Mistr republiky a účastník mistrovství světa v tenise, český reprezentant ve florballe a možná budoucí šampion na handbiku. Optimisticky říká, že zvládnout se dá všechno, skromně pak, že nesportuje pro úspěch, ale pro zábavu. Devětatřicetiletý Jan Hašek je připoutaný na invalidní vozík. Už sedmnáct let.

„Utrhl se se mnou okap a spadl jsem ze střechy rovnou na nějakou hranu. A bylo,“ vzpomíná muž na nešťastný den. Zůstaly mu po něm plně nehybné nohy, rukama si ale vše obstará.

Nejtěžší prý nebyly konkrétní činnosti, které se musel naučit, ale smíření se se situací. „Nejhorší bylo vyrovnat se s tím a naučit se soběstačnosti. Snažil jsem se co nejrychleji dostat do stavu, abych k sobě nikoho nepotřeboval, abych nebyl na nikom závislý. Trvalo mi to asi tak jeden dva roky. A pak jsem začal najednou objevovat, co se dá všechno dělat. A na vozíku se dá dělat skoro všechno,“ tvrdí s úsměvem.

On sám začal u sportu. Paradoxně. Před úrazem totiž mezi jeho koníčky sport rozhodně nepatřil. Profesně stál u plotny a vařil.

Dnes má na kontě titul mistra republiky v tenisové čtyřhře, účast na tenisovém mistrovství světa ve Stockholmu, od roku 2005 je členem české florballové reprezentace. „Florball jsem zkusil jen tak ze zvědavosti a beru ho jen doplňkově, na prvním místě je tenis.“ Na trénink jezdí jednou týdně do Prahy.

Pochvaluje si i plavání. „To je vlastně pro nás to nejlepší, co může být, že člověk nemusí pořád sedět,“ poznamenal. Vyzkoušel si i lyže, ty ho ale moc nechytly. Momentálně pomýšlí na golf. “Existuje vozík, který vám podrží nohy, zmáčkne se čudlík a ono vás to postaví,“ popisuje s jiskrou v oku své další plány.

Díky sportu viděl Hašek celou Evropu. Cestování ho ale neláká, je prý moc unavné. Rád by se ale přece jen podíval k jezerům do Finska.

Handbike na míru

Sportovní obzory mu teď rozšiřuje nový handbike. Speciální, na míru vyrobený táborským vynálezcem Miroslavem Vackem.

„Klasický handbike jsem si zkoušel, ale vadí mi, že se v něm skoro leží, navíc je těžký a neskladný do auta,“ naznačuje Jan Hašek, proč se rozhodl oslovit Miroslava Vacka, který se ve své garáži pouští do různých pokusů o vylepšení invalidních vozíků pro lidi, kterým by měly usnadnit omezený pohyb.

„Mluvil jsem s kamarádkou a ona mi říkala, že zná pána, který něco jako handbike umí udělat. Zajeli jsme za ním a já si vybral, co bych chtěl. Přivezl jsem mu starý vozík a on mi na něj udělal kolo přesně tak, jak jsme se domluvili,“ vypráví spokojený Hašek. Jezdí na něm po okolí, vydal se už i na cyklostezku. Na soutěže ale zatím nemyslí. „Nedělám to pro nějaké úspěchy, ale protože mě to baví,“ říká skromně.

Handbike je další v řadě jeho strojů. Jeden vozík má na jízdy po ulicích, další na doma, speciální používá na tenis i na florball a vlastní také jednu čtyřkolku. „Díky ní jsem se podíval po patnácti letech do lesa, jet tam totiž na vozíku není možné,“ vysvětluje.

Jan Hašek řídí auto, obývá patro rodinného domu, v nímž žije s rodiči, sám si dokáže zařídit věci na úřadech, rád zajede za kamarády do hospody na pivo nebo víno. „Dostat se na úřad je někdy lehčí než do hospody,“ vtipkuje. Za ty roky už má ale seznam míst, kde jízdu v pohodě zvládne. Pokud ne, už se na ně nevrací.

Bariéra v lidech

Podle jeho poznání se přístupy pro vozíčkáře hodně zlepšily. Velkou bariéru ale stále vidí v lidech. „Někdy vám někdo pomůže, aniž byste si o pomoc řekla, a někdy můžete prosit a nepomůže vám nikdo. Lidé jsou arogantní, je jim to jedno,“ líčí své zkušenosti.

Často se mu také stává, že vedle jeho auta na místě určeném pro invalidy někdo zaparkuje tak, že se ke dveřím s vozíkem nedostane.

Jan Hašek také uvažoval o tom, že by si otevřel hospodu a věnoval se svému původnímu povolání. Dnes je ale rád, že to neudělal, pochopil, kolik je za tím práce. „Nebo jsem si říkal, že bych něco dělal, takhle na vozíku, u grilu třeba, ale nikdo mě nezaměstná.“ Pracuje tedy na počítači jako správce e–shopu.

Žádné velké cíle Jan Hašek nelinkuje, je spokojený s tím, jak to je. V současné době tráví čas na rehabilitačním pobytu v Kladrubech. „Pro mě je to odpočinek, relax, masáže, výřivka, protáhnou mi tu svaly, které jinak vůbec nepoužívám,“ říká. Naděje, že se situace zlepší, už podle něj zhasla. To by se musel stát zázrak.