Bůh je v detailu a Boží bojovníci. Dva významní táborští výtvarníci Roman Franta a Richard Fischer zahájili své nové výstavy, které potrvají do konce září. Franta na ní skrze obrazy představuje sebe, Fischer nabízí zajímavé lidi.

Do galerie U Radnice přivezl výběr ze své tvorby Franta. Po poprasku, který v pražské Nové síni způsobily obrazy s nahými voršilkami a jiné, vystavil díla pod názvem OPEN – Bůh je v detailu právě zde.

Sedmačtyřicetiletý autor neopomněl na situaci, kdy expozici v Nové síni předčasně ukončil, reagovat. Intimní místa překryl zavěšeným černým kolečkem Autocenzura, které si každý může odkrýt. Na výstavě nechybí portréty, akty ani brouci – téma, které autora proslavilo.
„Výstavu jsem složil z obrazů, které byly v Nové síni. Jedná se o výběr z více cyklů. V každé místnosti galerie by měl vznikat příběh a asociace,“ říká Franta.

Malá retrospektiva nabízí velkoformáty i díla menší. „Pouze velké obrazy by galerii zabraly. Chtěl jsem, aby výstava byla pestřejší, a vzhledem k tomu, že tu tak často nevystavuji, chtěl jsem ukázat více ze své tvorby. Místnosti na sebe navazují a celou expozicí provází brouk Pytlík,“ vysvětluje autor.
Kromě sezimovoústeckých hodin, jež nedávno pomaloval beruškami, v Táboře nevystavoval pět let.

„Bůh je v detailu. To řekl jeden architekt a mě to zaujalo. Detail totiž dělá hodně a na výstavě jich je spousta. Ponechám to otevřené, ať si každý svůj detail najde sám,“ dodal Franta, který je rovněž vášnivým tenistou a rád si vyjede na motorce. Tu však nyní prodává, není na ni čas. Maluje, připravuje obrazy na téma smrti. „Chci k němu přistoupit jinak. Ne ho ale zjednodušovat či zesměšňovat. Jen ho uchopit s trochou nadhledu.“

Komiksový kreslíř a ilustrátor Richard Fischer vystavuje ve Vodárenské věži, přičemž jeho expozice Boží bojovníci, kterou připravil se studentkou návrhářství Lenkou Královou, zároveň uzavírá letošní, již 16. sezonu v galerii.
Autor komiksu Kurt, který ilustroval i učebnici německého jazyka Sprechen Sie Deutsch?, v dílech „oslavuje obyvatele táborských klubů a hospod, kteří jsou mnohdy zajímavější než ti, které nabízejí Táborská setkání.“

„Je to okázalá akce, ale nechápu, proč se dělá každý rok. Pořád to samé dokola. Moje výstava ale není útokem proti nim. Má ukázat jiné hodnoty a lidi – mnohdy nenápadné, ale zajímavé,“ zdůraznil Fischer, který v komiksech většinou lidi karikuje.
„Tady je to přesný opak. Nerad bych, aby si někdo myslel, že to jsou karikatury. Téma je milé. Těchto lidí si skutečně vážím a mám je rád,“ dodává.
Obrazy dělal podle nazvětšovaných fotek nízké kvality. Následně kreslil rozpixelované postavy čtvereček po čtverečku. Zblízka jsou patrné, zdálky se slévají v kompaktní postavu.

Nechtěný dokument

„Je to takový optický klam. Díla mají energii, i přestože jsou plochá,“ vysvětluje autor. Návštěvníci výstavy by o ní mohli s klidem říci, že je vlastně dokumentem. „Záměrem ale nebyl dokument jako takový. Cílem bylo zmapovatlidi, které jsme v daném okamžiku potkali, byli zajímaví a zrovna jsme je vyfotili. Jsou to lidé, které mám rád,“ podotkl 42letý kreslíř.

Martin Dřevěný, jehož podobizna je také součástí expozice, je přesvědčen, že výsledek je zajímavý. „Zobrazení dua Sabot je nejlepší. Zavzpomínal jsem si u portrétu nedávno zesnulého sochaře Tomáše Macely. Jsem rád, že tam je,“ doplnil Dřevěný.
S výstavou pomáhala Lenka Králová. Dělala některé obrazy. „Po galerii jsou rozmístěná barevně natřená zvířátka. I ta jsou totiž božími bojovníky a je jedno, zda jsou z Tábora či odkudkoli,“ dodala.

David Peltán