Bití, výhrůžky zabitím, nadávky. Dvaatřicetiletá Jana z Tábora od přítele snášela více než dva roky surové týrání. Rány padaly i v těhotenství. Nikdy ho však neudala. Bála se, že by své hrozby dotáhl do konce. Pravé peklo začalo, když se snažila vztah ukončit.

Je to již osm let a při oživení strašlivých vzpomínek se paní Jana neubránila pláči. Ani její rodina přesně neví, co si mladá žena vytrpěla. Svěřila se pouze Táborskému deníku: „Mlátil mě a chtěl mě vyhodit oknem. Když mi přiběhli pomoci jeho rodiče, vzal židli a zaútočil i na ně. Poté nakázal, že pojedeme vybavit synovi pokojík. Poslušně jsem nasedla do auta. Zastavil ale v lese, vykopal mě z auta a vzal do ruky baseballovou pálku, že mi ji omlátí o hlavu. Klepala jsem se strachy a v tu chvíli mi došlo, že už musím odejít. Že musím začít hrát jeho hru," popisuje Jana jeden z okamžiků, které se pro ni staly bohužel rutinou. Od o devět let staršího přítele Davida čelila pravidelnému ponižování a fyzickým útokům. Tiše vše snášela a nikomu se nesvěřila. Styděla se a myslela, že chyba je na její straně. Muž neudržel své nervy na uzdě již po tříměsíčním vztahu.

„Poprvé na mě sáhl při cestě do lesa pro vánoční stromek. Když jsem vylezla ve sněhu po kolena kopec, tak už jsem nemohla. Řekla jsem mu, že to vzdávám. Otočila jsem se a do zad mi hodil pilku. Bolelo to, a než jsem se vzpamatovala, už mě držel pod krkem přitisknutou ke stromu," popisuje ještě „klidné" začátky. Přítele omluvila s tím, že ho vyprovokovala sama a on byl unavený z práce.

Několik týdnů po tomto incidentu paní Jana otěhotněla. V tuto dobu by ji ani nenapadlo, co ji ještě čeká. „David byl vždy výborný společník a měl dobré vystupování. Před okolím se jevil jako největší pohodář, co jsem si prožívala doma, nikdo nemohl ani tušit," sdělila k povaze agresora s tím, že dnes by po jednom podobném selhání muže, okamžitě od něj odešla.

Dalších pět měsíců se pár těšil na narození syna a hrůzy ustaly. Až do chvíle, kdy nastávající maminku přemohl v noci její vlastní sen. „Něco se mi zdálo a začala jsem ze sna brečet. Posadila jsem se na posteli a najednou přilétla taková rána pěstí, že jsme viděla andělíčky," nevymaže ze vzpomínek noc, od níž se jí život ze dne na den změnil a výchovné facky či rány pěstí se staly samozřejmostí.

„Neustále mě urážel a ponižoval. Nadával mi, jak jsem tlustá, ať se na sebe podívám. Jeho řeči mě mnohdy bolely víc, než nějaká ta facka. Od té doby, co jsem otěhotněla, jsme spolu intimně nežili. Nejevil zájem. Na psychice mi moc nepřidával. Omlouvala jsem ho s tím, že když je chlap bez sexu, je nevrlejší. Ale žádná ženská nechce v těhotenství slyšet, že je tlustá prasnice," líčí s neklidem v hlase.

Až teprve v tu chvíli si začala uvědomovat, že není něco v pořádku. Než se jí ale podařilo ze vztahu utéci, trpěla ještě rok. Po narození syna se muž snažil najít práci a domů se vracel jednou za tři týdny.

„Od začátku mě podváděl a ještě se s tím chlubil. Přijel a svlažil si na mě žáhu. Měl mě jako boxovací pytel. Občas jsem si přišla, že jsem mu posloužila pouze jako inkubátor. Pravda ale je, že na kluka nikdy nesáhl a dodnes se o něj v rámci možností stará," konstatovala.

Nasadil rukavičky

Snažila se dělat vše pro to, aby nezavdala sebemenší podnět k výtkám. Každý týden prala záclony a myla okna, aby se v bytě neobjevily nedokonalosti. „Vždy přijel, nasadil bílou rukavičku a kontroloval prach. Za každou chybu jsem ji slízla. Až se to nedalo vydržet. Sebrala jsem všechnu odvahu a po telefonu se s ním rozešla. Vzal to v klidu a čtrnáct dní jsem o něm neslyšela."

Po této době zazvonil u Jany telefon. David chtěl vidět svého syna. Ona samozřejmě svolila s tím, že má ale na večer program. Nabídl se, že svého desetiměsíčního potomka pohlídá. „Za celou dobu, co jsem byla s ním, jsem nesměla nikam chodit. Zakazoval mi to. Myslela jsem, že to máme tedy spolu uzavřené a nechtěla jsem s ním být delší dobu sama. Nebála jsem se ho, ale ještě tu noc jsem si zažila peklo," nastínila události.
Přítele mladé ženy přemohla žárlivost a kojence nechal bez dozoru. Rozhodl se ji sledovat. Po půlnoci jí zavolal, že se má vrátit domů.

