Byla by to moc špatná četnická pátračka, aby jí taková věc s Vendelínem Šavelem jen tak unikla. Hogofógo frajer Vendelín Šavel si totiž přímo z hotelu U Tří lip zaskočil na Pěník do bordelu Švestkový, a přestože mu Emil Koťátko kladl důrazně na srdce, aby o jejich podnikání nepadla v žádný písecký hospodě řeč, Vendelín Šavel to nevydržel. Ve slabý chvilce se u zrzavý Anděly nejen prokec, ale ukázal jí i velký peníze a slíbil jí, že až se jako cesťák postaví na vlastní nohy, že jí koupí u Erharta saténovej, hogofógo červenej župan a u Kovářů fajnový spodní prádlo, který jí bude závidět i Simona Holásková, zvaná „Koule“, po který tady chlapi, bůhvíproč, šíleli. To, že zrzavá Anděla si tuhle informaci nenechala pro sebe a na revanš ji při první příležitosti pustila dál štábnímu strážmistru Kubíkovi, u kterýho to měla jako v kampeličce, se dalo nakonec čekat. A tak se na četnický pátračce čekalo, co se časem z toho připravovanýho alotria nakonec vyvrbí, neboť – jak říkával šéf četnický pátračky: „Když není, pánové, žalobce, nemůže bejt taky soudce…“
Z prvního kšeftu se cesťák Vendelín Šavel vrátil s úsměvem na rtech. V tašce, která mu opravdu otevírala dveře všech osamělejch usedlostí a taky peněženky jejich majitelů, měl šest objednávek a spoustu peněz. Zálohy na čtyři „stabiláky“ nebyly nijak malý a zrovna tak na dva secí stroje, který si objednali dva největší sedláci na Jistebnicku, udělaly z Vendelína Šavela naráz boháče. Od Emila Koťátka dostal svejch pět procent a s osmi stovkama vyrazil nejen na lepší večeři k Dvořáčkovi, ale i na Pěník, kde u Švestkový bouchalo šampaňský dlouho do noci.
Druhá cesta Vendelína Šavela už vedla na Bechyňsko. V Bechyni si na náměstí dokonce najal pokoj v hostinci Na Panský a objížděl samoty kolem Bechyně s místním drožkařem, pro kterýho to bylo v malým lázeňským městě docela slušný ryto. Do Písku se ten den vrátil s pěti objednávkama na secí stroj a v tašce měl i dvě objednávky na stabilák. Peněz v tašce jako želez, ale už ve vlaku mu kolem Červený nad Vltavou začalo vrtat hlavou, jestli těch peněz svýmu šéfovi přece jen neveze moc. Emil Koťátko měl pravdu i v tom, že zájemci o stabiláky a sečky nebudou na zálohách nijak šetřit, protože cena a sleva to byla přímo vražedná. Takovejch úspěšnejch cest udělal Vendelín Šavel ještě pět. Objednávky pro pražskou firmu se jen hrnuly, peníze taky a z cesťáka Šavela se stával opravdu hogofógo frajer. To, že s jídlem roste chuť a příležitost dělá zloděje, se však potvrdilo v tomhle případě do puntíku.
Šavelovi velice brzy došlo, že tohle je od začátku pěkná levota a že až to celý praskne, že za to nebude u vrchního soudního rady Žlábka pár měsíců jako vždycky, ale že se tentokrát projede až do Plzně a posedí si konečně na Borech. Proto si Vendelín Šavel zřejmě řek, že proč by měl na tom všem tratit právě on, a při poslední objednávce kolem Kutný Hory nabral mimo tří stabiláků a pěti seček i objednávku na traktor značky ŠKODA s pětiradličním pluhem. Zazobanej sedlák, jistej Martin Mikeťuk, přikoupil před Vánoci od zadluženejch chalupníků ve vsi několik akrů polí a luk a při výhodný Šavelově nabídce mu oči doslova svítily lakotou. Došlo k podepsání objednávky, k nezbytnýmu štemplování a k plácnutí rukou, což mělo stvrdit předání traktoru do jednoho měsíce. Vendelín Šavel odcházel od sedláka Mikeťuka jako omámenej. Dlouho mu to ale nevydrželo. Jen co se vzpamatoval, napadla ho bláznivá myšlenka, že už se do Písku nevrátí. Když si spočítal čistý objednávky, kterejch nebylo málo, vžil se do role svýho šéfa natolik, že nebejt jarních prací, kdy sedlák Mikeťuk už potřeboval traktor jako sůl, kdoví, jak dlouho by si bejval ještě sám sobě šéfoval.
LADISLAV BERAN
Krimipovídky Deník tiskne se souhlasem autora, kterému tímto děkuje.
