A zde začíná menší číselné uskupení. Na protější straně hlavní třídy stálo a dones stojí čp. 515 s dřívější restaurací U jelena, zatímco čp. 516 s fotografickou firmou Šechtl a Voseček se nacházelo v sousedství hotelu Slunce (čp. 514) a oba domy byly zbořeny 7. prosince 1974. Na jejich místě vyrostl hotel Palcát a vedle něho jsme též již navštívili současný dům advokacie, a to pod čp. 1282.
Naproti němu se však vracíme do období budování Nového města. Následné číslo z námi sledované řady, totiž čp. 517, se totiž v minulosti proslavilo především knihkupectvím Josefa Matouška. Než se konečně podíváme do domu čp. 519, který s předchozím čp. 517 přímo sousedí, zařaďme si alespoň pro pořádek do pomyslné řady čp. 518. I zde jsme již dříve byli, neboť se jedná o původní obecní dvůr na rohu současného Masarykova náměstí a hlavní třídy, později zde vyrostla reprezentativní budova Městské spořitelny.
Dům čp. 519 po levé straně dnešní ulice 9. května ve směru od Masarykova na Křižíkovo náměstí patří jako všechny tehdy zde postavené nemovitosti k architektonicky i výtvarně zajímavým, ovšem v porovnání s okolními domy k menším stavbám. To se ostatně odrazilo i v jeho celkové historii. Táborský adresář z roku 1904 uvádí majitele čp. 519 Filipa Guttmana, ale obchody ani živnosti zde nenajdeme žádné.
Po první světové válce dům vlastnil elektrotechnik František Mareda s manželkou Alžbětou, který kromě to působil ještě v domě čp. 693, též na Třídě československých legií. Tito manželé v čp. 519 žili jako majitelé i obyvatelé i ve třicátých letech, kdy zde kromě elektrotechnického závodu vedli obchod s radio příslušenstvím a potřebami.
Již ve dvacátých letech byla další zdejší nájemnicí Hilda Herlingerová, jejíž obživou tady byl obchod s hračkami. Ovšem dle táborského adresáře z roku 1935 v čp. 519 bydlela obchodnice Hilda Herlingerová, která v něm zároveň provozovala dětský bazár, a to jako jediné zařízení svého druhu v Táboře.
Celkově vidíme, že malý úsek Nového města znamenal mnoho nejen pro zdejší obyvatele, ale i pro široké okolí města. Kromě všech výše jmenovaných aktivit proto připomeňme ještě dům v sousedství čp. 519. Ten byl pod čp. 542 známý především prodejem gramofonů a gramodesek, který zde vedl Josef Postler. I tuto nemovitost a její nájemníky jsme již navštívili.
Většina domů v této části města zůstala zachována, ale místní nabídka se po desetiletích často změnila, někdy až příliš. Příkladem může být právě dům čp. 519. Ovšem kterýkoli kolemjdoucí, neinformovaný alespoň stručně o zdejší minulosti, tuto skutečnost vůbec neregistruje. Nebo snad, byť částečně, ano?
Stanislav Zíta
