Až přijedete do vesnice Smrkov na Jistebnicku, náves nehledejte. A raději se na ni ani neptejte místních. Byli byste akorát pro smích.

Jako střed celé vesnice, kde se odehrávají všechny akce a scházejí se místní, funguje totiž hospoda Na Kovárně. „Původně tady byla kovárna, působil tady také obchod a teď je to hospoda a hasičská klubovna, kde se nás schází většina,“ říká rodák Miroslav Novák, jeden ze 48 obyvatel. „My ostatní jsme tady ale všichni naplaveniny, myslím, že nebýt nás, tak je tady asi pět a půl lidí,“ směje se Věra Ďurišová.

„Kovárna je otevřená každý čtvrtek a neděli, v obsluhování se střídají hasiči. Na plácku před hospodou hrajeme florbal, v zimě ho vyměníme za karty,“ říká Novák. Ve Smrkově bydlí od malička a podle svých slov by neměnil.

Na Kovárnu nedá dopustit Alena Müllerová, která sice pochází z Prahy, ale ve Smrkově s rodinou žije už sedmnáct let. „Díky hospodě, kde se můžeme sejít, to tady žije. Když chceme, tak se pobavíme, pokecáme,“ říká Müllerová. U tlachání u piva ale aktivita místních nekončí. Naopak. Že se řídí heslem hlavně se nenudit, je tady opravdu vidět.

Ve Smrkově fungují aktivně dva spolky, které jsou na sobě finančně nezávislé, jejich členy jsou ale jedni a ti samí lidé. Kromě tradičního sboru dobrovolných hasičů, který působí téměř v každé vesnici, má Smrkov jednu raritu. Vymyslel si totiž vlastní království, které se datuje do roku 2004. „Vzniklo proto, že se tady neradi nudíme. Každý má nějakou funkci podle toho, jak to je v pohádkách. Máme dvorní krejčovou, kata, garderobiérku, rádce, výběrčího daní i zvědy,“ líčí Novák, který má funkci nejvyšší – je králem Miroslavem I. „Může se ale stát, že hasiči nemají přilby, nejsou na ně peníze, tak je prostě koupí království,“ vysvětluje princip spolupráce Novák.

Blízký vztah

Ve Smrkově to prostě na vzájemném pomáhání stojí. „Je to tady pohoda, když člověk něco potřebuje, tak si pomůžeme. Každej z nás něco umí. Když pak přijedu třeba do Prahy a někomu tam vyprávím, jak tady žijeme, a že se nás sejde třeba třicet, a jaký máme k sobě blízkej vztah, tak se tomu všichni diví a nikdo mi to nevěří,“ vypráví Arnošt Müller.

„Snažíme se zapojovat všichni, ale znáte to, v každý vsi se najde někdo, kdo se straní, kdo se nazapojuje, tak je to u nás samozřejmě taky,“ říká Ďurišová.

Spolupráci s vesnicí si chválí i starosta Jistebnice Vladimír Mašek, pod kterou Smrkov spadá. „Lidé si tam udělají hodně věcí sami, obec vždy požádají o nějaký materiál a my se jim snažíme vyhovět, protože se nám samozřejmě líbí, že jsou takto aktivní,“ řekl Mašek.
Smrkovští mají ale rádi svůj klid. „Cizí lidi sem moc nechodějí, protože to tady neznají a my fakt máme klídek. Je podstatný, že se scházíme, že nehnijeme doma,“ dodává paní Müllerová. Lidé se tu nestřídají, jedna rodina zde má chalupu třeba padesát let. Žádný prázdný dům by se tady nenašel, naopak, jeden nový se staví.

O vzrušení ale není opravdu nouze. Minulý rok na konci léta si Smrkov vyhlédla rocková skupina Durman a Na Kovárně natočila klip k písničce Nebijte bílé. „Mám kamaráda, kterej sháněl nějaké místo. Chtěli původně někam jinam, nakonec se rozhodli pro Smrkov, viděli to tady a byli nadšení, přijeli a celej den tady natáčeli,“ vypráví Novák. „Režisér chtěl, aby všichni byli v náladě, tak se dost pilo, pak ale zase byli vsichni opilý, tak to zase režisér zakázal, my jsme měli jako zpívat refrén, ale už to nešlo,“ směje se při vzpomínce Novák.

