Muchomůrka jízlivá, štítovka jelení, hnojník nasetý či třepenitka cibulová. I takové druhy hub návštěvníci obdivovali na dvoudenní výstavě v táborské botanické zahradě. Kromě názvů, které laikům nic neřeknou, tu nechyběly ani tradiční hřiby, kozáci či klouzci.

Pondělní expozice patřila hlavně školním třídám, neboť děti se o houbách učí v přírodopise. „Máme modely hub, ale i obrázky v učebnicích či na internetu. Děti tak vidí, jak se liší jedovaté houby od jedlých a kde je hledat," upřesnila kantorka opařanské školy Lenka Máchová.
Podle ní je škoda, že se školáci nemohou houby učit přímo v přírodě. „V době, kdy je školní rok, houby většinou nerostou a když v září začínáme výuku přírodopisu, trvá několik týdnů, než se dostaneme k houbám. A to už je sezona zase pryč," dodala učitelka, která na výstavu dovezla sedmou třídu.

Jak řekl mykolog Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Miroslav Beran, nejvíce zastoupeným druhem byly holubinky. Napočítali jsme kolem čtyřiceti kusů. „Když se blížíme k podzimu, ubývá jedlých holubinek a naopak přibývá těch jedovatých. Další početnou skupinou jsou i ryzce," přiblížil obsáhnou expozici mykolog.

Přesto zde chyběly pozdně podzimní kusy jako čirůvka fialová a dvoubarvá, na jejichž růst je ještě brzy.

Rarita ze seznamu

Úplnou náhodou se na výstavě objevila chráněná kržatka. „Je vedena v červeném seznamu a přinesl nám ji jeden ze sběratelů," zdůvodnil Miroslav Beran.

Houby pro expozici hledali v lese amatérští houbaři. Kvůli muchomůrce jízlivé jel dokonce Miroslav Beran až do Novohradských hor. Zato muchomůrka zelená zdaleka nebyla, rostla si přímo v botanické zahradě stejně jako muchomůrka tygrovaná. „Ta se často plete s masákem a bývá příčinou otrav. Nepatří ale mezi nejjedovatější druhy," vysvětlil mykolog.

Jste zkušení houbaři?Jaké houby poznáte?

Děti ze sedmé třídy Základní školy Opařany.

close Veronika Süsmilichová zoom_in Jana 
Stejskalová
Staré Sedlo
u Bechyně
Chodím každý týden do lesa s tátou, většinou v okolí vsi. Sama na houby nevyrazím, asi bych se ztratila. Poznám hřiby, klouzky, masáka. U muchomůrky růžovky si ale nejsem jistá, takže vždycky běhám za tátou.

Anna 
Zrostlíková
Hodušín
Les máme přes silnici, takže vezmu ročního brášku v kočárku a vyrazíme. Jezdí k nám hodně houbařů. Poznám klouzky, hřiby, křemenáče. U lišek si nejsem jistá. Také poznám bedly.

Veronika Süsmilichová
Stádlec
Když je čas, tak jdu s babičkou a sestřenicí. Docela mě to i baví. Chodíme do Křídy. Jezdí tam hodně houbařů a teď už je les vybraný. Sbírám hřiby, lišky a dřív i bedly. Ale mamka se bojí, že přineseme prašivky, tak už bedly nechávám v lese. Co má podhoubí jako hřib a je to jedlý, tak to sebereme.

Kryštof Süsmilich
Stádlec
Taky chodím do Křídy a většinou sám. Byl jsem v lese předevčírem. Přinesl sem pět hřibů, jednu holubinku a tři kováře. Z holubinek poznám zelenou a fialovou. Ještě taky holubinku mandlovou.

Jiří Hořejší
Opařany
Já poznám samozřejmě hřiby, holubinky, ale ty moc nesbírám, kotrče, lišky…snažím se naučit co nejvíc druhů. Kotrče jsem už našel několikrát, ale mamka ho nejí a je moc práce s čištěním. Chodím do lesů na Nové Dvory. Máme tam s dědou svá místečka, kde vždycky zaručeně něco najdeme.