Při prázdninovém putování křižujete Jihočeským krajem, ale což to tentokráte zkusit po jeho hranicích? Můžete začít s námi. Jaké zajímavosti na nich najdete, vám naznačí středeční seriál Deníku.
Dnes máte možnost nahlédnout na hranice Táborska se Středočeským krajem a Vysočinou. Zavedeme vás do nenápadné vesnice Cunkov, která je ovšem turistickým rájem. Navštívíme obec Nemyšl proslavenou zámkem a prozradíme, co nejvíc zajímá turisty na Choustníku.

Vesnice Cunkov, kde trvale žije 17 obyvatel, leží těsně u hranic se Středočeským krajem. A nabízí tolik lákadel a zajímavostí, že je doslava turistickým rájem. Abyste náhodou něco nevynechali, připravili jsme pro vás malého průvodce.

Začít můžete stylově ve středočeském areálu Monínec. Pokud totiž nasednete na zdejší sedačkovou lanovku, která má nejvyšší sloup v Čechách, vystoupíte z ní už v Jihočeském kraji. Procházkou se pak dostanete k nejvyššímu vrcholu Středočeském pahorkatiny, kterým je Javorová skála. Sem byla v roce 2009 přemístěna ze Sněžky nejstarší česká poštovna.

Od ní se vydejte po silnici směrem na Cunkov, nesmíte ale vynechat dvě věci. Jednou z nich je Ounuz, kde je od roku 1995 vyhlášena vesnická památková zóna s malebnými roubenými, dřevěnými stavbami s doškovými střechami a s kamennou zvoničkou. Natáčela se tu pohádka Pyšná princezna nebo Honza málem králem. Druhou zastávkou je Čertovo břemeno. Jde o skalní útvar, ke kterému se váže pověst, že čert, který letěl s těžkým břemenem, v tomto místě nemohl, a tak si chtěl odpočinout. Uviděl skalní výchoz a zastavil se na něm. Jak tam stál, tak pod tíhou břemene obtiskl své kopyto do skály. A na vrcholku je opravdu vidět důlek jako pozůstatek po čertově zastávce.

Další kroky už vás zavedou přímo do Cunkova. Ať se na křižovatce vydáte napravo nebo nalevo, nebudete litovat. Napravo se můžete posadit a občerstvit v hospodě U Bizona. Jméno má podle toho, že majitel bizony chová a má je ve výběhu přímo vedle pohostinství a penzionu. Když budete pokračovat dál, rozprostře se po vaší pravé ruce golfový klub pojmenovaný podle skalního útvaru Čertovo břemeno. Jeho nová klubovna postoupila do závěrečné fáze soutěže o titul Stavbu roku. Součástí je stylová restaurace, která je přístupná všem. Příjemné posezení na zastřešené terase přináší nádherný výhled na okolní přírodu.

Nakonec se nezapomeňte vrátit na křižovatku a dát se doleva. Přijdete na farmu Diagonála Y, kde chovají manželé Vopravilovi huculské koně. Nabízejí vyjížďky do okolí, výuku na jízdárně, jízdu kočárem nebo na saních. Z farmy stačí sejít kopcem zvaný „cunkovák“ a dojdete zpátky do areálu Monínec. Jen nepřehlédně v jedné z mnoha zatáček ceduli Středočeský kraj.

MOJE LÁSKY NÁSLEDOVALY TĚSNĚ PO SOBĚ. NEJDŘÍV KONĚ, PAK MANŽEL

Na farmě Diagonála Y žije už jedenáct let. Chov huculských koní vede společně se svým manželem Vladimírem. I přesto, že to není práce na osm hodin s volnými víkendy, neměnila by. Přitom je třiačtyřicetiletá Yvona Vopravilová ze Sezimova Ústí vystudovaná ekonomka.

Potkala jste svého manžela přes koně, nebo jste se naučila milovat koně kvůli manželovi?
Byly to lásky, které následovaly těsně za sebou. Nejdřív ale přišla láska ke koním, hned těsně následovala ta k manželovi.

Jak se pak změnil váš život, když jste odešla z města na farmu?
Já jsem vlastně nikdy úplně neodešla, stále pendluji. Jsem tady o víkendech, o prázdninách a vlastně každý pracovní den, ale úplně tady nebydlím. Nikdy jsem se nemusela ničeho vzdát. Líbí se mi, že se tady člověk nenudí, pořád je nějaká změna. Není to ale práce na osm hodin, musí se dělat pořád, i o víkendech. Ale máme hodně kamarádů, kteří nám jezdí pomáhat

Trávíte v sedle každý den?
Kdybych to měla spočítat, tak na každý den to určitě nevyjde, ale většinou ano. Dřív jsem jezdívala sama, v sedle jsem se uklidňovala , ale teď už mám strach sama vyrazit. Nyní bych se chtěla vrátit k závodění, ale jen po okolí, aby se to dalo stíhat

Kdy se vám na Cunkově nejvíc líbí?
Na jaře, v létě a na podzim. Prostě pořád. I když zimy jsou tady těžší, všude plno sněhu, na práci je méně lidí a zamrzají nám napaječky. Ale zase nejsou nikde ohrady, takže můžete jezdit po krajině, jak se vám zlíbí.

