Jaká bude životaschopnost nastavené činnosti, jaké odezvy v lidech vyvolá a zdalipak bude přínosem. Žádná zjevení v podobě potvrzení správné volby neexistují.

Budova špejcharu v Želči je soukromým objektem a nezahynula jen proto, že rodina Martina Nováka z Obory investovala do její rekonstrukce vlastní peníze, bez vnějších dotací. Úmysl založit a provozovat kromě bohatě exponáty nasyceného muzea starou zemědělskou technikou v přízemí špejcharu, také obrazárnu, byl směsicí drzosti a odvahy i chuti nastartovat něco nového v místě a prostředí neobvyklém. Vzdušná galerie v malé obci zdála se být utopistickým snem. V době, kdy v zápase o návštěvníky prožívají občas těžké chvíle i městské galerie, utlumované v zimním období či vedené ve zkrácené otvírací době, byla prognóza špejcharu spíše nejistá a jeho vývoj neodhadnutelný.

Obrazárna Špejchar vystavuje válečné plakáty.
Malou Želeč vyznamenali lvem

Hned v počátcích provozu se ukázalo, že obrazárna musí nasazovat zajímavá jména a zabývat se vyhledáváním opomíjených samotářů, že vernisáže bude potřebné obohacovat o koncerty, nikoliv jen hudbou ovlažovat. Potřebou stalo se aktivní vyhledávání zdánlivě ztracené úrody výtvarného činění a nerozeznívat jen struny velkého umění. Do Želče vede cesta pěšky, na kole nebo autem, a když cestovat z větších vzdáleností a přitom obětovat určitý čas, je třeba k tomu najít více důvodů. Benefitem vernisáží stalo se pohoštění.

Jedinečný  počin se podařil Martinu Novákovi, ten opravil chátrající špejchar v Želči a vytvořil v něm galerii a muzeum.
Špejchar září na celý okres a je v něm muzeum

Za pět let své existence nabídla obrazárna třicet výstav, a pokud se připojí účast na veškerých vernisážích a koncertech, došplhá součet přibližně k číslu 45000 osob. To je počet návštěvníků, který si může některá krajská galerie připsat třeba jen za pouhý rok. Pro galerii celoročně provozovanou uprostřed malé obce, ovoněnou ze všech stran zahradami, loukami a polem a v zimě přidušovanou sněhem, je to víc než příjemný výsledek. Ovšem úspěch výstav neroste jen s počtem hostů, má i další kritéria, přikládá i jiná měřítka.

Špejchar své výstavy, kromě pěti případů, tj. Salón AJV 2015 ( krajská přehlídka se zahraničním přesahem), Krajiny světa (Fotoinstitut Praha), Poezie nitě (Sdružení textilních výtvarníků), Krajina pana Pipa ( Miloslav Holý) a obrazů A. V. Hrstky (První republika), připravil a představil tvorbu autorů na základě vlastního výběru a podle sebe navržené koncepce. Dílem šlo o nové nálezy a prezentaci pozůstalostí jako v případě jihočeských tvůrců Václava Mezery, Františka Bárty, Vlastislava Boháče či už v celostátním měřítku známé Aleny Čermákové, ceněné představitelky vrcholného socialistického realismu v Československu. Nebo krajináře Gustava Porše, milovníka Vysočiny. Kresby a grafiky Jiřího Ščerbakova, ukotveného ve Východočeském kraji prezentovala kolekce pod názvem Nástupní plošina. Společně v Želči vystavovaly malířky Jarmila Švehlová a Martina Štochlová. Špejchar nezaostával ani v přibližování prací autorů žijících na Táborsku jako Marie Michaely Šechtlové (Královna živého dřeva) či Pavla Klímy (Necituj).

Výstavy jednoznačně zdařilé, a proto sytěji navštěvované jako byl Vladimír Míčko (Krajina na křídlech), Andrej Bělocvětov (Osamělá pouť) a Karol Molnár (Malíř tří zemí) po svém uvedení ve špejcharu byly následně přeneseny do prostorů Topičova salonu v Praze na Národní třídě. Vzhledem k významnému postavení této legendární galerijní síně v centru Prahy a především jejímu přetékajícímu výstavnímu programu lze považovat tuto skutečnost za poctu autorům i špejcharu.

