VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dopoledne je učitelkou, večer rockerkou

Sezimovo Ústí - Dana Mikesková sní o cestování s karavanem a rodinou po celém světě.

29.6.2011
SDÍLEJ:

Dana Mikesková o sobě říká, že je hodná rockerka.Foto: Michala Nováčková

Kromě karavanu by ráda vlastnila i malířský ateliér a malovala obrázky pro děti. Takové jsou sny učitelky a rockerky Dany Mikeskové.
Narodila se 25. ledna roku 1969 v Táboře. V současné době žije se svou rodinou v Sezimově Ústí, kde pracuje jako učitelka ve „žluté“ Mateřské školce v ulici 9. května. Vystudovala dnes již neexistující Střední pedagogickou školu v Soběslavi. A hned po maturitě se začala věnovat svému oboru. Jakmile ale Dana Mikesková opustí školku, stává se drsnou rockerkou. Je totiž zpěvačkou sezimovoústecké rockové kapely Mary Long, v níž působí i se svým manželem Tomášem. Společně vychovávají třináctiletého syna Tomáše.

Dopoledne učitelkou ve školce, večer rockerkou v kapele. Jste žena dvou tváří?
Já si myslím, že ani ne. Necítím se jí být. Nicméně na lidi tak působím. Především na rodiče dětí ze školky. Bývají v šoku, když mě vidí jako rockovou zpěvačku. Já si ale myslím si, že jsem stejná jak v kapele, tak ve školce. Přesto, ale kolikrát lidé přijdou a říkají, jak může tak hodná učitelka být drsňačkou v kapele. Já jim na to ale odpovídám, že jsem i hodná rockerka.

Najdou se i tací, které šokuje, že rockerka může být učitelkou v mateřince?
Určitě. Ale to jsou spíš známí a kamarádi, kteří si mě dobírají. Přijde jim legrační, že učitelka hraje rockovou muziku. Vždycky říkají: „ Á paní učitelka zpívá!“

Co bylo dřív, kapela nebo školka?
Kapela. Už na střední škole jsem zpívala v kapele. Tenkrát ale ještě jako doprovodná vokalistka v rockové formaci Bowle. Mary Long přišla na řadu až později. Hudební dráhu jsem tedy nastartovala dříve než tu učitelskou.

Napadlo vás třeba někdy věnovat se jenom jedné z profesí? Například živit se jenom hudbou?
Ne, tak na to jsem nikdy nepomyslela. Zpěv a kapelu beru zkrátka jako koníček, nemyslím si, že by mě hudba mohla živit.

Raději zpíváte, nebo se věnujete dětem ve školce?
Tak to je hodně těžká otázka. Svou práci mám skutečně ráda, nicméně hudbu také. Skutečně nevím, jak mám odpovědět.

Dobrá, kdybyste si tedy měla vybrat, jestli strávíte den hraním s dětmi nebo hraním s kapelou na hudebním festivalu, co by vyhrálo?
Tak to bych si asi vybrala ten festival. Určitě by to byla větší zábava a taky fajn zkušenost. Ale nikdy bych svou profesi učitelky nevyměnila za profesionální dráhu zpěvačky.

Z jakého důvodu?
Jsem typ člověka, co má rád své jisté. A svou práci jako jistotu beru. Teoreticky není nic, co by mne mohlo při mé práci zradit. Kdežto jako zpěvačka jsem závislá na svém hlase a ten mne zradit může a už se mu to i povedlo. A to jsou pak nervy, abych danou písničku dozpívala do konce. V roli učitelky se cítím jistější. Pro mne je to větší pohoda.

Pracovala jste jako učitelka odjakživa?
Ano, hned po škole jsem začala věnovat práci učitelky ve školce.

