se od toho roku jezdí pravidelně.

Vpřípadě současných pořadatelů zprůmyslovky se nejedná o klasický motoklub, vjehož vlastnictví by byla historická vozidla nebo speciálně upravené dílny pro jejich renovaci. Ve škole se jen sešla skupina nadšenců vřadách pedagogů, kteří přenášejí vztah ktechnice a motoristické historii na své žáky a táborské veřejnosti dopřávají každoročně hezkou podívanou na skvosty automobilové a motocyklové historie.

Podstatné ovšem je, že se průmyslováckému motoklubu podařilo dát opět dohromady nadšence zTábora a okolí, kteří po rozpadu původního klubu historických vozidel vystupovali sami za sebe a veteránských akcí mimo Tábor se zúčastňovali na vlastní pěst. A druhým přínosem pedagogů zprůmyslovky je skutečnost, že poprvé dosáhli kontinuity vpořádání akce, která se od roku 2002 konala už šestkrát bez přerušení a zatím není důvod kpochybám, že by už tradiční setkání nemělo mít pravidelné pokračování.

2 – Je motoklub pro školu přínosem, myslím tedy po stránce výuky, praxe apod?

Činnost motoklubu, do níž vedle již zmiňovaného setkání historických vozidel patří i návštěvy jiných veteránských akcí, exkurze studentů školy do evropských automobilek nebo pravidelné zájezdy na autosalóny, rozvijí u studentů vztah ktechnice a vychovává je i jako budoucí účastníky silničního provozu. Kromě toho se podařilo učinit zakce setkání na mezinárodní úrovni. Vroce 2006 přijali pozvání členové nejstaršího německého zBerlína a vminulém ročníku jsme mohli přivítat skupinku veteránistů zpartnerského Welsu vRakousku. Díky jim byl ke spatření dosud nejstarší automobil vnovodobé historii jízdy do vrchu vČelkovicích. Jednalo se o americký Oldsmobile zroku 1903.

3 – Kolik máte členů, vozidel nebo jak jste organizovaní? Evidujete třeba nejstaršího veterána vokrese, ČR apod?

Počet členů motoklubu se každoročně mění, vprůměru se dá ale říci, že je vněm aktivních kolem 20 studentů vroli pořadatelů a účastníků setkání historických vozidel vČelkovicích, další desítky pak využívají exkurze a zájezdy. Ke studentům je třeba připočítat stálé účastníky setkání zTábora a okolí, kteří se podílejí na práci motoklubu tím, že rok co rok přijíždějí se svými motoristickými miláčky, udržují je ve svých garážích vpojízdném stavu a podporují naši činnost nejen účastí, ale i konzultacemi během roku apod. Takových přátel má průmyslovácký motoklub kolem stovky. Jejich stroje pocházejí u období 20. let minulého století, ty nejmladší automobily a motocykly mají vrodném listu naopak datum o půlstoletí pozdější.

4 – Jaký máte názor na dnešní vozový park vrepublice, je starý, zlepšil se. Můžete použít oblíbené značky vozidel nebo veteránu, jejich výhody…..

Myslím si, že to není tak hrozné, jak se obecně říká. I starší vozidlo vdobrém technickém stavu a rozumným řidičem za volantem může být pohodovým účastníkem dopravy na silnicích. Při svých cestách po Evropě jsem shlédl řadu starých aut, používaných vběžném provozu, a to i vtak motoristicky vyspělých zemích, jakými jsou Německo, Francie a další.

Mezi veterány speciálně oblíbenou značku nemám. Snad jen o něco více mě přitahují britské sportovní vozy z50. a 60. let, ale to už podle názoru některých nejsou klasická historická vozidla a řadí se do kategorie tzv. youngtimerů. Já osobně držím na škodovky, až na svého prvního trabanta jsem vlastně sjinou značkou nejezdil a myslím si, že se Češi jako výrobci automobilů nikdy neměli za co stydět.

