Soukromé pobyty vládních činitelů a úředníků v sídle Edvarda Beneše končí. Vystřídají je zástupy lidí, kterým se vila konečně otevírá.

Přesně tak si to před svou smrtí v roce 1974 přála Hana Benešová, nicméně i nadále je vila připravena pro vládní návštěvy.

„Zcela určitě se půjdu podívat, protože přímo ve vile jsem ještě nikdy nebyla, jen několikrát v parku. Je to správné, že teď do vily budou moci i lidé,“ těší se na 28. květen, kdy si veřejnost bude moci rekonstruovaný objekt poprvé prohlédnout, Marie Nývltová z Tábora.

Pět víkendů navíc

Podle prezidenta Klause udělal Mirek Topolánek odvážný krok, když se pustil do rehabilitace vily a hlavně do naplnění odkazu Hany Benešové.

Ta vlastní majetek odkázala táborskému muzeu, které se mělo postarat, aby vila žila stejně jako za života jejího manžela Edvarda.

S postupnými kroky se ale začalo až na konci 90. let, kdy se vila jedenáctkrát v roce během státních svátků a výročí manželů Benešových zpřístupnila občanům.

„Nyní se sem veřejnost dostane každý poslední víkend v měsíci od května do konce října,“ řekl ve středu v nově zrenovované jídelně Benešových Mirek Topolánek.

Prostory dostaly původní podobu a z objektu zmizely i stopy komunistické přestavby, jež nebyla ke kulturní památce citlivá.

Kopie obrazů vystřídaly původní originály, z útrob Husitského muzea se přestěhoval nábytek, zmizelo temné obložení stěn, prostor dostal barvy a světlo.

Místo tu má i stůl, u nějž Beneš 7. června 1948 podepsal abdikaci.

„Náklady ještě nemáme přesně spočítané, ale nepřesáhnou dvacet milionů,“ řekl k financování vedoucí kanceláře Úřadu vlády Jan Novák.

Návrat světla

Upravené prostory si prohlédl i historik Michal Kolář, jehož dědeček byl Benešovým spolupracovníkem.

„Osobně jsem do domu vstoupil v roce 1990 a byl jsem v šoku, vypadal jako šedivý okál. Teď se podařilo obnovit původní barevné pojetí, jež bylo hrou
zahradního architekta Otokara Fierlingera,“ řekl Kolář.

Vilu si manželé Benešovi nechali postavit na sklonku 20. let podle návrhu architekta Petra Kropáčka.

K Ústí měli oba blízko, bratr Beneše Bedřich tu míval pozemky a mlýn Soukeník a Hana ještě coby Anna Vlčková chodila v Táboře do školy.