Nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky (1868 – 1967).. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které chce podle něj vydat knihu.

Čís. nové 22, staré 60, josefinské (bývalý radní dům). Pokračování z minulého týdne.

Nová radnice vystavěna byla na místě zbořeného přízemního domu č. 193, ale když zřízen ve Vožici r. 1850 okresní úřad (potom soud), propůjčila obec svou nově vystavěnou radnici k umístění tohoto státního úřadu a městská kancelář musila opět zůstati ve staré věži.

R. 1854 při adaptačních pracích platilo se za odvoz kamene pocházejícího z prolámané zdi ve zvonici Janu Brabcovi za 3 dni po 45 kr. v. č., celkem 2 zl. 15 kr. v. č. Za odvoz šutru vybraného z dolní místnosti věže Fr. Heinovi 1 zl. v. č. Za vydláždění kolny ve zvonici zednickému mistru Fr. Katovi z Radvanova 7 zl. stř. Za vybílení obecní kanceláře zedníkovi Fr. Novákovi 30 kr. stř., za štětku 30 kr.

Teprve když Občanská záložna koupila r. 1872 dům č. 80, umístěn tu obecní úřad, načež r. 1879 stala se majitelkou tohoto domu obec a upravila z něho radnici, o čemž pojednáno bude při č. 80.

Historický spisovatel Fr. Hejduk, aktuár tehdejšího okresního úřadu vožického, napsal o věži v letech šedesátých toto: „Vedle kostela stojí o sobě nevysoká, čtyřhranná kamenná věž, která zbyla snad z průčelí starého kostela. V jejím prvním poschodí je obecní kancelář, v druhém zvonice. V kanceláři se ukazují tyto starožitnosti: Starý obřadní meč nalezený v zemi při kopání základů zdi děkanské zahrady, o němž je domněnka, že vůdci Táboritů Janu Hvězdovi z Vicemilic, když při obléhání hradu vožického v září 1425 smrtelně zraněn i zemřel, do hrobu položen byl. Starožitný meč tento železný jest i s rukojetí 5 stop 9 palců, jílec pak sám 19 palců dlouhý, železná příč 18 palců dlouhá dělí meč od rukojeti, nad kterou se železný půlměsíc spatřuje. Dvojsečná čepel jest svrchu 2, u rukojeti 1 ½ palce široká. Dále je tu železná uzda koňská neobyčejné velikosti a dvě staročeské zpráchnivělé dřevěné škorně (střevíce). K tomu podotýkám, že domněnka o meči, že by náležel kdysi vůdci Táboritů, není odůvodněna, neboť při meči byla by zajisté nalezena také kostra a o tom není zmínky. Není také dokladu o tom, že by zde byl raněný vůdce pohřben, když Táboři táhli odtud směrem ke Kamenici.“
R. 1866 pro defraudace v dolech příbramských a povstalé z toho nepokoje, vyhlášen byl stav obležení. Ve Vožici prohlásil nařízení to měst. radní Alois Hartmann, notář, a sice se schodů zvonice, ve které tenkrát měst. rada úřadovala, k lidu dole shromážděnému. Dle zápisu v pozemkové knize vožické z r. 1882 je nyní majitelkou věže z polovice obec mladovožická a z polovice římsko-katolický kostel sv. Martina.

R. 1884 v zasedání obec. zastupitelstva 3. prosince byla na programu porada ohledně stavby nové věže nebo zvonice. Usneseno, aby před lety sestavený rozpočet na stavbu nové věže byl dle nynějších cen materialu stavebního upraven.

Roku 1904 po velkém krupobití, když šindelová střecha věže kroupami dne 19. července 1903 byla rozbita, přikročeno k úplné restauraci budovy. Architekt Turek z Vinohrad zhotovil nákres a podle něho obec s patronátem nákladem asi 6000 kr. střechu i zdi věže před tím neohozené a popraskané opravila v tu podobu, jak se dnes spatřuje. Zásluhu o to získal si také vožický rodák Karel Kavka, ředitel Vinohradské záložny.

V novější době zřízena v přízemí věže hasičská zbrojnice a bývalá obecní kancelář sloužila za skladiště rekvisit Spolku divadelních ochotníků a potom zabral místnost hasičský sbor pro své účely. Ve zvonici bývaly čtyry zvony: Kašpar, Vilém, Jan a umíráček. Za první světové války rekvirovány byly dva velké zvony, jeden byl rozbit a zbyl umíráček. Podrobnější zprávy o zvonech otištěny budou při popisu kostela sv. Martina v II. Díle tohoto spisu.
Nalezl jsem také zmínku o pranýři, na němž vystaveni bývali za trest odsouzenci. Stál asi poblíž radního domu č. 22. V počtech obecních z r. 1713 čteme o něm: Zedníku Sedláčkovi od spravování a podezdívání pranýře zaplaceno 1 zl. 36 kr., Indrovi od podávání za 3 dni 36 kr.,za kámen k týž potřebě s přivezením hlíny a písku 33 kr., za 3 míry vápna do Mašovic 52 kr., za červenou barvu k obarvení téhož 1 kr. 3 den. R. 1789 platí se Šebestovi od rozbourání pranýře 4 kr.

Ústní podání

Za dřívějších dob přísně bylo dbáno, aby pečivo o pekařů mělo dostatečnou váhu a občas byly konány za účelem kontroly prohlídky. U kterých pekařů nalezeno bylo pečivo lehčí než bylo předepsáno, těm bylo všecko zboží sebráno a chudým rozdáno. Sebrané pečivo bývalo prý složeno v přízemí obecní věže a zde strážník netlačil vyhověti návalu prosebníků, kteří tlačili se, hlučeli a ruce natahovali. O sázení pekařů do koše nad rybníčkem na rynku nenalezl jsem zpráv.

RICHARD HRDLIČKA