Paní Martina z Písecka je drobná žena, která už poznala život z dobrých i špatných stránek. Jejím důvěrníkem a blízkým kamarádem byl posledních 13 let pejsek Maty. Když nastal jeho čas odejít do psího nebe, připravila mu paní Martina poslední rozloučení ze Zvířecím krematoriu ve Strakonicích. „Neumím si vůbec představit, že bych ho někde jen tak zakopala, pohodila nebo dala pryč. Vždyť Maty byl moje rodina, měla jsem ho od chvíle, co se narodil,“ naposledy hladí Matyho a do rakve mu dává starou hadrovou panenku. „Je to jeho oblíbená hračka,“ říká s dojetím.

Důstojný odchod

Krematorium bude mít za sebou 30. ledna rok fungovaní. „Jezdí k nám stále více lidí, kteří se chtějí se svými zvířecími miláčky důstojně rozloučit. Mohou s nimi o samotě strávit poslední chvíle v malé smuteční místnosti. Jako například paní Martina. Pokud mají zájem, mohou na televizi sledovat i vložení ostatků do pece a následnou kremaci,“ říká majitel krematoria Radek Vondrášek.

Ředitelka projektu Ivana Buriánková, Jan Procházka a Radek Macháček.
Objevili se jako strážní andělé. Ve správnou chvíli na správném místě

Paní Martina chtěla být u Matyho do poslední chvíle. Sledovala tedy na televizi i jeho poslední cestu. Potlačované vzlyky jsou ale jasným důkazem, že malý pejsek pro ni nebyl jen pouhým zvířetem.

S nápadem na důstojné rozloučení se zvířaty přišla již před třemi lety Jitka Sosnová. Společně s Radkem Vondráškem se jim podařilo záměr realizovat s počátkem loňského roku.

Ke kremaci lze přijmout v podstatě jakéhokoliv tvora ze zájmového chovu. Může jít o psa, kočku, želvu, papouška, fretku, morče, činčilu, králíka, hada a třeba i ještěrku. „Nesmí být z velkochovu. Jinak jediným omezením je váha zvířete do 90 kilogramů,“ upozornila na zásadní pravidlo Jitka Sosnová.

Vzpomínky

Než se paní Martina z Písku rozloučila s Matym, podělila se o své vzpomínky. „Mám ho od jeho narození. Byl to strašně hodný pejsek, učenlivý a věrný. A budete se divit, zbožňoval country.“ Ale Maty byl prý také velký milovník přírody. „Měl strašně rád vycházky do lesa nebo na louky. Nebo když byla příroda v televizi, seděl před ní a díval se. Pak si dával hlavu do mého klína, já ho hladila a on se jen díval těma svýma očima. Rozuměli jsme si,“ pokračovala Martina ve vzpomínkách.

Dvě srdce

Zdravotní potíže, které byly předzvěstí jeho odchodu, začaly loni v prosinci. „Maty začal polehávat, nechtěl moc chodit a hůř viděl. Nakonec jsem ho ven i nosila,“ pokračuje paní Martina.

V Jihočeském kraji funguje od ledna také zvířecí krematorium, ve Strakonicích se postarají o důstojné rozloučení s mazlíčky do 90 kilogramů.
Urna, malá rakev i pomníček. V kraji je první zvířecí krematorium

Konec přišel letos 2. ledna. „Ležel na svém místě za gaučem a já byla stále s ním. Odešla jsem pryč jen na deset minut. Když jsem se vrátila, Maty už nežil. Doteď si myslím, že čekal, až odejdu, aby mne toho ušetřil.“

V těchto dnech už je Maty zase doma, s paní Martinou. Odpočívá v malé urničce na takovém místě, aby na sebe viděli. Dvě srdce - lidské i psí – nerozdělila ani smrt…

Vše podléhá přísné kontrole a každý příjem se eviduje v kremační knize. Každé zvíře má číslo na vaku včetně podrobně vyplněné dokumentace, dále dostává keramický přívěsek, vše podléhá navíc veterinárnímu dohledu.
K žehu využívají ekologickou plynovou pec z Itálie, která je plnoautomatická a pracuje s průměrnou teplotou 900 °C a je schopná zpopelnit zvíře do 90 kilogramů.
Technický proces kremace sledují v útulku na počítači, kde jsou k vidění například aktuální teploty.