Jeho stáje na chov prasat patří k nejmodernějším, přesto se někde setkává s odporem k novým projektům. „Vepřín mám v Lhoticích u Jemnice, druhou farmu na výkrm potom v Dešné na Jindřichohradecku,“ uvedl Kolář s tím, že jde o novostavby s nejnovějšími technologiemi.

Prasečák nechtějí

Aktuálně prožívá nemilou kauzu v obci Štírany na Moravě, kde by rád postavil na starém středisku výkrmnu prasat. „Projekt se na veřejné prezentaci setkal s kritikou, narazil jsem na situaci, kdy je mi vyčítáno, že farma má vzniknout v blízkosti Vranovské přehrady,“ vysvětlil.

Objekt je přitom od pláže vzdálen čtyři kilometry za lesem. „Z praxe přitom vím, že nemůže mít provoz na takovou dálku vliv. Schválit ho musí životní prostředí, krajský úřad a další oponenti. V historii jsme jednou už čekali na stavební povolení sedm let, tak počkáme i nyní. Svědomí mám čisté, protože nedělám nic špatného,“ zmínil Josef Kolář.

Mimo klasického zemědělství má Rhea Holding například i pekárnu, rybářství, vinařství či stavební firmu. „Moji rodiče se věnovali zemědělství, já jsem se do toho narodil, vystudoval jsem střední zemědělskou školu v Třebíči, posléze zemědělsko-lesnickou univerzitu v Brně. Moje jediné zaměstnání byla práce v rodinné firmě, která kdysi byla menší. Nechtěl jsem, aby naše česká půda skončila v rukou rakouských zemědělců, tak jsem o ni bojoval,“ vysvětlil Josef Kolář.

Začátky byly těžké

Nastoupil jako zaměstnanec a postupně se propracoval a do pozice majitele. „Všechno, co máme, jsme sami vybudovali. Museli jsme si na to půjčit peníze, vydělávat a splácet, a tak to pokračovalo až dodnes,“ popsal vývoj. Za jeho úspěchem stojí píle a pracovitost. „Všechno jsem dával do práce, navíc mě zemědělství baví. V té době to nikdo nechtěl dělat a nikomu se nedařilo,“ zavzpomínal.

Ve svých třiceti letech dostával slušný plat, ale ozývali se ostatní zemědělci, v důchodovém věku, že by potřebovali zachránit. V pohraničí totiž byla vždy situace složitější. „Bylo to náročné, nechápu dodnes, kde se ve mně vzala odvaha tolik riskovat, ale vše se podařilo,“ konstatoval s tím, že dnes skupina obhospodařuje kolem 22 tisíc hektarů zemědělské půdy.

Pracovní čas neexistuje

Josef Kolář má tři děti. „Nejstarší dcera, které je téměř sedmnáct let, vyrůstá v zemědělském prostředí, ví, že chodit do práce je normální. Tak mi říká: Tati, proč jsi pořád v práci? Ona to říká tak, jako by jednou nechtěla v zaměstnání trávit tolik času,“ přiblížil. Dle jeho slov se dá vše stihnout rychleji. „Ano podnik se dá možná řídit za čtyři, pět, šest hodin denně, ale ne kvalitně. Nedá se to zvládnout ani za osm hodin, pro mě neexistuje pracovní čas. Večer s problémy usínám, ráno se s nimi probouzím,“ konstatoval s tím, že chodí také domů v 8 či v 9 večer. „Každý den řeším hromady provozních věcí, jezdím po farmách, i když mám spoustu šikovných lidí, u řady věcí chci být osobně,“ uvedl Kolář.

Vlastní přírodní hnojivo

Podle jeho slov musí být rostlinná výroba doplněná živočišnou. „Snažím se hledat rovnováhu, mrzí mě, že jsou zemědělci kastováni na malé a velké,“ upozornil Josef Kolář. Chová 3,5 tisíce dojnic, přes 2,5 tisíce prasat, 800 tisíc kuřat. „Využíváme zatížení čtyř dobytčích jednotek na hektar. To znamená, že naše pole hnojíme organickou hmotou jednou za tři až čtyři roky,“ podotkl.

To slouží k udržení či zvýšení kvality půdy i její výnosnosti. „Prospívá to půdě, organické látky zadržují také vodu v krajině, což je v dnešní době potřeba,“ upozornil. Jeho kravky ročně vyprodukují 36 milionů litrů mléka.

Prasata musí dotovat

Snaží se zaměstnávat mladé a schopné lidi, kteří mu pomáhají realizovat nové projekty. „Na trh dodáváme kvalitní nezávadné maso, které je cenově dostupné. A přitom máme neskutečný problém na našem lokální trhu odbytovat. Máme srovnatelné technologie jako západní země, genetiku, levnější pracovní sílu, při těchto nákladech, je maso dovezené 3 tisíce kilometrů levnější než to, které my produkujeme,“ uvedl.