Jaká činnost na farmě vás nejvíc baví?
To se asi nedá úplně říct. Je to tady úžasné tím, jak je to pestré, jak se mění akce v průběhu celého roku. Léto je ve znamení táborů, v zimě děláme Hubertskou jízdu, každoročně pořádáme křtiny našich nových přírůstků.

Vnímáte nějak to, že jste přesně na hranicích dvou krajů? Jací lidé sem nejvíce jezdí?
Nevnímáme to vůbec. Jezdí sem lidé z různých měst a krajů, hlavně děti na letní tábory. Hodně sem jezdí Pražáci.

AŤ JE V ZÁMKU TŘEBA NEVĚSTINEC, HLAVNĚ AŤ SE S NÍM UŽ PROBOHA NĚCO DĚJE

Nemyšl - V obci ho drží parta kamarádů a rodina. Jinak klidně Petr Knotek přizná, že nic v Nemyšli není. Jediná služba, která funguje, je obchod s potravinami. Za zábavou jezdí místní do Prudic nebo Sudoměřic u Tábora. Kulturní vyžití vzalo z části za své po uzavření zámku. Místní doufají ve změnu k lepšímu, kterou by přinesla jeho rekonstrukce. Ovšem poslední verze, že tam bude hotel, podle místních padla a zámek je opět na prodej.
„Všechno se tady odvíjí od zámku, od toho, co s ním bude,“ říká Knotek o obrovské stavbě, kterou při vjezdu do Nemyšle určitě nepřehlédnete a která vám vezme dech. Právě zámek je jedinou zajímavostí tohoto místa na hranici krajů.

„Je to taková škoda. Ať tam udělají třeba nevěstinec, mě je to jedno, ale hlavně ať s tím proboha někdo něco udělá,“ říká Knotek, který je dobrovolným hasičem. Spolek dříve v obci velice aktivně a úspěšně působil. Dnes už to prý takové není. „Už nejsme nejmladší a povinnosti máme někde jinde,“ sdělil Knotek, kterého nyní plně zaměstnává stavba rodinného domu, do které se pustil. Prý chvílemi polemizoval o tom, že by šel jinam, ale vazby byly silnější než to, že v Nemyšli nic není, a už vůbec ne pracovní příležitosti. Hodně lidí je tady nezaměstnaných, dost jich dojíždí do Tábora.

Knotek se ale cítí jako pravý Jihočech, i když žije na hranicích se Středočeským krajem. I jeho veškeré aktivity směřují k jihu. „Orientujeme se ve všech směrech na Tábor, protože na druhou stranu toho moc není. Vlastně jen Votice a pak Benešov, ten je ale zase dost z ruky,“ vysvětluje Knotek.

ZÁMEK
Barokní objekt s empírovými prvky z roku 1822 je architektonickým klenotem České Sibiře. Mnoho let chátral a od podzimu 2009 má nového majitele, jehož plány vedly k hotelovým úpravám. Nyní je zámek údajně zase na prodej. Do roku 1992 ho obýval pražský dětský domov. V restituci ho získal původní majitel žijící v zahraničí. Pak se majitelé dost střídali. Dnes je psán na Daniela Plovajka z Prahy. Jeho plánem bylo vybudovat na zámku centrum turistického, společenského i kulturního a sportovního dění. Pro občany Nemyšle i turisty chtěl hotel, ze zámeckého divadla vybudovat sál vhodný ke koncertům, výstavám, plesům i divadelním představením.

Hrad Choustník láká na poklad, je ho prý plné sklepení

Choustník - Okolo zříceniny hradu Choustník panuje atmosféra plná tajemství. Potvrdit to může i Miluška Kalinová, která na hradě prodává vstupenky a suvenýry.

„Když sem ráno přijdu a odemykám bránu, nikdo nikde není, to je teda tak zvláštní pocit, to vám povím,“ vypráví důchodkyně. Na duchy a strašidla ale nevěří, dokonce pochybuje, zda je opravdu na Choustníku schovaný pověstný poklad. „Lidé tu historku znají, každý den se mě na poklad někdo ptá. Ale s krumpáčem a lopatou nikdo nechodí,“ směje se. Pověsti o Choustníku totiž praví, že sklepení jsou plná pokladů a že kachna, kterou vpustili do místní studny, vyplavala na rybníce Jordán u Tábora.

V choustnickém zámku, jenž se nachází ve vesnici dole pod hradem, zase prožila své dětství hraběnka Eleonora Kounicová. Té Božena Němcová věnovala svou Babičku. Hraběnka, veliká vlastenka a žena soucítící s chudými, ji i její rodinu finančně podporovala v období jejich největšího strádání.