Po desáté hodině byly karty rozdány. Pánem Hubertovy jízdy je majitel ranče, masterem herec a zkušený jezdec Václav Vydra, liščí ocas si na rukáv kabátce připevní dcera pána honu Nikola Hrubá. Kdo se stane králem či královnou dne, rozhodne až finálový běh na lišku. Tedy ten, komu se podaří ukořistit kůži zvířete.

Strach z papíru

„Pánem honu je vždy ten, na jehož panství se jízda koná, nebo kdo ji platí,“ vysvětloval v úvodu jednotlivé funkce ve skupině master. Neopomněl připomenout, že do problémů by se dostal ten jezdec, který ho bez povolení předjede nebo se od skupiny odpoutá. Master je důležitá osoba a není radno si ji rozhněvat. „Také připomínám, že lovit budete lišku, nikoli vydru.“
Na patnáctikilometrovou projížďku se vydalo bezmála dvacet koňů. Trasu si již týden předem projeli a stanovili pán honu s masterem. „Trošku jsme projížděli i roklemi, skákali přes překážky, tryskem jsem přeběhli louky. Myslím, že jezdci vyzkoušeli všechny dovednosti koňů,“ popsal trasu Hrubý.
Přes překážky se statečně vrhal i malý poník nejmladší jezdkyně. Byl to ale také on, kdo při závěrečném defilé a rozdávání diplomů projevil nejsilněji svou nevoli. Laik by nevěřil, že koně může znervoznit arch papíru, který jezdec převezme. Poník se utrhnul z kontroly a i se svou jezdkyní se rozběhl areálem ranče, na mokré trávě však upadl a dívku kopnul do stehen. Naštěstí se vše obešlo bez velkého zranění.
Královnou Hubertovy jízdy na větrovském ranči se nakonec stala Hana Vrbová z Valtínova u Kunžaku. „Mám asi šikovného koně, protože štěstí na lišku jsem měla i minulý týden,“ řekla v cíli Vrbová.

Konec sezony

Hubertova jízda oslavuje patrona myslivosti sv. Huberta, jehož svátek připadá na 3. listopadu. Zároveň je tečkou za jezdeckou sezonou.
Jak upřesnil Václav Vydra, Hubetova jízda je obdobou honů se smečkou psů, kteří udávají tempo a skupina jezdců na koních je následuje. „Taková smečka v Čechách ale neexistuje. Bývá v ní kolem třiceti psů, což je hodně nákladné,“ řekl Vydra, který je častým účastníkem jízd.
Řád svatého Huberta se sídlem na Kuksu je čestným loveckým světským řádem, založeným roku 1695 Františkem Antonínem, hrabětem Šporkem (1662 – 1738). Spojuje myslivost a ušlechtilou honbu při respektování mysliveckých tradic a zvyklostí, křesťanské tradice a šetrného přístupu k přírodě.
Hubert je skutečnou historickou osobností. Žil v letech 657 až 727 našeho letopočtu. Narodil se v severní Francii, pocházel ze šlechtického rodu, a tak se samozřejmě věnoval i lovu. Ve svých 30 letech se obrátil na křesťanskou víru, začal žít duchovním životem a stal se biskupem v Lutychu, v nynější jižní Belgii.