Děti ve školce jsou přece jenom ještě malé. Přesto, zažily vás taky jako zpěvačku?
Ano, některé děti vědí, že zpívám v kapele a i mě viděly v akci. Dřív bývaly koncerty na Hiltonu v Sezimově Ústí už od šesti hodin. A tak se stalo, že rodiče přišli i s dětmi, které chodí k nám do školky. Sice byly trochu vyjukané, že paní učitelka zpívá, ale líbilo se jim. Dokonce se mi stalo, že za mnou jedno dítko přišlo i během zpívání a začalo mne tahat za nohavice. Tak jsem ho pohladila a pokračovala jsem dál ve zpěvu. V tu chvíli jsem ale byla v takovém rozpoložení, že jsem nevěděla, jestli mám být za rockerku nebo za učitelku.

Takže děti vědí, že mají zpívající učitelku…
Ano, vědí. A vědí to také proto, že mne vidí na plakátech a ptají se rodičů, co tam paní učitelka dělá. Pak je roztomilé, když za mnou ve školce přijdou a říkají: „Paní učitelko, vy jste na plakátě a vy zpíváte v kapele!“ A já jim pak na to odpovím, že ano, že zpívám.

Přesvědčíte je o tom i ve třídě?
Určitě. Dětem hraji na kytaru a zpívám s nimi.

Jaké písničky s dětmi zpíváte? Znají nějaké od Mary Long?
Tak od Mary Long určitě ne. To by se ani nedalo s dětmi zpívat. Zpívám s nimi klasické písničky pro děti. Ale je fakt, že čas od času zpíváme i písničky od Olympiků, třeba Želvu.

Chodil k vám do školky i váš syn?
Chodil, ale ne ke mně do třídy.

Takže jste spolu do kontaktu nepřišli?
Ale to zase ano. Program ve školce je totiž rozdělen na dvě části, dopolední a odpolední. Dopoledne se děti jakoby učí. Poznávají barvy, malují, učí se básničky, zpívají apod. A to každé dítko ve své třídě. Kdežto odpoledne, už nejsou děti ničím vázáni a jenom si hrají. Proto ke mně Tomáš chodil až odpoledne, kdy už není stanovený pevný program.

Nevadilo mu to, že když je jeho maminka učitelka, není u ní?
Ne, překvapivě nevadilo. A přitom je to takový maminčin mazánek. Myslím si, že nám to oběma vyhovovalo, tak jak to bylo.

A teď ke zpěvu, jak jste se vůbec dostala ke zpívání?
Na základní škole jsem zpívala ve sboru, který vedl Richard Dušák. A ten mě a moji spolužačku tenkrát přihlásil do pěvecké soutěže Kotnovská brána. Na té soutěži hrál i Taneční orchestr Vráti Heřmánka. A pan Heřmánek nás dvě vybral jako zpěvačky do svého orchestru. Takže jsem nějaký čas zpívala tam.

A pak přišla Mary Long?
Ne. Ještě před Mary Long byla kapela Bowle, kterou založil můj manžel Tomáš. A mě tam dosadil jako pomocnou vokalistku. Hlavním zpěvákem byl totiž Jan Ptáčník a já jsem ho svým zpěvem jen doprovázela. Přesto jsem ale měla i některé samostatné písničky. V polovině devadesátých let se Bowle rozpadla a vznikla kapela Mary Long, ve které zpívám dodnes.

Jste v kapele jediná žena, jak se cítíte mezi tolika muži?
No úžasně. My jsme skvělá banda. V podstatě jsme tam většina rodina. Protože v kapele je jednak můj muž a jednak i můj bratr. Kluci jsou skvělí a berou mě prostě jako kamarádku. Dovedou být ale i gentlemani. Třeba když sklízíme aparaturu a vidí, že něco neunesu, tak mi pomohou.

Co pověry, že ženská v kapele nedělá dobrotu?
Tak s tím jsem se v Mary Long nesetkala, jak říkám kluci jsou fajn. Ale je fakt, že v začátcích, když ještě byla Bowle, tak to trošku skřípalo, ale ne nijak zásadně. Chlapi si jen nemohli zvyknout. Pak ale nakonec byli rádi, že je v kapele ženský element.

