Pokračování z minulého týdne
Sirotci Jiřík, Jan, Václav, Kateřina, Marie, Karolina měli tu podíly po 13 zl. 17 ½ kr. a syn Josef zavazuje se vdovu Terezii do smrti živiti. Roku 1806 prodal Josef Král domek se zahradou Josefu Koblicovi za 144 zl. R. 1816 dne 28. července poslal Koblic krajskému úřadu dvě žaloby, ve kterých stěžoval si do zadrženého vydání deposita 33 zl. 40 kr., které u purkmistra Antonína Krále jako soukromník složil, dále pro pohledávku 7 zl., za pár bot a konečně v záležitosti prodeje jeho domu. Byl odkázán na cestu práva. Koblic prodal domek r. 1816 Jakubu Panuškovi, ale měl s ním opět spor. Panuška nechtěl zaplatit, dokud Koblic nedá vymazati všechny dluhy na domku váznoucí a Koblic nechtěl se vystěhovati, dokud mu Panouška nezaplatí. Dne 3. srpna konalo se přelíčení v té záležitosti a Koblic žádal, aby Panuška byl donucen zbytek kupní ceny 250 zl. složiti. Panouška složil tyto peníze kupní do úřední úschovy k ruce Josefa Koblice s tou podmínkou, že mu mají býti vydány tehdy, až ten prodaný domek všech dluhů knihovních sprostí.
Vystěhování
Dále žádal Panuška, aby Koblic byl exekuční cestou vystěhován, aby se on domku ujmouti mohl. Magistrát rozhodl, že Josef Koblic je povinen svůj domek se zahrádkou a nalámaným kamenem Jakubu Panuškovi ve 14 dnech do vlastnictví odevzdati, z něho se vystěhovati a 4 zl. 40 kr. outrat nahraditi. Dne 4. Září 1816 zaslal krajský úřad magistrátnímu radovi Karlu Wolfovi dopis, v němž píše: „Josef Koblic opět si stěžoval a prosil o ochranu, protože pro chudobu nemůže cestou práva své věci se domáhati. Jelikož úřad nepochybuje o slušnosti a spravedlnosti pana magistrátního rady, očekává, že tuto věc po dobrém ukončí, aby tento na žebrotu zchudlý muž ještě větší výlohy neměl.“ Magistrátní rada Wolf nepříjemně asi dotčen onou zmínkou o „slušnosti a spravedlnosti“, odpověděl mezi jiným toto: „Jakmile jsem dotčené otcovsky laskavé nařízení obdržel, pokusil jsem se dne 5. září spor po dobrém urovnati. Jelikož jsem povahu stěžovatele dobře znal, přizval jsem k porovnání, o které jsem se již šestkráte marně pokoušel, obecního representanta Fr. Klapa. Vyrovnací protokol byl vyhotoven, stěžovateli přečten, ten nic proti němu nenamítal, ale podepsat jej odepřel, takže moje půldenní snaha byla marná a moje trpělivost vyčerpána. Jsem v nepříjemné situaci odpověděti, že jsem tak nešťasten, že nemohu rozkazu vyhověti a spor ukončiti, což se také asi nikomu jinému nepodaří. Nevážnost dotčeného občana k magistrátu jde tak daleko, že žádný přípis úřední a rozsudek přijmout nechce. Posledně byl úředně vyzván, aby svůj prodaný domek měšťanu Panuškovi, který jej zcela zaplatil, odevzdal. Jelikož vyrozumění o tom nechtěl přijmout, bylo mu na dvéře přibito. On však vysadil dvéře a donesl je před radnici. Krajské rozhodnutí také nechtěl přijmout, musilo mu býti na dům přibito.“ Jakub Panuška prodal r. 1824 domek synovi Františkovi za 120 zl. v cís. dvacetnících a ten dal si jej do knih vtěliti. R. 1836 dluží se 20 zl. z obecního důchodu pod hypotékou svého domu, který pak r. 1837 prodal cihlářskému mistru Josefu Dudákovi za 344 zl. stř. V soupisu obyvatel uveden Josef Dudák, cihlář s manž. Kateřinou, synové František, Jiřík, Jan, dcery Josefa, Petronila, Marie, Eleonora, Kateřina. R. 1867 koupil domek Josef Kadlec, krejčí, s manželkou Eleonorou, po níž r. 1911 dědil její polovici domku. R. 1921 zdědili domek Ant. Jeřábek, listonoš, a jeho manželka Aloisie.
RICHARD HRDLIČKA