Bez spojení

Do Smrkova jezdili donedávna i vyznavači sjezdového lyžování. Od osmdesátých let tady pod hlavičkou hasičů fungoval lyžařský vlek.
„Pamatuju si, že sem jezdily mraky lidí, byly tady návaly. Ale dneska už nefungujeme. Kdybychom to tady chtěli provozovat oficiálně, tak nás to vyjde na hrozný peníze, a pak třeba nebude sníh. Dneska už to tady stejně není aktuální, všichni se stahují na Monínec,“ usuzuje Novák.

Co se týče služeb, ve Smrkově to moc slavné nemají. Kromě hospody sem jednou týdně jezdí pouze pojízdná prodejna. „My ji ale nevyužíváme. Celý den jsme v práci,“ říká Věra Ďurišová s tím, že když všichni odjedou do zaměstnání, je možné ve Smrkově narazit tak akorát na dva důchodce.

Nedostatkem je spojení. „S dopravou je to tady hotovo,“ shrnuje situaci Müllerová. Autobus jede akorát ráno do Jistebnice, kam odveze děti do základní školy. „Jak ale vyjde dítě ze základky a potřebuje se dostat ráno do Tábora, tak to je konec,“ hodnotí Müllerová. Ďurišová jí přitakává. „Když se naši kluci potřebují dostat do školy, jedou ráno tady s Alenou na šestou do Jistebnice, která tam otevírá pumpu, a hodinu čekají na autobus v sedm do Tábora, jinak to nejde. Žádali jsme, aby autobus jezdil dřív o půl hodiny, aby stíhal sedmý spoj z Jistebnice do Tábora, ale nešlo to,“ povzdechla si Ďurišová. „Jsme všichni odkázaní na auta a na to, že se společně třeba svezeme,“ dodala.

STRUČNĚ Z HISTORIE SMRKOVA
Pod jménem Smrkov se vlastně schovávají dvě vesnice a jedna samota. Smrkov se dělí na Dolní a Horní, k žádnému soupeření ale nedochází. Jediné, co mezi nimi stojí, je samota Mlýnec, kde v současné době funguje ekologická farma. Rodina Markových na ní hospodaří zhruba sto let, od roku 2000 právě v režimu ekologického hospodářství. Pěstuje bylinky, koření, ovoce, zeleninu i jedlé květiny a všechno rozváží do krámků a restaurací.Historie vesnice Smrkov je dlouhá a velmi pestrá. Ves se dělí se na Horní a Dolní a patří k ní ještě samota Mlýnec. Smrkov byl pojmenován podle slova smrk, které původně znamenalo dvůr. První písemná zmínka pochází ze zakládající listiny borotínské fary z roku 1386, ke které byla vesnička přičleněna. Z listiny plyne, že ves patřila do majetku pánů z Landštejna. Ve starých dobách tu bývalo vladycké sídlo, po kterém se psal Martin ze Smrkova. V roce 1445 koupil jeho statek Jan z Báňova u Votic. Další zpráva o Smrkově je až z roku 1577, kde se uvádí, že Smrkov přísluší ke statku v Měšicích. Rok 1835 je rokem první písemné zmínky o dnešním Dolním Smrkově. V roce 1869, kdy bylo provedeno sčítání obyvatel, žilo ve Smrkově 208 lidí, v roce 1880 dokonce 215. Od té doby jejich počet klesá. V roce 1898 byl založen sbor dobrovolných hasičů. Členové sboru zřídili v roce 1982 poblíž Smrkova lyžařský vlek. Smrkov je rodištěm dramatika a divadelního pracovníka Vojty Šteina-Táborského, který se zde narodil 13. června 1860, jeho otec tu měl pronajaté hospodářství. Smrkov tvořil součást obce Orlov a
s ní byl v sedmdesátých letech minulého století připojen k Jistebnici.