Ženy je milují, muži obdivují a chtějí být jako oni. Jsou silní, svalnatí, urostlí, opálení a především jsou to hrdinové. Hasiči. V plné své kráse a síle se předvedli na včerejší soutěži TFA. A bylo se opravdu na co koukat.

Zkratka soutěže ve volném překladu znamená Nejtvrdší hasič přežívá. Včera přežili všichni. A ti Táborští dokonale předvedli, co v nich je. O nejlepší čas a o postup do finále bojovalo z celkového počtu dvačtyřiceti účastníků také deset profesionálních hasičů z táborského odboru. A na mistrovství ČR do Prahy pojedou nejspíš hned tři z nich.

„Jelikož jsme domácí, dovolili jsme si postavit hned dvě družstva,“ okomentoval šéf táborských hasičů Petr Hojsák účast „svých“ mužů.

Tak velký zájem ze strany hasičů je až k nevíře. Protože účast v téhle soutěži pěkně bolí. Doslova. „Možná je lepší, když do toho jdete poprvé. Čím víc jsem jich odběhal, tím víc se každého závodu bojím. Bojím se té bolesti, o které vím, že přijde,“ netajil se svými obavami mistr Evropy v TFA v kategorii nad třicet let a celkový vítěz táborské soutěže Jiří Dvořák. Ten se musel navíc poprat i s tlakem a nároky, které na něj byly kladeny kvůli předchozím úspěchům. „Posledních čtrnáct dní neslyším nic jiného, než mistr Evropy, mistr Evropy… To vám na klidu moc nepřidá,“ dodal.

Jiří Dvořák šel však do klání na víc než na sto procent a očekávání ostatních splnil. Po závodu přiznal, že do schodů mu pomohlo povzbuzování kolegů. „Musím poděkovat klukům ze směny, kteří mi šli za zády a povzbuzovali. Už jsem cítil, že mi nohy odchází. Díky nim jsem se vybičoval na maximum i před cílem.“

Táborským závodem však „utrpení mladého Dvořáka“ nekončí. Se svým nejlepším časem totiž automaticky postupuje na mistrovství republiky TFA v Praze. A to prý bude teprve maso. „Češi si rádi dělají soutěže co nejtěžší. V zahraničí se závodí jen v kabátě. Na sobě můžete mít sportovní trenýrky a na nohou tenisky. Tady se musíme obléci do kompletní výstroje a každé kilo navíc je znát. K tomu mají trasu rozdělenou na úseky, mezi kterými je přestávka. A do loňského roku se v Čechách běhalo TFA dokonce s nasazenou maskou, což je opravdu brutalita,“ říká Dvořák, „to jsem dal na závodu v Praze, kde nám ale nasadlili masku až před závěrečnými schody. To už jsem viděl všechny svaté a v cíli jsem pak půlhodiny ležel, než jsem dokázal zvednout ruku a napít se.“

Na ostro

Od hasičského sportu se TFA liší právě v tom, že se jede „naostro“. Chlapi překonávají překážky tak, jako by museli i při zásahu. Také jednotlivé disciplíny simulují situace, se kterými může každý hasič přijít v reálu do styku. Poté, co se závodníci poperou s hadicemi, které za sebou táhnou na vyznačeném úseku, musí šedesátkrát udeřit kladivem na hammerboxu. Následuje dva metry vysoká překážka, vláčení pětaosmdesát kilogramů těžké figuríny a výšlap na lešení, kam za sebou musí vytáhnout čtyřicetikilové závaží. Za nejhorší považují hasiči trasu do kopce se dvěma dvacetikilovými barely. A na závěr, jako chuťovka, je běh do bezmála dvou stovek schodů, které představují zhruba devět podlaží.

Včerejšího úspěchu si šestatřicetiletý strojník táborského hasičského sboru, který měří 193 centimetry a jeho váha se pohybuje okolo devadesáti kil, velmi cení. „Před rokem se mi narodil syn a já jsem od té doby netrénoval. O to je pro mě tohle vítězství cennější.“