5 – Porovnejte úděly řidičů – veterán před 70 lety, prázdné silnice, mohl se kochat apod -) VERSUS dnešní hektická doprava

Tak vtomto směru prodělala silniční doprava opravdu zásadní změnu. Potřeba přemisťovat se stále rychleji a na větší a větší vzdálenosti, přinutila lidstvo vyvíjet dopravní prostředky neskutečným tempem. Porovnáme-li vozidla zuplynulých dekád, zaznamenáme neuvěřitelný vývoj pohonných jednotek, designu karosérie, ale také voblasti bezpečnosti a zlidovění aut, která se stala běžným spotřebním zbožím denní potřeby a nedílnou součástí našeho života.

Snad právě proto vznikají motokluby jako ten náš a lidé spodobnými zájmy se scházejí na setkáních historických vozidel, aby si připomněli nepopíratelnou krásu dávné techniky, zníž se vyvinula ta současná. Chtějí se na chvíli zastavit, vzdát hold umu našich předků a jak zaznělo votázce – jen se tak kochat.

6 – Váš názor na dnešní dopravu, největší nešvary řidičů, co Vám vadí nebo jaké předpisy byste změnil

Kdyby se vdnešní dopravě ocitl řidič například zmeziválečného období, zřejmě by praštil koženými rukavicemi, zahodil by ochranné brýle a kuklu a šel by raději pěšky. Nám to samozřejmě tak nepřipadá. Žijeme véře mobility, hektických přesunů zmísta na místo a neustále rostoucího počtu motorových vozidel. Za tímto trendem pochopitelně zaostává výstavba nových komunikací a především dálnic. Na druhou stranu jsem ale příznivcem tohoto trendu a jako technik obdivuji nekonečnou invenci konstruktérů a designérů nových vozidel stejně jako nástup nových technologií ve stavebnictví.

Za tím vším samozřejmě zaostává člověk a je řada řidičů, kteří nechápou, že je třeba se změnami vdopravě změnit i své chování. To, že se každý znás může ocitnout vkritické situaci a vtu chvíli přijme třeba nesprávné řešení, to se může stát. Rozhodně mi ale vadí nedodržování základních pravidel, kterým ti neposlušní takové kritické situace vyvolávají. Stačilo by včas a nebo třeba i vůbec dávat znamení o změně směru nebo jízdního pruhu, více si hledět chodců a cyklistů, nejezdit drze na červenou atd.

7 – Váš názor na vývoj dopravy versus ekologie, co je důležitější, kčemu se přikláníte……můžete zmínit ty autobusy, jak jste mi říkal -)

Rozvoj dopravy přináší do našeho života řadu pozitiv, ale má i negativní stránky. Jednou znich je znečištění ovzduší jednak spalinami z výfukových plynů, jednak vířícími pevnými prachovými částicemi zejména ve městech. Tady je nezbytné, aby do procesu vstoupilo odborné školství a vychovávalo odborníky, kteří budou hledat řešení minimalizující negativní dopad dopravy na lidské zdraví a životní prostředí.

Cesta rozhodně nespočívá vpotlačení automobilové, železniční nebo třeba letecké dopravy jako takové. Jde o to, aplikovat technická řešení, která sníží emise a dovede lidstvo kvyužívání jiných než vyčerpatelných zdrojů energie. První zásadní změnou vdopadech na životní prostředí bylo zavedení katalyzátorů u motorů, svůj podíl na čistším ovzduší mají také filtry pevných částic ve výfukových plynech. Jsou tady i další alternativy jako spalování plynu nebo vodíku, hybridní vozidla, využití odpadního tepla zvýfukových plynů nebo rekuperace energie zbrzdění.

Za cestu správným směrem považuji rozhodnutí postupně zavádět do táborské hromadné a příměstské dopravy autobusy, spalující stlačený zemní plyn. Je to řešení poměrně rychlé a ekologické. Zpohledu cestujících má navíc další efekt. Vozový park se modernizuje a kvalita cestování roste.

Na otázky odpovídal Ing. Marcel GAUSE