Žádná nádhera nebo přepych. Ale neotřelost, nevšednost, zajímavost, neobvyklost a zvláštnost. Tak hodnotí Gabriela Bayerlová golfovou klubovnu Čertovo Břemeno v Alenině Lhotě na Jistebnicku. Ta dostala tento týden prestižní titul Stavba roku.

„Jezdíme hrát golf po celé republice, takže známe zázemí a klubovny jinde. A tady je to prostě úžasné. Nejvíc se mi líbí to skloubení dřeva, skla a betonu,“ chválila klubovnu Bayerlová.

Že vy golf nehrateje? Nevadí. Klubovna je totiž otevřená pro širokou veřejnost a jedno z velkých přání majitele Jiřího Němce je, aby se tam lidé z okolí naučili jezdit třeba jenom na kafe a zmrzlinu a rádi se k nim vraceli.

Jen si dejte pozor, abyste stavbu nepřehlédli, ze silnice totiž není vůbec vidět. To byl také jeden z hlavních požadavků Jiřího Němce, aby zapadla do krajiny a byla to jedna z věcí, která odbornou porotu zaujala.

Stavba má jen jedno patro, podlouhlý hlavní prostor slouží jako recepce, bar, restaurace, místo odpočinku, čtenářský či divácký koutek. Na jednom konci visí houpací koše, na druhém je televize a knihovna. Do krajiny je vidět čelní prosklenou stěnou, za kterou se dá sedět na zastřešené terase. Za hlavním prostorem jsou další místnosti. Nechybí konferenční salónek, kancelář, šatny, sprchy a toalety .

Vadu na kráse klubovny ale Gabriela Bayerlová přece jenom našla. „Chybí tady dětský koutek nebo nějaké vyžití pro děti. Jezdí sem především rodiny s malými dětmi a ty dlouho hrát nevydrží. Ale já věřím, že na to také dojde, celý tým tady každý rok odvede kus práce,“ chválí žena, která je členkou zdejšího golfového klubu už pět let. Líbí se jí i nejrůznější vychytané detaily, které si prý časem zavede i do vlastního domu.

Dříve golfistům sloužila jako zázemí malá klubovna zvaná bunkr. I ta korespondovala s charakterem místa a i ta si vysloužila architektonické ocenění. Pak už ale nestačila a minulý rok v březnu začaly práce na nové. O rok později bylo hotovo.

„Představte si, kolik staveb se každý rok v republice dokončí, to jsou podle mě tisíce, z toho se do soutěže přihlásilo 42 staveb, 22 navštívila porota složená z profesorů z pražské architektury a zástupců různých ministerstev. Z toho vybrali 15 a z nich pět dostalo ten titul,“ vystvětluje proces Jiří Němec.

Přestože není s oceněním spojena žádná finanční odměna, vitálnímu důchodci to nevadí. „Ani jsme to nečekali, ale já jsem rád, že nám to pomůže hlavně v propagaci.“

Vedle golfové klubovny titul získal ještě Pražský okruh, Společenské centrum Trutnovska, krytý plavecký bazén v Litomyšli a univerzitní kampus Masarykovy univerzity v Brně.

Chceme, aby sem na kávu jezdili i lidé z okolí

Golfové hřiště si pořídil, aby se v důchodu nenudil. Prostory u jeho chalupy v Alenině Lhotě se mu pro to zdály ideální. Na hřišti tráví každý den, dokonale ovládá pravidla, přesto pražský doktor práv Jiří Němec (77) míčky neodpaluje. Golf nikdy nehrál a nepřimělo ho k tomu ani otevření vlastního hřiště. Sportu si prý užil dost v mládí. Vadí mu, že je na golf stále pohlíženo jako na snobismus, podle něj je to sport jako každý jiný. Titul Stavba roku ho potěšil, ale jak se smíchem říká, nepřekvapil.

Uspěli jste ve velké konkurenci větších a známějších budov. Jaká z nich je pro vás osobně Stavbou roku?
Já jsem pogratuloval porotě, že v té záplavě vynikajících staveb poznala tu nejlepší (smích). Když jsem viděl všechny projekty, které postoupily mezi posledních 15, tak jsem si říkal: Vyhrajeme, ale ty ostatní mají také šanci. (smích).

A jaké pocity z ocenění máte teď?
Jsem samozřejmě velice rád, protože je to odměna za práci celého kolektivu, je to pro nás i forma propagace. Mezi golfovými hřišti to může upoutat pozornost.

Máte už představu, jak budete titul využívat?
Pochopitelně si ocenění dáme do propagačních materiálů, na webové stránky, ale my spíše věříme na osobní reklamu. Ta golfová obec není zase natolik početná, aby se musela ovlivňovat těmi nejmasovějšími sdělovacími prostředky.

Stále mluvíte jen o golfu a golfistech, ale klubovna je otevřená pro širokou veřejnost.
To jste mě tedy velice správně opravila, protože to je naše touha. Není to opravdu stavěné jenom pro golfisty, ale chceme, aby sem přišli i cyklisté a především, aby k nám rádi vyrazili na kafe a na zmrzlinu i Táboráci a lidé z blízkého okolí. Občas se tady někdo ukáže, a my doufáme, že je uspokojujeme nejen po stránce architektonické, ale i kulinářské.

Jak moc jste do podoby klubovny mluvil vy sám?
Já moc ne, spíš můj syn. S panem architektem Stanislavem Fialou už ale máme tu zkušenost, že si do toho moc mluvit nedá. Chtěli jsme hlavně, aby stavba ladila s krajinou a zapadla do ní. Což se povedlo na jedničku. Když jedete po silnici, tak ani nevíte, že je tady nějaká stavba.

Nepřemýšlíte o tom, že byste klubovnu pronajímali?
Ale jistě, už se tady konaly dvě svatby a nějakým slušným akcím se samozřejmě nebráníme. Aby se z toho stal noční klub, bychom ale nechtěli.

Do čeho se pustíte nyní?
Stavebně nic nového nechystáme. Nejdřív jsme se zaměřovali na hřiště, to jsme teď trochu předběhli z hlediska klubového zázemí, takže teď je zase na řadě hřiště.