Jakou máte ráda muziku?
Překvapivě rockovou. Poslouchám rock a hard-rock. Popravdě vlastně díky manželovi, který mě k této muzice přivedl. Mám ráda rock 70.let. Takže Black Sabbath, Deep Purple a podobně. Ráda si ale poslechnu i třeba Lucii Bílou nebo Annu K.

Dala vás s manželem dohromady hudba?
Ano, hudba nás skutečně dala dohromady. A taky Tomášovi vlastně vděčím za to, že je ze mě zpěvačka. Hodně mi pomáhal a podporoval mě. Mnohokrát mi věřil víc než já sama sobě a mě to moc pomohlo. Seznámili jsme se v době, když jsem ještě zpívala v tanečním orchestru. Vzali jsme se ale až když se narodil náš syn. Tedy v roce 1997.

Je syn také hudebně nadaný?
Hudebně nadaný je, hraje na kytaru. A dokonce i zpívá, ale potají, nechce, abychom ho slyšeli. Nechápu, proč se stydí, zpívá dobře.

Nechtěl by třeba jednou hrát s vámi v kapele?
Manžel na tohle téma rád vtipkuje. Říká, že si pěstuje nového člena kapely. Nemyslím si ale, že by Tomáš na tohle přistoupil a chtěl by hrát se svými rodiči v kapele. Ale kdo ví.

Na koncertech ale s vámi párkrát byl…
To ano. Teď naposledy dokonce jako osvětlovač.

Mluví vám do kumštu?
Ne to ne. On to bere tak jak to je. Nechává na nás, ať si děláme to své.

Jakou váš syn poslouchá hudbu? Líbí se mu muzika Mary Long?
Muzika Mary Long se mu líbí, ale že by přišel domu a pustil si naše cédéčko, to ne. Prostě v téhle hudbě vyrůstal, takže jí akceptuje. Jinak poslouchá rockovou hudbu, líbí se mu třeba i AC/DC.

Na koncertech míváte originální a nepřehlédnutelné oblečení. Kde se kupují takovéhle výstřední hadříky? Nebo tvoříte sama?
Částečně si kostýmy na koncerty kupuji a částečně i šiju. Vždycky si koupím třeba kalhoty a pak si je přetvořím k obrazu svému. Jsem tvořivý typ, takže mě to i baví a ráda si oblečení předělávám a vylepšuji.

Na závěr se zeptám na váš sen či plán do budoucna. Po čem ve svém životě ještě toužíte?
Máme s rodinou takový sen. Chtěli bychom si koupit karavan a procestovat svět. Také sním o tom, že budu mít svůj vlastní malířský ateliér a budu malovat obrázky pro děti. Uvidíme, který z mých snů se splní jako první.

MICHALA NOVÁČKOVÁ

29.6.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hledá se pamětník tábora v Letech.

Deník vyhlašuje pátrání: Hledá se pamětník tábora v Letech

V pátek zahájilo jubilejní ročník Táborského festivalu vína Divadlo Járy Cimrmana.

Táborský festival vína zahájilo Divadlo Járy Cimrmana

Na co zajít do kina

Táborsko - Přinášíme přehled programu kin.

Předseda ČOV Kejval: Ledecká? Ona bude letos královnou olympiády

/ROZHOVOR/ Přijel na otočku z dějiště Olympijských her, aby v Ostravě a Brně zhlédl dění na Olympijských festivalech, jichž je duchovním otcem. Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval hýřil dobrou náladou. 

Mezinárodní festival ukázal pestrost pivního světa

České Budějovice - V jihočeské metropoli se utkaly pivovary z celého světa o Zlatou pivní pečeť 2018.

Jizerská 50, chodci vs. řidiči, výcvik topičů a zpěvavé dračky: videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 17. až 18. února 2018.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT