Vyrazit s ním na exkurzi do první mykologické rezervace u nás je zážitek. Ten si odnesli i žáci 6. ročníku Církevní základní školy Orbis Pictus pod pedagogickým vedením Jany Kupsové.
Národní přírodní památka se nachází na 300 metrové hrázi rybníka Luční. Pavel Špinar zde od roku 1988, kdy byla vyhlášena, zachytil na 530 druhů hub z toho 28 hřibovitých. „Nejvzácnějším druhem, který se zde vyskytuje je hřib moravský, nejnovějším popsaným druhem je hřib Kluzákův, to je úplně nový hřib pro celosvětovou mykologii,“ upozornil.
Houby v lokalitě umisťuje do speciálních ohrádek s popisky, aby si je lidé mohli prohlédnout. Běda však tomu, kdo by se je rozhodl sbírat. „Za utržení jakékoliv houby tu hrozí pokuta až čtyřicet tisíc korun. Snažím se to, ale řešit domluvou,“ upřesnil mykolog.
PERLY KUCHYNĚ
Houby podle něj rostou ve vlnách a letos také hodně v pásech podle toho, kde pršelo. Zavrhuje mýtus, že by je neměli jíst senioři a děti. Sám si pochutnává na delikatesách. „Chutná mi sluka svráskalá. Perlou kuchyně je také rudoušek uťatý, jehož výskyt není tak běžný. Zbožňuji také václavky, z kterých mi manželka připravuje držkovou polévku a guláš,“ prozradil Pavel Špinar. „S houbami je to jako s masem, musí se zpracovat čerstvé. Když se povaří, tak vydrží i týden v lednici,“ dodal.
Nejvíc chyb se dělá s bamkama. „Ony nejsou jedovaté, když člověk ale sebere staré, už napadené plodnice, mohou obsahovat těžké kovy a plísně, které škodí zdraví,“ upřesnil.
BOOM ČERVAVÝCH HUB
Nejnovějším evropským trendem jsou červavé plodnice. „Italové jsou za ně schopní zaplatit horentní sumy, protože zjistili, že červi jsou zdrojem bílkovin,“ osvětlil.
Nesměla chybět ani ochutnávka tzv. volského jazyka. „Pstřeň dubový je výborný nakládaný nebo na guláš, při ochutnání za syrova je lehce kyselý a má strukturu podobnou masu. Ve vlhku z něj dokonce teče červená tekutina podobná krvi,“ popsal.
Holubinek je na 150 druhů, jedlost poznáte také degustací. „Ta co nepálí na jazyku je jedlá,“ uzavřel Pavel Špinar.
