Najdete tu ves s poutavými dějinami, hezkou přírodou a hlavně rozmanitý festival, který se koná 25. a 26. srpna. Žánry nabídnou divadlo, procházku, výstavu i pravou venkovskou tancovačku. Na své si tak přijdou všechny generace. O premiéře jsme mluvili s jednouz organizátorek Idou Taušlovou.

Kdo festival Rozmarné léto pořádá a kdo přišel s tímto nápadem?
Sešlo se pár kamarádů s chutí oživit tradici radimovické pouti, která se každoročně koná na konci srpna. (Jde o pouť k Panně Marii Královně nebes, jejíž kult se rozvinul po I. vatikánském koncilu v zemích habsburské monarchie a byl podporován šlechtou – zde Harrachy, kteří vlastnili želečské panství.) Chceme spojit tradice i rodiny dohromady, ukázat krásu naší vísky.

Dvoudenní program je velmi pestrý: divadla, koncerty, pouť, mše. Museli jste hodně škrtat ze svých plánů a přání, nebo jste si dopřáli vše, co jste plánovali?
Počasí může být rozmarné, i lidé můžou být rozmarní, avšak náš rozmanitý program má rozmary utišit a vykouzlit úsměv u všech – u lidí rozdílného věku, různých zálib i přesvědčení. V hlavách se nám rojily vrtošivé nápady, ale nakonec nám bylo inspirací léto samo: dětský smích, poutavost dějin a tradic nebo kouzlo hudby.

Když jste sestavovali program, na koho jste mysleli, komu je určen? Odkud čekáte diváky?
Šlo nám o rodiny s dětmi – maminka s tatínkem vyrazí na sobotní zábavu, zkusí blatské tance, aby druhý den prošli místy a událostmi českých dějin, které se otiskly do tváře naší vsi. Mše má překlenout rozdíl mezi věřícími a nevěřícími a následné loutkové divadlo nebo i výstava pod korunami stromů má ukázat minulost i budoucnost Radimovic.

Jistě, pouť je pro Radimovičáky, ale i pro přespolní a vzdálené hosty. Zkrátka, pojďme společně okusit rozmary léta v té přívětivé podobě letních rán i podvečerů.

V podtitulu vaší společenské akce jsou letopočty 1918, 1938, 1948 a 1968. Jakou jste k tomu měli motivaci?  Součástí programu je i procházka po místech, kde právě tyto letopočty a jejich význam zanechaly nejviditelnější stopu. Inspirovali jsme se muzejními „sobotníky“ z Tábora, protože si myslíme, že i malá ves vypráví velké příběhy.