Určování začalo už na místě setkání u dětského hřiště ve Velmovicích. Miroslav Rešl donesl nebezpečnou podzimní čirůvku. „Toto je čirůvka odlišná, ta je jedovatá. Další, na kterou je třeba si dát pozor, je čirůvku zelánka, má žluté lupeny i třeň a donedávna se považovala za jedlou, ale nyní po ní zemřelo asi pětadvacet lidí ve Francii,“ upozornil mykolog Pavel Špinar s tím, že jedlá je čirůvka topolová, která voní po mouce.

Letos je podle něj sezona posunutá. Teprve teď někde začaly růst hřibovité houby, jde však o lokální výskyty. „Na Borkovických blatech jsme sbírali na výstavu do Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, tam jsme našli nádherné a vzácné houby, ale kromě toho tam překvapivě začaly růst křemenáče a kozáci,“ vyprávěl.

Vzácné a vázané na vápenec

Velmovické hvozdy má osobně moc rád, v tamních smíšených lesích podle něj rostou už dlouhá léta vzácné a zajímavé druhy. Asi 15 druhů lošáků, které jsou indikátorem čistého prostředí. „Je tu jedna vzácnost větší než druhá, v příkopech tu rostou houby striktně vázané na vápenec, který pochází z nedalekého chýnovského lomu v Pacově hoře. Rostou tu například běločechratky bělostné, jde o jediné nálezy v republice, čechratky tygrované, ty jsou asi na třech lokalitách v republice,“ přiblížil Pavel Špinar.

Kromě hřibovitých hub lze v lese najít i zajímavé a velice chutné "prašivky".
V lese rostou samé lahůdky. Hlasujte, která houba je váš favorit

„Na místních pastvinách lze najít nejen vatovec (pýchavka obrovská) ale i pýchavku dlabanou, ta je ještě chutnější,“ pochvalovali si místní houbaři.

U sběru holubinek funguje jednoduché pravidlo. „Sbírají se modré, zelené, zelenomodré, pokud nechcete ochutnávat. Žádná holubinka není jedovatá, jen jsou palčivé druhy,“ připomněl Špinar.

Léčivé houby k jídlu i odvaru

Řeč přišla i na léčivé choroše, březovník obecný a rezavec šikmý (čaga). „Z březovníku jsou dobré sušené chipsy, na sladko s medem nebo na slano, dá se rozemlít také na prášek a přidávat do polévek a dalších pokrmů, lidé ho popíjejí i jako odvar či čaj,“ přiblížil s tím, že Číňané ho používají už dva tisíce let. Sbírají se mladé a šťavnaté plodnice, suší se krájené na plátky.

Jeho užívání prý snižuje hladinu cholesterolu, potlačuje růst rakovinotvorných buněk zejména v oblasti žaludku a střev, má protizánětlivé účinky, používá se proti bolesti a léčí se s ním i kůže. „Je to výborná dřevokazná houba, roste výhradně na kůře břízy, léčivá látka betulin pochází právě z březové kůry,“ doplnil Špinar.

Hlavní cílem exkurze z cyklu Krok za krokem přírodou pořádané Blatským muzeem v Soběslavi byly zajímavé a vzácné druhy hub. S mykologem Pavlem Špinarem se zájemci vydali do NPP Luční u Turovce.
Našel tisíce vzácných hřibů. Sbírat je se ale nevyplácí, hrozí tučná pokuta

Známé jsou také tinktury z muchomůrek červených. „Funguje to například na bolavá kolena, artrózu to ale nevyléčí. Stačí nakrájet oloupané kloboučky muchomůrky do alpy a nechat macerovat, užívat pouze zevně jako mazání, působí to individuálně,“ uvedl dále.

Čerstvé a chutné

K houbám mají lidé přistupovat jako k masu. „Sbírat jen čerstvé, mladé plodnice. Hlavně u babek, hřibů žlutomasých, které rychle podléhají zkáze a napadá je jedovatý nedohub. Babky musí být krásně žluté a tvrdé. Nesbírejte staré plodnice, jinak si způsobíte zažívací problémy,“ upozornil mykolog.

Poslední letošní exkurze v rámci 20. cyklu vycházek Přírodou krok za krokem Blatského muzea v Soběslavi vedla na Borkovická Blata. Do tajů místních vzácných, léčivých i prudce jedovatých hub zájemce zasvětil táborský mykolog Pavel Špinar.
Na jihu Čech rostou i vzácné a léčivé houby, prozradil mykolog Pavel Špinar

Táborský mykolog Pavel Špinar je uznávaný nejen v Čechách a na Slovensku, jezdí za ním výpravy z Francie i z daleké Ameriky. Je dlouholetým správcem Národní přírodní památky Luční, to je mykologická rezervace na hrázi stejnojmenného rybníka u obce Turovec na Táborsku. Rozkládá se na 600 metrů dlouhé hrázi, kde převládají duby, některé i 400 let staré. Lokalita byla vyhlášena 21. ledna 1988 jako chráněný přírodní výtvor (CHPV), letos tak slaví 35. výročí svého vzniku. Status národní přírodní památky (NPP) dostala v roce 1992. O to se zasloužil zejména tehdejší mykolog Jihočeského muzea v Českých Budějovicích Zdeněk Kluzák jako hlavní iniciátor. Území je vyhrazeno 42 kůly do desetimetrových pásem, v kterých se zapisují vzácné nálezy hub. V lokalitě je dosud zaznamenáno 530 druhů hub, z toho 23 hřibovitých, 40 holubinek, 30 pavučinců, 21 druhů ryzců a další. K nejvzácnějším druhům patří zákonem chráněný hřib moravský, hřib rudonachový, hřib žlutonachový, hřib Kluzákův, hřib plavý, hřib rubínový a další. Pavel Špinar vydal řadu publikací týkajících se hub, poslední ucelenou je kniha Vzácné houby Táborska, kterou lze stále zakoupit u nakladatelství Ossis. 

Druhy hub, které našli účastníci nedělní výpravy

Krásnorůžek lepkavý, čechratka podvinutá, strmělka podhrnutá, krásnoporka mlynářka a žemlička, slizák lepkavý a mazlavý, hlíva jedlová, muchomůrka zelená a citronová, ryzec borový, kotrč kadeřavý i vzácný Němcův, helmovka zefírová, holubinka trávozelená, pavučinec různý, lošákovec pruhovaný, ryzec zelený, lakovka statná, pavučinec různý, hvězdovka brvitá, hřib hnědý, hřib plstnatý, hřib žlutomasý, hřib sametový, šafránka červenožlutá, mechovka obecná, holubinka černající, přášivka černající a další.

Speciál houby bannerSpeciál houby bannerZdroj: Deník/Jan Lakomý