VERONIKA GIGALOVÁ

Řeka kulminovala tak rychle, že lidem nedávala moc času se připravit na nejhorší. Většina z nich přišla o velkou část majetku. V době naší návštěvy dva roky poté se řeka Lužnice klidně vinula a spokojeně stáčela v meandrech směrem k dalším městům po proudu.

„Do původního stavu náš dům už asi nikdy nedostaneme. To černé bahno od záplav je na ulici vidět ještě dnes a myslím si, že je až z Jordánu," říká Antonín Alexa, jehož dům patří mezi ty, které povodeň zasáhla nejvíce. Dodnes je na žluté fasádě domu zřetelné, kam až sahala 2. června 2013 hladina jinak klidné Lužnice. Pochybení vidí Antonín Alexa především na straně tehdejšího starosty Jaroslava Matějky, nicméně voda v domě už byla, takže namísto obviňování měli lidé práci a starosti hlavně s úklidem.

Vlhkost se drží

„Přestože hladina opadla už po 24 hodinách, přízemí domu jsme mohli znovu obývat až v září. Město nám půjčilo vysoušecí zařízení, ale stěny máme vlhké pořád, toho se asi jen tak nezbavíme," krčí rameny Antonín Alexa.

Protože povodeň odešla stejně rychle jako přišla, dům její sílu ustál a nemuseli přistoupit k demolici ani výraznějším stavebním úpravám. Investovat ale museli do nové omítky. Do rukou museli všichni vzít košťata, hadry a čisticí prostředky. Zapáchající bahno měli úplně všude.

„Problém máme také s kanalizací. Kvůli tomu, že při připojování nové kanalizační sítě nám nepřipojili zpětné klapky, máme v domě strašný zápach. Zvlášť, když se venku změní tlak a teplota. Bylo nám řečeno, že tam nejsou, protože v případě záplav by se voda nedostala z domu zpět do řeky," zamýšlí se nad problémem v bechyňském Zářečí Antonín Alexa.

Město nechalo postavit protipovodňovou zeď, jenže podle místních se tím situace jenom zhoršila. „Dříve šla voda ze shora dolů do řeky. Když nám ale před domem stojí ta opičárna, voda se o ni zastaví a vrátí se nám zpátky do domů," postěžoval si nakonec Antonín Alexa na špatné řešení.

Povodeň před dvěma lety nepustošila jen obytné domy, ale znovu také penzion Pod Skalou, podél kterého teče Lužnice jen v několikametrové vzdálenosti.

„Hospodu jsem uvedl do provozu až rok po povodních. Přišli jsme o nábytek a všechno vybavení do kuchyně lednice, mrazáky, sporák, prostě všechno. Škody se vyšplhaly do desetitisíců," vzpomíná na záplavy Jiří Gráf, majitel penzionu. V den, kdy se voda začala valit, byl na místě pouze nájemce penzionu. Než stihl zkontaktovat majitele a probrat evakuační plán, řeka zhltla celé přízemí objektu.

Ani přes četné záplavy se ale Jiří Gráf nehodlá vzdát svého podniku. „Tady v Zářečí je krásně. Nevidím důvod, proč bych měl před vodou utíkat. Když bude nejhůře, schovám, co budu moci a budu čekat."

Rodina Romana Skalky naštěstí nijak zásadní škody neutrpěla. „Patříme k těm obyvatelům v Zářečí, kteří mají úroveň domu vysoko nad hladinou řeky. Velká povodeň nás ale zasáhnout může," říká Roman Skalka. V červnu 2013 mu voda zničila zahradu a natekla do sklepa. „Řekněme, že celkem padlo na opravy asi 15 tisíc korun," upřesnil.

Dík patří i hasičům

Všichni ze Zářečí dodnes s úctou vzpomínají na práci dobrovolných hasičů. „Já je obdivuju. Nikdo nevěděl, jestli je vypnuté elektrické vedení a oni do vody stejně vlezli, aby se pokusili postavit protipovodňovou zeď," chválil odvahu požárníků Antonín Alexa.

Od té doby si stavbu zdi několikrát natrénovali. „Viděl jsem, že se asi už pětkrát dělalo cvičení, za jak dlouho se hasičům a armádě podaří protipovodňovou zeď namontovat. Teď už jsou rychlí," zhodnotil opatření Roman Skalka.

Naproti od začátku června 2013, kdy stále pršelo a řeky se nevešly do koryt, je nyní sucho. Například přes jez Soukeník v Sezimově Ústí voda téměř neteče. Nebe bez černých mraků těší obyvatele ze záplavových oblastí, z nichž někteří říkají, že letos na povodeň není čas. Až za dva roky.

Autor: Veronika Gigalová