Ratibořské Hory - Jak nešťastně může vypadat nemovitá kulturní památka je k vidění v Ratibořských Horách. Zámeček Ohraženice má svůj lesk za sebou. Teď připomíná prokletý zámek Šípkové Růženky, zahrada by mohla konkurovat Boubínu a každou chvíli nejspíš spadne.
„Je to šílené. Byl jsem tam před 14 dny a skoro už ani nestojí. Opravdu, kam se dnes hrabe Boubín. Majitelé se o to už léta nestarají. Nevím, zda v minulosti obec nějak na stav a údržbu upozorňovala. Teď tu mám podobný případ a vím, že když není stavba hlučná, toxická a vlastníci nemají peníze, můžeme nařizovat, ale veskrze k ničemu. Je to na demolici, bohužel,“ říká starosta Radek Lamboj. Majitelkou je Marie Hanušová z Prahy. Nikdo o ní nic neví, jen to, že je jí asi přes devadesát let a že se o zámek měla starat se synem.
„Nebyli tu už léta. Ještě tak před dvaceti lety měl manžel paní Hanušové snahu se zámečkem něco dělat. Trochu ho opravil, jenže pak umřel a tím to haslo,“ dodal starosta. Že s majiteli nebyla příliš domluva potvrdila Marie Vlčková ze Státní památkové péče. „V roce 1996 jsme tam asi dvakrát jeli na revizi, s majitelkou se nám ale nepodařilo domluvit. Něco málo tehdy bylo opravené a objekt byl staticky zajištěný, ale jak je to dnes, nevím,“ podotýká.
Zámeček leží na poměrně vlhkém podkladu a v současnosti ho obklopují zahrady, takže přístup k němu je velice komplikovaný. „Sklepy byly věčně zatopené vodou. Hasiči pomáhali Hanušové s odčerpáváním vody a můj děda, který se zámečkem sousedil, také. Co s objektem dělat, nevím. Byly myšlenky, že by z něj mohl být domov důchodců a podobně, ale spíš asi spadne,“ míní Lamboj.
Vlhkost ve sklepeních vysvětluje historie stavby. Jak se píše v kronice obce, zámeček stojí na kdysi dubských pozemcích, v prostoru bývalého horního rybníka Pustý Dulský, případně Ohraženice - to podle toho, že býval ohrazen ze tří stran hrázemi, napájeného vodou z dolu Tří králů. Tehdy, v roce 1748, patřila louka Karlu Gustavu Schindlerovi. Dostal ji za věrné pětačtyřicetileté služby důlního správcovství.
Dům č.p.128 byl na místě postavený mezi lety 1775 až 1785 Janem rytířem ze Schindlerů, knížecím radou. Panské sídlo mělo deset místností, tři komory, parkovitě upravenou zahradu se dvěma besídkami a cestičkami. Čelo domu bylo situováno k Dubsku. Schindlerovi v domě bydleli mnoho generací. V roce 1854 se vdova po Janu Schindlerovi provdala za Josefa Vačlenu, c.k. berního v Milévsku. Jako schovanku měli v domě neteř Betynku Forsterovou. V té době na dvoře postavili kolnu a zámeček také obývala vdova po důlním úředníkovi paní Bloská (pozn. red. jméno v záznamech je k nepřečtení) a kaplan Fischmeiste r. František Forster od své švagrové Vačlenové Ohraženici nakonec koupil za cenu šest tisíc zlatých. Syn Jan pak k zámečku přikoupil 41měr polí. Rodina Forsterova měla devět dětí, a tak rodiče vybudovali v prvním patře jednu školní učebnu. Pole a lány užíval nájemce Antonín Melichar, který s rodinou bydlel v přízemí Ohraženice.
V roce 1896 koupil zámeček za 12 rakouských císařských tisíc zlatých od Forsterových František Petrů, člen sboru profesoru táborské hospodářské školy a správce školního statku. Výměra pozemků činila 81 měr. Nový majitel se vrhnul do oprav. Vyměnil šindelové střechy na věžičce a balkoně za plechové, přikoupil dalších 41měr pozemků i cihelnu manželů Holubových v Pohnánci (r.1910). Na zámečku vznikla ve velkém pokoji pletárna, v menším nad průjezdem byl sklad a byt správce. Rodina byla rovněž četná, ale František Petrů se coby penzista staral o zámeček veskrze sám. Zemřel v roce 1921 – bylo mu 78 le t - na rakovinu jazyka a Ohraženici zdědil syn Ladislav. Kromě něj a manželky na zámečku bydlela i teta Anna Novotná, vdova po hospodářském kontroloru na panství v Tučapech. Majitelé měli dceru Apolenku. Rodiče trvali na jejím dobrém vzdělání a odstěhovali se proto do Tábora. Ohraženici pronajímali, avšak nájemci jako Boháč, Šandera, Tuček většinou špatně hospodařili a neplatili nájem. Nakonec polnosti a lesy manželé pronajali drobným zemědělcům. Šindelová střecha na stodole a zámku byla vyměněna za pálené tašky. V roce 1935 kulový blesk poškodil velkou část střechy a stropů, a tak majitelé nainstalovali na střechy hromosvody. O tři roky na zámečku bydlelo 16 vystěhovalců od Kaplice. V roce 1941 obývali zámeček na šest neděl říšští důstojníci a jejich sluhové. Dcera Apolena Petrů se provdala do Sezimova Ústí.
Posledním majitelem byl Ladislav Petrů,který žil na zámečku osamoceně a pro stáří byl následně poslán do útulku pro přestárlé osoby. O majetek se následně nikdo nehlásil. Dům byl totiž stavěný honosně a neprakticky, spodní voda mnohdy vystupovala až k prahům světnic v přízemí.
„Pamatuji si, že jako děti jsme tam chodívaly. Dodnes si pamatuji, že ve výklenku vchodu bylo napsáno MDCCLXXX. Už tehdy byl ale objekt ve špatném stavu,“ vzpomíná starosta Radek Lamboj. Z nápisu už odpadlo MD, nicméně kdysi krásný zámeček byl postavený Anno Domini 1780.
DAVID PELTÁN
