Je mu jedenáct a je to kluk jako každý jiný. I když… Se spolužáky moc nevychází, hodně přemýšlí, a ve škole se občas nudil. Alespoň donedávna. Teď má Karel Slunečko jako jeden z pěti mimořádně nadaných dětí na plánské škole svůj individuální vzdělávací plán.

„Je jedno, jestli pracujete individuálně s dětmi s poruchami nebo s těmi, které disponují mimořádným nadáním. Každopádně by učitelé měli jinakost respektovat a podle ní se snažit výuku přizpůsobit,“ míní zástupce ředitele ZŠ v Plané nad Lužnicí Bohuslav Hora. Tato škola si již při tvorbě školního vzdělávacího programu stanovila péči o nadané děti jako jednu ze svých priorit.

Každý pátý

„Stejně jako takzvaným problémovým žákům je totiž třeba věnovat pozornost i dětem s diagnostikovaným nadáním, kterých je podle skreeningového šetření z minulého projektu ve dvou třídách až dvacet procent,“ zdůraznil Hora. Škola jim chce vytvořit takové podmínky, a nabídnout takové činnosti, při kterých by nadaní mohli své možnosti rozvíjet. Dosavadní systém vzdělávání totiž velmi často jejich sice nadprůměrné, ale jednostranné nadání nepodporoval.

„Dovedete si představit, kolik jsme kvůli frontální výchově zarovnali Einsteinů? Když se nás pracovnice pedagogicko psychologické poradny, se kterou úzce spolupracujeme, zeptala, proč do toho jdeme, odvětil jsem, že když se budeme těmto dětem věnovat, mohou v budoucnu vymyslet lék proti nevyléčitelné nemoci a zachránit mi život. Nebo mým dětem,“ naznačil zástupce ředitele.

V současné době škola odhalila pět mimořádně nadaných žáků, jimž už vytvořila individuální plány. Přestože je samotný projekt teprve v začátku, škola se už tímto směrem snaží vyprofilovat už delší dobu.

Dokud je to baví

„Musím říci, že už v první třídě se paní učitelka snažila pracovat s dcerou individuálně a dávat jí úkoly přímo na tělo. Nyní má individuální plán. Jsem moc ráda, že je škola této problematice nakloněna. Bylo by škoda nevyužít ten potenciál, který v dětech je. A to hlavně v době, kdy je to ještě baví a nestydí se za svoji odlišnost,“ zhodnotila Zuzana Nováková. Její dcera Barbora chodí do druhé třídy a patří mezi pět „vyvolených“.

Podle ředitelky školy Hany Vellánové je v první etapě důležité uvědomit si, že je něco jinak, a naučit učitele s tímto faktem pracovat. „Přestože je projekt prioritně zaměřen na mimořádně nadané děti, užitek díky individualizaci výuky z toho budou mít nakonec všechny děti,“ shrnula.

Partner z Ústí

Projekt směřující ke zkvalitnění vzdělání a maximálnímu rozvoji potenciálu nadaných žáků je financován z evropských sociálních fondů z operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost. Škola v Plané z něj získala přes tři miliony korun. Partnerem se jí stala ZŠ a MŠ 9. května v Sezimově Ústí.

„S plánskou školou úzce spolupracujeme už delší dobu i na jiných projektech. Dá se říci, že máme nastolený velmi podobný směr. Chceme, aby šla naše škola dopředu, rozvíjela se,“ uvedl zástupce ředitele sezimoústecké školy Petr Peroutka.

Chyběl systém

Podle Peroutky se v každé třídě vyskytne dítě, které je nějakým způsobem nadané. Dosud ale vždy záleželo na samotném učiteli, jak s tímto faktem naložil.

„Nebyl v tom ale žádný systém. Ten díky projektu získáme. Jsme teprve v začátku. Naskočili jsme do rozjetého vlaku teprve letos v lednu,“ poznamenal Peroutka. Už nyní ale mají šest prověřených dětí, z nichž u jednoho diagnostikovala poradna mimořádné nadání s potřebou individuálního plánu.
Zmíněná škola ze Sezimova Ústí našla v plánské víc než jen metodického spolupracovníka. Všechny náklady spojené s projektem, tedy školení, od

Odborní konzultanti či metodické materiály, budou totiž hrazeny z peněz, které získala ZŠ Planá nad Lužnicí.

Jedenáctiletý školák chce najít lék proti rakovině

Planá nad Lužnicí – Svoji odlišnost si jedenáctiletý Karel Slunečko uvědomuje už odmalička, a s ostatními dětmi to nemá jednoduché. Jednou si na něho ale spolužáci nejspíš vzpomenou. Třeba až vynalezne lék proti rakovině.

Kdy sis začal uvědomovat, že jsi výjimečný?
To asi nikdy. I když odmalička jsem si připadal trošku jiný než ostatní. Kromě toho, že jsem četl už před nástupem do školy, mě ale nenapadlo, že bych byl nějak nadaný.

Teď to máš ale černé na bílém. Jaké z toho máš pocity?
Žádné zvláštní pocity nemám. Jen jsem rád, že se ukázalo, že nejsem divný, ale že mám třeba jen naděleno něco navíc.

Čím bys chtěl jednou být?
Nejraději bych se stal policejním psychologem nebo byl v zásahové jednotce. Rozhodně bych nechtěl sedět někde v kanceláři, kde bych se nudil.

Jaké předměty máš ve škole rád?
Bavila mě vlastivěda, když se tam probíraly dějiny. Teď už se učíme zeměpis, a to už mě tolik nebaví. Hodně mám rád výtvarnou výchovu a pracovní činnost. Někdy mě baví i matematika. To když řešíme logické úkoly.

Chtěl bys být jednou slavný?
Abych byl upřímný, tak mě to občas napadá a doufám v to. Že bych objevil nějaký lék, třeba proti rakovině.

Jak vycházíš se spolužáky?
Nic moc. Někdy, nebo spíš většinou, mám pocit, že tu moji odlišnost vnímají dost negativně. Kamaráda ve třídě ale mám. Honza je totiž stejně nadaný jako já. Rozumíme si.

Pomohl ti nějak individuální plán?
Já ani žádnou změnu nezaznamenal, ale každopádně na tom něco bude, protože už se v hodinách tolik nenudím.