Tak na tohle ráno v pondělí 16. července Jan Malířský (63) ze Strakonic dlouho nezapomene. Za všechna dosavadní strádání, že houby nerostou, dostal královskou odměnu. Během okamžiku nasbíral přes dvě stovky poddubáků. A zdravých! A mimo svůj rajón. „Vyrazil jsem na hráze kolem rybníků, protože v lesích teď nic neroste. A podívejte se na tu krásu. Až jsem nevěřil svým očím," a ukazuje mi kufr svého auta. V něm je plný košík nádherných dubáků a hromada na igelitu vedle. Když svůj poklad vyložil na parkoviště, zedníci na lešení rázem přestali pracovat. „Koukej na ty houby," ozývalo se z výšky nad námi.

Místo, kde Jan Malířský houbařský ráj objevil, netají. „Byl jsem směrem na Bratronice, Třebohostice a v okolí, kde jsou doubky a remízky. Prakticky jsou to houby z okolí dvou rybníků," pokračuje.

A kde má svůj oblíbený rajón? „Lesy kolem Drahonic a Skočic. Ale žádné tajné místo nemám. To šlo možná dřív, teď už je to veřejná záležitost. Místa, kde houby rostou, se každý rok mění," prozradil.

Přes dvě stovky poddubáků a nějaké další houby, to je na očištění pěkná várka. „No, kolik času strávíme nad očištěním. Tipuji, že celé odpoledne. V tomhle počasí se moc sušit nedá, tak ty malé naložím, něco zavaříme a něco rozdáme," vypočítává některé možnosti Jan Malířský.

V současné době podle něj rostou muchomůrky růžovky (masák) a šedivky. „Obě jsou jedlé, ale tu šedivku ať raději sbírá jen ten, kdo ji zná dobře. Lze si ji splést se smrtelně jedovatou muchomůrkou královskou a tygrovanou. Dále se vyskytuje hřib žlutomasý (babka), kde sběr zejména starších kusů je velice nebezpečný. Tady v žádném případě nesušit, obsahují takzvaný nedohuk. Je to mykotoxin, který způsobuje rakovinu slinivky," říká.

Podobný problém je znám i u hřibu hnědého (suchohřibu), který již roste a u něj by se (zejména u starších kusů) měla hnědá slupka loupat. 
V mechu a trávě se objevuje hojně liška obecná. Jsou stále ještě hřiby dubové, ale hlavně je značné množství – asi tak jako před 20 lety – hřibů smrkových, a to i ve větších skupinách. Jsou v celku zdravé. Rostou i bedly vysoké a hřib kovář a pýchavky a vatovce. „Mám jich na zahradě u Horažďovic asi deset. Ze dvou už jsou dnes řízky. Myslím si, že pokud nepřijdou vyloženě třicítky a týden bez drobného deště, mohlo by to nejméně 14 dnů vydržet," teší se Jan Malířský.

Od zmíněného pondělí je jeho houbařská duše na výsluní. „Je to paráda," chválí si houbař, který se poprvé vydal s košíkem do lesa, když mu byly asi čtyři roky. „Maminka byla od Hrejkovic, kde bylo přes čtyři a půl hektaru lesů. Na houby jsem chodil se strejdou. Potom jsme mívali chalupu v Drahonicích, takže všechna ta místa dobře znám. Vlastně jsem na nich vyrůstal," říká Jan Malířský.

Pokud by se měly veškeré jeho věty a nadšení na téma houby a houbaři shrnout do jedné, zněla by asi takto: „Jsem houbař a sbírání hub je moje velká záliba."

Češi jsou známí jako skvělí houbaři. Ale jak je to s jejich chováním v lese? Tady už je Jan Malířský mírně skeptický. „Moc slušní nejsme. Víte, pravého houbaře poznáte podle toho, že umí být potichu. A pokud ho vidíte, tak se snaží rychle zmizet. Když někdo dělá hluk, není houbař," popisuje správné chování.

Rád vzpomíná na sbírání hub v okolí Drahonic. „Rodinky hříbků třeba po deseti byly zcela běžné. Hříbky, které jsem našel v trávě u rybníku, rostly zcela běžně i ve smrkových lesích. A nebo vzpomínám na hříbky v borovém, které rostly už v květnu. Takové jsem nenašel už dvacet let," pokračuje.

Podle Jana Malířského je specifickou houbou pro Strakonicko právě poddubák. „Je tady dost rybníků, kde se jim daří," dodává.
Pokud byste se chtěli strakonického houbaře zeptat, jakou houbu považuje za pochoutku, odpoví vám, že kotrče nebo hlívu na dršťkovou polévku. Z jídel pak má rád houby v omáčkách, především pak lišky. Jan Malířský má prostě houby rád na všechny způsoby – od sbírání po konzumaci.