Obrazárna Špejchar v Želči vystavovala i válečné plakáty.
Nad výstavou ve Špejcharu drží ruku prezident Zeman

Projekt Munice domácí fronty (válečné plakáty) inspiroval k rozsáhlé, ve svém zacílení originální a divácky značně úspěšné výstavě Alšovu jihočeskou galerii v Hluboké nad Vltavou a Pastviny Petra Poše uvede za nedlouho Krajská galerie umění Karlovy Vary (Becherova vila, únor 2018). Jiné výstavy, např. Jana Míčková (Mám tě na mušce) nebo Vlastislav Boháč (Nepřiznané obrazy) byly po uvedení ve špejcharu instalovány následně v Galerii Malšice (Boháč), Galerii Záliv Lázně Bechyně (Míčková) a v malé galerii Tudy k badatelně Vojenského ústředního archivu Praha (oba malíři).

Obrazárna v Želči si připisuje i drobné, ovšem zcela původní výstavky, jako byly například Zálepky, pečetky, jiné známky (meziválečné, firemní reklamní nálepky) anebo padesát nikdy nepublikovaných fotografií ze zákulisí natáčení legendární komedie Přednosta stanice. O neobvyklé přiblížení schopností grafiků, fotografů a ilustrátorů se postaral soubor obalů gramofonových desek z padesátých a šedesátých let minulého století - Vedle gramofonu.
V přípravách na letošní rok jeví se dosti pozoruhodně kolekce Reklamních pohádek (dvoulist nebo malý sešitek) o jejichž dávné existenci dnes jen málokdo něco tuší. Naplňuje se tím taktika překračování hranic a limitů v tom, co je a není dobré návštěvníkům obrazárny předkládat.

Fotograf Robert Vano byl hostem Obrazárny Špejchar.
Výstavu fotografií otevřel Robert Vano

Plakátová tvorba byla zastoupena ve špejcharu bohatě, kromě už zmíněné Munice domácí tvorby, také přehlídkou filmových plakátů Nudle první republiky a propagandistickými plakáty z padesátých let, Venku jásot, za zdí krev. Rozruch vyvolala rovněž kolekce starých reklamních plakátů Kolovrz, protože zahrnovala i velmi vzácné originály.

Součástí výstav bývají pokaždé katalogy, publikace a také knihy, jejichž produkci zajišťuje ekonomicky Obec Želeč a ve vysoké kvalitě vydává převážně Nová tiskárna Pelhřimov. Tiskoviny jsou nejen důležitým doprovodným prvkem výstav, ale pronikají jako reklama a propagace činnosti obrazárny v širším rejstříku do vzdálených měst a obcí. Mezi vítané tituly se v průběhu let zařadily: Kolovrz, starý reklamní plakát (již nedostupné), Přísloví v obrázcích Vinci Hehla, Munice domácí fronty, Brázdou filmu Přednosta stanice (již nedostupné), Pastviny Petra Poše, Jiří Šlitr: Moment ostřím tužku, Egon Weindlich, Kompozice (již nedostupné), Miloš Kurovský: Okno z Nového světa, a další.

Sára Saudková
Sára Saudková projevila zájem o želečský Špejchar

Přidanou hodnotou jsou koncerty, uváděné vždy jako rovnocenný partner vernisáží. Ve špejcharu vystoupila Hudba Hradní stráže i Dechový kvintet Ústřední hudby AČR, zahrál houslový virtuos Pavel Eret, violistka Kristina Fialová, operní pěvkyně Michaela Katráková, pěvecký sbor Domino, aj.

Obrazárna nabízela v prvních letech svého života mimo výstav i stálou expozici díla Aloise Doležela (nyní instalována na zámku Plumlov). V současnosti je to výběr z Portrétního umění 19. a 20.století.

Obrazárna Špejchar Želeč stala se po pěti letech samostatné existence nesporně dobrou adresou okresu Tábor a mladou šlechtičnou kultury Jihočeského kraje. Nikoliv snad jen pro svoji od kormidla lodě až k přídi vedenou nabídkou akcí, ale i proto, že chod muzea a obrazárny zajišťuje ekonomicky jedna jediná rodina (Novákova), jeden kurátor a jeden technik (jako dobrovolníci) a dvě průvodkyně. Dozajisté, bez přispívání obce Želeč na tiskové produkty, nebyl by přesah působení špejcharu tak výrazný.

Pavel Šmidrkal