„Je tady krásně, ale jen tak na víkendový relax. Celý život bych tady strávit nechtěla,“ říká čtyřiadvacetiletá Iveta Hubáčková o vesnici Hůrka, která se nachází dva kilometry jižně od Jistebnice.

Hůrka nabízí v první řadě jedinečný výhled na Jihočeskou kotlinu, Tábor, Choustník, Novohradské hory, Blanskému lesu dominující Kleť a Šumavské vrchy, které lemují obzor.

Krajina a okolí okouzlily Lucii Tomečkovou. Před třemi lety si tady postavila s manželem Zdeňkem domek. „Prostě se nám tady líbí,“ odpovídá maminka sedmnáctiměsíční Terezky na otázku, proč si mladý pár vybral právě Hůrku. Jejich dům je jedním ze tří nových, které zde za poslední roky přibyly. Vesnice má 36 adres, podle posledních statistik 74 obyvatel.

„Hůrka je dobrý kompromis. Město jsme hned vyloučili, i Jistebnice se nám zdála velká, samota zase náročná, proto jsme zvolili Hůrku. A je nám tady krásně,“ vysvětluje Tomečková. „O svůj dům se tady každý pěkně stará, předělává, opravuje a zvelebuje, takže to tady vypadá moc pěkně,“ pochvaluje si Iveta Hubáčková.

Kromě jedinečného výhledu nabízí Hůrka další lákadlo. A tím je možnost sjezdového lyžování a lyžařský vlek s pomou. Byl postaven v roce 1978, je dlouhý 220 metrů a nachází se 640 m.n.m.

„Každoročně se koná brigáda, do které se zapojují místní a připravují sjezdovku na sezonu,“ líčí angažovanost lidí Hubáčková
O tom, že v Hůrce žádná nuda není, svědčí i počet akcí, které místní pořádají.

Například maškary mají už čtyřletou tradici. Pravidelně se drží i Velikonoce, kdy se sejdou všechny děti a společně chodí dům od domu koledovat. Na přestupný rok se přidají i ženy. Obyvatelé nezapomínají ani na MDŽ, který se slaví posezením s občerstvením a hudbou. Pravidelně se slaví Den dětí. Kromě her a soutěží se peče prase. Vesnické grilování je zase součástí stavění májky, o kterou se starají místní muži. Ti jsou také úspěšní fotbalisti. Své síly spojili s nedalekým Makovem a v roce 2008 obnovili po dvaceti letech tradici makovského fotbalu. Loni pak stejně jako Jistebnice postoupili ze 4. třídy do třetí. „My ovšem z prvního místa,“ hlásí hrdě člen týmu a rodilý „hureťák“ Vít Nádvorník.

Tradici si stále udržuje i Mikuláš, který každoročně 5. prosince navštíví všechny domy a do každého přinese malý balíček. „Lidé v něm najdou malý kousek uhlí, perníček, ořechy a pár bonbonů,“ vysvětluje Hubáčková, která se všech „hureťáckých“ akcí účastní.

Všechny akce má na svých bedrech Spolek dobrovolných hasičů, který byl založen v roce 1921 a účastní se okresních soutěží. „I když to většinou moc nedopadne, tak zaručeně vedeme večer na zábavě,“ směje se Hubáčková, která je členkou ženského družstva.

Všichni se pak společně scházejí v „hureckém napájecím podniku“ HUNAPO. Hospoda tedy nechybí, ale typický vesnický krámek v Hůrce nenajdete. „Obchod tady není, ale jelikož je v každé rodině alespoň jedno auto, tak si myslím, že to nikomu nevadí,“ zamýšlí se Hubáčková. Potvrzje to i Tomečková: „Na velké nákupy stejně všichni jezdí do města. A když je třeba, do Jistebnice je to kousek. Já chodím pěšky s kočárem nebo na kole. Ale dobré je i autobusové spojení.“

Uprostřed vesnice stojí kaplička, o kterou se Hůrka pečlivě stará. V roce 2007 dostala novou střechu, o dva roky později proběhla její celková rekonstrukce, renovací zvoničky a umístění nového zvonu. Ten byl slavnostně vysvěcen v roce 2010.

Na jižním svahu vrchu Smrčí vznikl bezbariérový penzion, který láká na letní i zimní aktivity.

„V okolí Hůrky jsou značené cyklotrasy. V okolí jsou možnosti zajímavých procházek, sběru hub a léčivých bylin. V Hůrce je chovatel koní, s nímž lze domluvit projížďky v sedle okolní krajinou. Probíhá zde i upravovaná a značená lyžařská běžecká trasa z oblasti Čertovo břemeno,“ jmenuje majitelka penzionu Milena Vaňková, která je v Hůrce velmi spokojená.

„Myslím, že ta spokojenost je nakažlivá a přenáší se i na naše hosty. Máme tu čistý vzduch, jsme uprostřed přírody s nádhernými výhledy,“ líčí Vaňková, která ráda vyráží na kole. „Nedávno byly místní silničky pokryty novým asfaltovým kobercem, provoz je na nich celkem slabý, a tak vyrážím i já, jak mi to čas a zdraví dovolí.“

Tomečková se spokojeností majitelky penzionu naprosto souhlasí. Podle ní je Hůrka ideální místo na celoživotní relaxování. „Mě ale stejně láká město,“ uzavírá Iveta Hubáčková.

PETRA KOSOVÁ