Co jste říkal na to, že se točí pokračování Gumpa?

Mě to upřímně trošku překvapilo, nečekal jsem, že se bude někdy točit pokračování. Když jsem ale slyšel ten příběh, tu synopsi, tak mi přišlo, že to může být fajn. Z mé postavy se stala hlavní a navíc jsem měl možnost si zahrát se Štěpánem Kozubem, a to mě potěšilo.

Jak se změnila vaše role oproti prvnímu filmu? A jak byste představil svoji postavu pro ty, kteří nečetli knížku ani neviděli film?

Hraju Oříška. Ve filmu mají všechny postavy přezdívky, které jim dal Gump. Já jsem Oříšek, protože v prvním dílu jsem konzumoval hlavně oříšky, když jsem seděl za počítačem a dělal svoji práci uvězněn v takové skleněno-betonové boudě. Původně to byla taková epizodka. Nepředpokládal jsem, že se moje role rozvine a že uteču z toho svého IT světa do přírody, do karavanu. Mám pocit, že ty karavany jsou mi souzené. Zažiju takovou svoji životní obrodu, stane se ze mě mnohem větší parťák, než jsem byl v jedničce, a zažívám s Gumpem a s jeho zvířecími kamarády dobrodružství.

Se kterými zvířecími kamarády jste se potkal?

Potkal jsem se s Rufusem, respektive Juliánem, což je pejsek, který má ochrnuté zadní nožky. Jezdí na takovém vozíčku. To bylo opravdu jako auťák, ten drandil po pláži, kde jsme točili, co to šlo. Je fajn přesvědčit se o tom, co se říká. Pejskům, kteří si na to zvyknou, to v životě vůbec nevadí.

Jaké bylo natáčení s Gumpem?

Bylo to celé hodně o zvířatech, my jsme jim dělali takový komparz a snažili se jim to nekazit, aby v záběrech vypadala hezky a aby dělala to, co mají. A musím říct, že jsem stejně jako u prvního dílu zvědavý, jak to pan režisér se střihačem dali dohromady. Gump udělal hrozně velký pokrok, je opravdu vidět, že si zvykl na lidi. Je to jiný pejsek, než býval. Myslím si, že to pro něj bylo náročné, naštěstí měl ale u sebe psí sestru, parťačku, takže se ta pozornost dělí mezi ně. Což mu pomáhá, je odvážnější a jako herecký kolega rozhodně vyspěl.

Je hodně složité točit se zvířaty?

Oni nejsou herci. Těžko se jim vysvětluje, že se dnes točí o trošku déle. Říká se, že nejhorší je točit s dětmi a se zvířaty. Je to samozřejmě jiné, než když hrajete se Štěpánem Kozubem.

A jaké to bylo se Štěpánem?

Takové ostravské, poklabosili jsme s kratkyma zobakama… Zjistili jsme, že je mezi námi přes dvacet let, řešili jsme, kdo z nás kdy studoval v Ostravě. No a jinak si myslím, že na tom place to funguje.

A jaké bylo setkání s Vicou Kerekes, delší dobu jste se neviděli?

Myslím, že už to je snad dvanáct let, co jsme se viděli na natáčení filmu Křídla Vánoc. Trošku jsme se usmívali, že je to takové déjà vu, že by to mohlo být skoro pokračování, protože tehdy jsme spolu na konci filmu odjeli karavanem a v tomto filmu se opět potkáme v karavanu a řekněme, že to dostane takovou jakoby tečku. Ale jinak to bylo hrozně milé.

Podruhé jste se potkal i s režisérem F. A. Brabcem, jaký je jako režisér?

Myslím, že František si hledá hlavně obrázky. To kouzlo je v tom, že má neuvěřitelně malebnou kameru, a já si myslím, že je to věc, která i film posouvá o trošku dál.

Do filmu jste se svojí kapelou Kryštof natočili ústřední píseň, jaká je?

K textu téhle písničky mě inspiroval scénář. Jmenuje se Život je krásný, protože je to hlavní slogan refrénu. On dal ráz celé písničce, protože se v něm zpívá, že život je krásný i na konci světa. Ve výsledku je to ale velmi pozitivní, veselá píseň. Já nedělám moc věcí na zakázku, většinou v tom projektu musím být nějak namočený, potřebuju nějaký impulz, nějakou inspiraci. Ono to totiž jde potom snáz, když to v člověku rezonuje.

čtěte také:

ID 8298833

ID 8157322

ID 8265501

ID 7522068