Původní pekárnu v Dražicích vystřídala Jednota. Po ní mohla být v domě truhlárna i prodejna náhradních dílů pro automobily. Jenže se tak nestalo a chátrá.

Objekt je v dezolátním stavu, ze střechy padají tašky a hrozí, že spadne celý. „Před dvěma lety jsme oslovili stavební úřad, aby majitelům nařídil udržovací práce. To se stalo a vlastník téměř okamžitě budovu zabezpečil dřevěným oplocením tak, aby padající krytina nikoho nezranila. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby budova a okolí vypadala lépe,“ říká starosta Dražic Stanislav Flígr. V místě by uvítal jakékoli služby pro občany. Iniciativu by obec podpořila.

Vlastníkem budovy je zhruba od roku 1994 táborská firma, která se zabývá servisem automobilů a prodejem náhradních dílů pro nákladní automobily a autobusy.
„Budova je spíš na zbourání. Postavili jsme tam sklad a chtěli jsme tam mít náhradní dílny a provozovnu. Bohužel, sousedé už léta nejsou podnikání nakloněni. Vždy, když tam přijdeme, naše záměry zamítnou,“ popisuje spolumajitel společnosti Karel Kraus, podle něhož objekt chátrá a připustil, že hyzdí okolí.

„Chtěli jsme ho zbourat, jenže demolice by stála 600 tisíc. Na to, ani na opravu nyní nemáme. Když by si budovu někdo rozebral, proč ne, ale nejsou tam ani cihly. Je stavěná ze zbytkového materiálu,“ vysvětluje. V současnosti je budova i se skladem na prodej. Za dva a půl milionu korun.
Domeček s číslem popisným 88 zřejmě postavili Trskovi. Od nich stavbu odkoupil obchodník Vašák a udělal v ní pekárničku a prodejnu.

„Trskům se tehdy utopil syn a z Dražic se odstěhovali. Nevím, kdy byl dům postavený, ale tatínek ho koupil na inzerát v roce 1925. Toužil po zahradě kvůli včelařství. Dal stavení novou fasádu, okna, část střechy a udělal v něm pekařství. Tehdy se říkalo, že je to nejlepší pekařství v okrese,“ vzpomíná dcera Věra Vašáková. V roce 1948 byl dům zabaven a obchod provozovala až do devadesátých let Jednota. Paní Vašáková v ní pak celý život pracovala.

„Nevýhodou je, že od roku 1950 do roku 1975 se kronika vůbec nepsala. Údaje o nejrušnějším období obchodu tedy chybí,“ prozradila učitelka, bývalá ředitelka školy a kronikářka od roku 1975 Jaroslava Mičíková. Naproti bývalému obchůdku vyrůstala. „Chodila jsem tam jako dítě. Ve skleněných dózách tam měli dobroty jako třeba fialky. A ty rohlíčky! Ty voňavé rohlíčky, to bylo něco,“ zasnila se Mičíková. „Ano, a chleba. Někteří lidé dodnes vzpomínají. Dřív pečivo vydrželo křehké dva dny a chleba neplesnivěl,“ doplňuje Vašáková. Po devadesátém roce chtěla od Jednoty dům rodičů koupit, jako zaměstnankyně dostala i přednost. Jak ale říká, peněz nebylo dost a půjčky tou dobou nebyly. Vlastníci se pak střídali.

„Měla jsem ten dům velice krátce. Rve mi srdce současný stav a mám výčitky vůči rodičům, kteří se tam nadřeli. Škoda, že vše nebylo včas,“ uzavírá Věra Vašáková.

David Peltán