Krátce

– Hřib hnědý (poddubák) obsahuje radioaktivní cesium a je nutné jej proto loupat. Jeden druh choroše velice úspěšně uzdravuje z rakoviny jater.
– Kotrč kadeřavý má bělavé nebo krémové zbarvení. Jeho plodnice má nepravidelně kulovitý tvar o průměru až 350 mm. Plodnice se dělí mnohonásobně na ploché větévky, které jsou na koncích zkadeřené se zoubkatým okrajem. Chuť je nepatrně štiplavá, spíše kořenitě aromatická, někdy oříškově nasládlá. Vůně je kořenitá.
– Muchomůrka růžovka (masák) je velmi chutná houba. Má klobouk zpočátku polokulovitý, později vyklenutý až plochý, se zbytky plachetky, barvy masově růžové až tmavě červenohnědé. Lupeny bílé, ve stáří často s červenými skvrnami. Třeň bělavý,
s červenými skvrnami a širokou hlízou. Prstenec na třeni široký
a rýhovaný. Dužnina růžovějící. 
V listnatých i jehličnatých lesích velmi hojná už od počátku léta.
– Hřib žlutomasý (babka či praskáč) je jedlá houba. Hlavně kvůli starším kusům, kdy je klobouk značně popraskaný, má přezdívku „praskáč". Jedná se
o chutnou hřibovitou houbu vhodnou pro přípravu mnoha pokrmů. Pro svou poměrně měkkou dužninu je nutné rychlé zpracování, protože se rychle kazí.

Kam si vyšlápnout na houby

Českobudějovicko: Lesy v okolí Libniče
Českokrumlovsko: Pravým houbařským rájem se nyní stává Kleť, především její úpatí na jižní straně u osady Vyšný nad Českým Krumlovem. Dokládá to i fakt, že tento týden tam našla Milena Slovíková z Vyšného čtyřkilového hřiba.
Prachaticko: Černý les pod vrchem Nebahov u obce Nebahovy. Roste zde hřib smrkový, muchomůrka růžovka (masák), lišky, suchohřiby.
Jindřichohradecko: Lesy 
u Najdku nad Lodhéřovem
Strakonicko: Lesy v okolí Dřešína a Chvalšovic
Písecko: Lesy okolo Zběšice 
u Bernartic
Táborsko: Lesy v okolí obce Jedlany. Po polní cestě (začíná mezi domy za křižovatkou na hlavní silnici) se dostanete přímo až k lesu. Stejně jako jinde v okolí Tábora ale nemůžete očekávat žně.

Houbový receptář

Jižní Čechy – Přinesli jste z lesa košík plný hřibů stejně jako Jan Malířský ze Strakonic a plánujete vařit, smažit a péct? Deník má pro vás několik méně známých receptů.
O to víc stojí za vyzkoušení.

Marinované hřiby
Potřebujeme: pevné a zdravé hřiby, máslo, bílé víno, citronová šťáva, česnek, olivový olej, mletý bílý pepř, sůl, zelené bylinky dle chuti.
Hřiby nakrájíme na plátky silné asi 5 mm, orestujeme krátce na másle, přidáme česnek posekaný nahrubo a opečeme. Pak zastříkneme bílým vínem a citronovou šťávou, osolíme, opepříme a odstavíme. Narovnáme do sklenice, zakápneme olivovým olejem a dáme na 24 hodin odležet. Podáváme posypané bylinkami.

Hříbkové smaženky
Potřebujeme: 150 g hříbků,
4 vejce, 100 g strouhaného sýra, olej, sůl.
Hříbky pokrájíme na tenké plátky a prudčeji osmahneme na trošce oleje. Polovinu odebereme, zbytek na pánvi rozložíme, zalijeme polovinou rozšlehaných osolených vajec a zasypeme polovinou sýra. Zakryjeme pokličkou a necháme srazit. Stejně připravíme druhou smaženku. Hotové smaženky posypeme jemně posekanou petrželkou.

Hříbky na tymiánu
Potřebujeme: 300 g hříbků, 
50 g anglické slaniny, 1 cibule, 2 papriky, 2 rajčata, 2 lžíce oleje, tymián, sůl.
Na oleji orestujeme anglickou slaninu nakrájenou na tenké nudličky. Přidáme nadrobno pokrájenou cibuli, na nudličky nakrájené papriky a hříbky a za stálého míchání prudčeji orestujeme. Pak přidáme rajčata nakrájené na kostičky (nejlépe spařená a oloupaná), podle chuti osolíme, ochutíme tymiánem a dusíme doměkka.

Grilované hříbečky s parmazánem
Potřebujeme: 200 g menších hříbků, 50 g slaniny, 50 g parmazánu, tymián, olej, sůl.
Hlavičky hříbků osolíme a pokapeme olejem. Nožičky posekáme, orestujeme na drobně pokrájené slanině a ochutíme tymiánem. Směsí naplníme hlavičky hříbků a 10 minut grilujeme. Ke konci poklademe tenkými lupínky parmazánu.

(Návody jsou z knihy nakladatelství Dona: 220 dobrých receptů na úpravu hub od Radky Hrevušové.)