Nachází se na hlavní třídě nedaleko rušného náměstí. Z jedné strany sousedil s filiálkou firmy Baťa, ale též bychom zde mimo jiného našli knihtiskárnu či houslaře. Z druhé strany domu čp. 1282 nabízel své služby známý fotografický závod Josef Šechtl a Jan Voseček, další v pořadí byl hotel Slunce.
Ovšem ani samotná nemovitost čp. 1282, ač poměrně mladší, nezůstávala pozadu. V polovině třicátých let byli jejími majiteli Ladislav a Zdeňka Teršípovi, kteří zde žili stejně jako JUC. Ladislav Teršíp. A můžeme pokračovat v reprezentaci hlavní novoměstské třídy.

Ve sledovaném domě provozovaly své filiálky dvě firmy. První jmenujme prodejnu cukrovinek, jelikož kdo by i dnes neznal tehdy zde příslušnou značku Orion. Další obchod, pod oficiálním názvem Direkta, nabízel zákazníkům výběr galanterního zboží. V domě též bydleli oficiální osoby, totiž správec prodejny Jan Pietsch a obchodvedoucí Emil Pokorný s manželkou Ludmilou.

Nový adresář města Tábora z roku 1935 jako další nájemníky v čp. 1282 uvádí pensistu ČSD Karla Suka a jeho ženu Josefu, dále kontoaristku Zdenu Sukovou. A v téže době bychom zde našli ještě vysloužilou poštovní správcovou Annu Tichou.
Dodnes zůstává příslušná část hlavní táborské novoměstské třídy vskutku reprezentativní, třebaže bývalý hotel i s fotozávodem vystřídalo nové, nejen ubytovací centrum. V domě čp. 1282 svého času působila cestovní kancelář všeobecně známá jako Čedok. I zde bychom mohli najít určitou návaznost na jisté tradice, vždyť „s Čedokem do světa“ cestovali již naši dědové.

Zde stačí vzpomenout na některé „pamětnické“, přesto stále přijímané filmové příběhy dodnes populárních českých hvězd stříbrného plátna. A nepředstavují pouze komické úředníčky, ale mnohdy vážené advokáty, kteří svými schopnostmi a šarmem vždy získávali oblibu nejen u svých spoluherců, ale především u diváků, dnes již několikáté generace.

Je pravdou, že film a realita se mnohdy diametrálně liší, ale přesto, či snad právě proto, přejme dnešním zaměstnancům, a především místním klientům, aby dům čp. 1282 nadále pokračoval ve své „sladké“ tradici, i když poněkud jinou formou.

Stanislav Zita