Na konci 17. století v Táboře zavládla sháňka po pokladech. Že ve městě opravdu byly – a možná ještě jsou –, se ukázalo roku 2001, když při rekonstrukci domu čp. 308 zedníci snižovali úroveň podlahy. Pod podlahou objevili mince z jagellonského období. Téměř čtyři tisíce kousků! Dnes se pohledem na ně mohou pokochat návštěvníci výstavy Táborský poklad.

Prahli po penězích

Zato kdyby podobný poklad někdo našel o tři sta let dříve, rozhodně by ho nevystavoval. Nebyli žádní archeologové, pouze nálezci a majitelé domů či pozemků, kde se poklad našel. A ti se o něj přetahovali. Některým nálezcům se objevený poklad nedal odmítnout. Například nenasytným Švédům, když v roce 1648 dobyli Tábor a kromě standardního plundrování po domech kopali i ve sklepích a zahradách. Hledali mince a cennosti, o kterých šly oprávněné zvěsti. Tehdy byli obyvatelé rádi, že si zachránili holý život, natož aby s vojáky smlouvali, že poklad našli na jejich pozemku. Zrovna tak se nedalo o několik let dříve smlouvat s generálem Marradasem; také on dal rozkopávat stěny a podlahy domů.

Přesto Táborští věřili, a oprávněně, že ve městě pokladů zbylo dost. Třeba majitelé domu čp. 247 v Prokopově ulici. Dům, poprvé připomínaný v polovině 16. století, přežil všechny katastrofy Tábora, včetně té nejhorší, kdy město plenili Švédové. Naštěstí se k uchu okupantů nedostala informace, že někde v domě je poklad.

Zato majitelé domu to věděli a roku 1686 se dědicové navzájem ujistili, že si případný poklad rozdělí. „…Poněvadž se o tom domě ví, že peníze a poklady od nebožtíka pana děda a předkův jeho tu v tom domě schované, zakopané neb zazděné jsou, když by s vůlí božskou takové naleznouti se měly, že budou povinni upřímně se rozděliti," vymiňoval si Jiří Zádolský u advokáta. Z vůle božské se ale nic nenašlo. O dalším podobném „pojištění" pokladu se píše ve zprávě ze 17. června 1693:

„…Vojtěch Kmeška učinil od sebe revers a rukou dáním přislíbil, tak jakož v podezření byl skrze examen jeho manželky, že by v zbořeništi p. Nikodýma Vokouna nějaký poklad najíti měl, a poněvadž to na žádný způsob vyznati nechtěl, tehdy jak nahoře podotknuto rukou dáním přislíbil, že kdyby koliv nadepsaný p. Nikodým Vokoun se toho dověděl, že by takový poklad předce našel a jakým koliv spůsobem zatajil, že se chce všudy ku právu dostaviti a z toho práv býti."

Jesef Musil