„Přemohl mě strach o malého, takže jsem vyrazila. Doprovodil mě kamarád, co bydlel o blok dál. Celou cestu mi přišlo, že nás někdo sleduje. Otec mého dítěte čekal než vyjdu z diskotéky a před domem skočil kamarádovi na krk. Ten si s ním poradil a odešel," líčí paní Jana a pokračuje ve smutném vyprávění.

Strhal z ní oblečení

„Ještě na ulici do mě začal kopat, roztrhal mi oblečení a mlátil do mě hlava nehlava. Zatáhl mě za vlasy domů. Byla jsem celá od krve a začal výslech. Nedokázala jsem se vůbec bránit. V obýváku mě posadil do křesla a dělal si ze mě kopacího panáka. Nalil do mne násilím flašku rumu, prý aby to nebolelo, a bundou s těžkými zipy jsem schytala několik úderů do hlavy. Všude jsem měla podlitiny, odražené ledviny, tekla mi krev z rukou i nohou. Pak natočil ledovou vanu a hodil mě do ní. Víc už si radši ani nepamatuju," konstatovala. Dlouhé noci však stále ještě nebyl konec.

„Pak mne asi musel vyndat. Probudila jsem se v posteli, když jsem cítila tupé rány. Mlátil mě pěstí do břicha a znovu mě kopal. Ráno mě pak vytáhl z postele a vzal syna, který brečel hlady. Položil ho na zem. Tekly mi slzy, ale nekřičela jsem. Kvůli malému," prožívala v tichosti muka a snažila se přítele přesvědčit, že neudělala nic zlého. Ještě dnes má v hlase bolest.

„On ale neslyšel. Vůbec nereagoval. Na kluka křičel, ať se dívá, jakou příšernou má matku. Skončil až když jsem úplně odpadla. Pak se sebral a odjel," uzavírá paní Jana.

Po několika dnech se konečně obrátila na svoji sestru a svěřila se, že chce odejít. Potřebovala pomoc, ale nikdy neprozradila, co se vlastně celou dobu u nich dělo. David se ještě několikrát pokoušel dostat k ní do bytu, to už ale Jana byla v bezpečí u kamarádky.

„Začala jsem dělat mrtvého brouka a přes sliby a milující SMS jsem mu neotevřela. Už jsem ho po tom všem pomalu nenáviděla."
Přítel nakonec pochopil, že musí odejít. Čekal dalšího syna s jinou ženou. „Ona mě ze všeho vysvobodila. Zní to sice hnusně, ale díky ní jsem měla klid. Následně jsem se dozvěděla, že si prožívala to samé," připustila paní Jana.

Nikdy nevyhledala pomoc psychologa, policie ani se nesvěřila nejbližším. Dnes ale apeluje na ostatní ženy, aby se vyvarovaly podobných chyb.
„Musejí si uvědomit, že se doopravdy nemají zač stydět a že ony nejsou špatné. Takhle jsem se totiž cítila já. Myslím si, že muži, kteří se takto chovají, jsou nemocní. Tím, že mu dovolíte na vás vztáhnout ruku a budete ho omlouvat, jste jednou nohou v hrobě," upozorňuje ze zkušenosti.

Co je domácí násilí?

• Probíhá vždy mezi blízkými osobami v soukromí, beze svědků, často jsou účastníky děti.
• Může mít podobu fyzického, sexuálního a psychického násilí, vynucené sociální izolace a ekonomické závislosti.
• Nejedná se o jednorázový incident, dlouhodobě se opakuje.
• Domácí násilí se stupňuje, přechází od jednotlivých útoků v pravidelné násilí, od urážek po fyzické napadání až k možnému ohrožení života.
Možnosti řešení
• Policisté mohou na místě rozhodnout o vykázání násilné osoby ze společného obydlí na dobu deseti dnů. Pokud se násilná osoba na místě již nenachází, může policista rozhodnout o zákazu vstupu. Vykázání má především preventivní charakter, odvrací se jím hrozící útok.
• Oběť může v této době podat návrh k soudu na tak zvané předběžné opatření, ve kterém soud může násilné osobě uložit, aby obydlí opustila a zdržela se jakéhokoliv kontaktu na dobu jednoho měsíce až roku.
• Také je možné podat trestní oznámení pro podezření z trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě.
• Kdykoliv je možné se obrátit na intervenční centra, která ohrožené osobě poskytnou psychologickou
a sociální pomoc i právní poradenství.

Kde hledat pomoc?

Policie České republiky
• Poskytuje okamžitou pomoc: přeruší bezprostřední fyzické násilí, ohrožování dětí apod.
• Za splnění zákonných podmínek může krátkodobě omezit násilnou osobu na svobodě.
• V případě trestného činu zahájí trestné stíhání.⋌Tel. 158
Městská policie
• Poskytuje okamžitou pomoc: přeruší bezprostřední fyzické násilí, ohrožování dětí apod. ⋌Tel. 156
Orgán právní ochrany dětí
• Poskytuje pomoc dětem v případě ohrožení života, také v případě násilí páchaného nejen na dítěti.
⋌Tel. 381 486 414