Než se obyvatelé Záluží, Smyslova a Hlinice usnesli, že místním dítkům postaví vlastní školu, uplynula celá řada let. Do té doby musely děti docházet do Měšic. Jak zachycuje kronika, stavbu povolila zemská školní rada 7. prosince 1909.
„Pro Smyslov, Hlinici a Záluží se povoluje, aby se pro osady ty zřídila veřejná samostatná dvoutřídní škola obecná s vyučovacím jazykem českým v Hlinici," píše se.

Kantoři ve škole: Jan Lukáš • František Vilímek • Ladislav Vančata • Blažena Pelikánová • Růžena Zemanová • Marie Hlaváčková • Božena Šetková • Cecilie Bláhová • Bohdana Pazderová • František Jirák • Marie Bendová • Marie Pfeifferová • Krista Rubínová • • Helena Lustigová – Červenková • Markéta Mikotová • Marie Slancová

V Hlinici byste ale školu hledali marně. Jak vysvětlil místní pamětník Jaroslav Soukup, podle obce nese pouze jméno. „Hlinickým dětem sice také sloužila, ale budovu najdete v Záluží. Navíc je postavená v katastru obce Smyslov," upřesnil trojúhelník muž, který do školy chodíval.

Lepší budoucnost

Kromě smyslovské parcely se tehdy ještě uvažovalo o tom, že by expozitura mohla stát na měšických pozemcích. Do vybrané lokality, close Dnes škola slouží pro potřeby stacionáře - Klíček. zoom_in dnes Záluží, to měli hliničtí školáci čtvrt hodiny pěšky: „Pozemek nachází se na místě úplně volném, vzdušném a nejsou obavy pro bezpečné zakládání na pozemku tomto, poněvač nachází se spodina hlinitá pozemku tohoto ve značné hloubce," doplňuje kronika s tím, že škola poprvé otevřela dveře 1. ledna 1912. Kvůli velké vlhkosti je ale musela zase zavřít a děti sem mohly nastoupit až o dva měsíce později. Zapsáno jich bylo devětasedmdesát.

Prvním řídícím se stal Jan František Lukáš, který pronesl před 102 lety tato slova: „Poznali jste z vlastní zkušenosti, čím je škola člověku. Zakusili jste obtíže spojené s docházkou do vzdálené školy. Obtíží těchto chtěli jste zbaviti své miláčky a nelitujíce velikých obětí, postavili jste veliký stan, odkud se má šířiti světlo vzdělání, připravovati lepší budoucnost těm, kteří někdy nastoupí na vaše místa."
Do lavice obecné školy v Záluží usedá roku 1941 Vlasta Kabešová (79). Tehdy se ve dvoutřídce vyučovalo pět ročníků: „Škola vypadala, jak ji znáte dnes. Byla hnaná do výšky a poté se k ní ještě přistavovalo. Nechyběl v ní ani byt řídícího, my měli pana Františka Vilímka," začala své vyprávění s tím, že v Záluží učila i kantorka Slancová a Kazimourová.

Stoupli si a zpívali

„Byl přísný, naučil a člověk na něj vzpomíná rád. Když třeba začal padat sníh, museli jsme si stoupnout a zpívat: snížek poletuje, zima, zima tu je. Nosil housle v podpaží a v ruce měl smyčec. Když kluci zlobili, tak smyčcem dostali. Mojí sestře takhle urazil sponku," směje se pamětnice a pokračuje: „Ve škole se topilo uhlím, kluci měli služby. Když na ně vyšla, museli s uhláky do sklepa. Topili jsme si sami, ve třídě byla vysoká kamna."

Vlasta Kabešová a její spolužáci měli povinnou němčinu. Ve třídě společně s ní byl i klučina ze Smyslova, který nechtěl mluvit. „Pan řídící z něj byl nešťastný. Nedostal z něj slovo ani česky, natož německy. Za války byl v Záluží klid. Němci obcí jenom procházeli, jinak nemůžu říci, že by se tady něco dělo. Občas bylo jen slyšet výbuchy, třeba jak bombardovali nádraží," vzpomíná na válečné časy. „Sestra, která byla o tři roky starší a chodila do školy v Táboře, se už bála. Hlavně při náletech," doplnila.

Čížku, čížečku…

Za dětmi docházel také farář Macháček z Chotovin, který je vzdělával v náboženství v rámci Československé církve husitské a jeho bratr byl táborským hejtmanem.

Do stejných školních lavic usedala po Vlastě Kabešové po letech i její dcera Ivana Komínová. Učil ji František Čížek: „Byl vynikající. Zpívali jsme mu: čížečku, čížečku, ptáčku maličký a hrozně se nám to líbilo," vzpomíná s úsměvem na tváři.

„Byl rád, sedl si do houpacího křesla za katedru a hrál nám na housle. U toho usínal, až jednou spadl," směje se.
Než škola před pětatřiceti lety skončila, chodily do ní i děti z Čekanic. Později jim ale obec opravila vlastní. Tehdy byly v Záluží otevřené čtyři třídy a od páté školáci docházeli na Maredův Vrch v Táboře. Dnes v budově školy najdete stacionář Klíček.