Výjezdní konference Svazu zemědělců ČR v Písečné na Jindřichohradecku a na farmě v Lhotici.
Během pandemie se ceny českého vepřového propadly, přesto se dováží z ciziny

„Celý trh je pokřivený dotacemi, zemědělcům to všichni vyčítají, tak ať je nemá nikdo a bude soutěž vyrovnaná,“ míní s tím, že půjde o srovnání odvahy a know how. „Kdybychom neprodali pšenici, kukuřici a další rostlinou výrobu do zahraničí, negenerovali bychom zisk, kterým udržujeme chov prasat,“ popsal současný stav.

Přísná legislativa


Podle veterinárního zákona nesmí být prasnice ani kráva uvázaná. „Děláme potraviny kvalitní, šetrné k přírodě, dáváme práci místním lidem, nerozumím tomu, proč řetězce mají problém prodávat naše české zboží, to je smutné, že prodávají zahraniční,“ postěžoval si.Musí splňovat stejné welfare podmínky jako jinde v EU. „Jsou stanovené podmínky životního prostředí dobytka, prasat, skotu, drůbeže, které musíme splňovat, když by kontrola ze Státní veterinární správy odhalila nějaké nedostatky, tak by nás zavřeli,“ vysvětlil.

„Když máme přírodní podmínky k tomu, abychom si vyrobili šetrně potraviny, proč je nevyužíváme? Vždyť je to naše ekonomické, národní bohatství. Můžeme vozit naši pšenici do Holandska a Německa, aby tam s ní krmili prasata. A zpátky nám dovezou šunku, přidanou hodnotu, která u nich dala lidem práci, která je ekonomicky pozvedla a my jim to zaplatíme,“ přirovnal.

Farmy, chovy, chce udržet a rozšiřovat. „Rád bych apeloval na veřejnost, aby neodmítali nové projekty a nebyli přehnaně kritičtí, sehnali si informace. Mnohdy jsou reakce přehnané a přenáší se do roviny osobních útoků. Máme státní aparát, který dohlíží na vznik, realizaci i provozování,“ komentoval.

Nedostatek pracovníků řeší technologiemi

Rhea Holding Dešná
Název společnosti je z řečtiny, Rhea byla bohyně plodnosti, mateřství a země. Mimo zemědělství se věnuje i lesnictví a hospodaří také na 800 hektarech rybníků, ročně vyloví na 450 tun kapra, 50 tun vedlejší ryby jako je štika, amur, candát, tolstolobik, okoun a také 130 tun pstruha a sivena. Do skupiny patří i vinařství rozkládající se na Moravě na 70 hektarech, na Slovensku potom má 42 hektarů vinohradů. V Dačické pekárně zaměstnává 25 lidí. „Jde o regionální pekárnu, ale velmi tradiční. Chléb se u nás dělá pouze kváskový. Produkty jsou poctivé a bodují v soutěžích jako je Chutná hezky. Jihočesky,“ upozornil Josef Kolář. Navíc má i stavební firmu s dalšími 80 zaměstnanci. „Zaměřují se na zemědělské stavby, ale opravili také areál zámku v Písečné, vrátil jsem sem například i zájmovou činnost – chov koní,“ poznamenal Kolář. Jeho koně Českou republiku reprezentují ve vozatajství. „V Písečné se předloni běžel první mezinárodní vozatajský závod,“ uzavřel Josef Kolář.

V pohraničí sice nejsou žádné fabriky, které by konkurovaly jako velký zaměstnavatel, ale pracovní síly není nikdy dost. „Bojujeme s odlivem pracovní síly do Rakouska, myslím si, že jsme stabilní firma, která platí na místní poměry slušné mzdy, pozice, které je třeba mít, obsazené máme. Neskrývám, že je občas problém sehnat zootechnika či ošetřovatele skotu. Snažíme se to řešit modernizací a robotizací farem, obecně lidí není nazbyt, ale nedostatkem personálu netrpíme,“ konstatoval.

Zemědělství se dělí do dvou kategorií, ti, kteří věří a ti, kteří přestali věřit. „Já se řadím do kategorie věřících, a pořád si myslím, že na zemědělství je třeba nahlížet jako na systém, do kterého živočišná výroba patří, proto se orientujeme nejen na prasata, ale i skot, hovězí maso, mléko, drůbež a kuřecí maso. Živočišná výroba nám přeci dává i organickou hmotu do půdy jako bonus,“ upozornil Kolář.

O půdu se snaží starat jako řádný hospodář. „Možná v nastupující generaci bude více makrobiotiků, ale nepředpokládám, že by lidé přestali jíst maso úplně. Věřím, že i Češi se budou stále více zajímat o to, odkud potraviny pochází,“ míní. „Prase smrdí stejně u nás, ve Španělsku i Holandsku, má stejné naturální parametry, všude vyroste stejně, potřebuje stejné množství krmiva, práce a energií, jde jen o to, jestli je rozumné maso dovážet tisíce kilometrů nebo ho kupovat doma. Spoléhám na to, že si o to dříve nebo později řekne sám zákazník,“ míní farmář z Jindřichohradecka.