Dar od Boha má v sobě zřejmě teprve dvacetiletý kuchař Martin Pudil. Možná o něm ještě sám pořádně ani neví. Naštěstí má po boku anděla strážného – mistra kuchaře Martina Svatka, o němž už svět ví. Ten si rozhodně svoje znalosti a kuchařský um nenechává jen pro sebe. A tak není divu, že stačilo párkrát mladšímu kolegovi poradit, a už se mu rodí mladší konkurence. Martin Pudil totiž získal o víkendu 20. a 21. března prestižní ocenění Kuchař roku v kategorii junior. A oba se dnes dobře doplňují v kuchyni hotelu Orea Dvořák v Táboře.

Proč jste se rozhodl nastoupit do kuchyně právě do tohoto táborského hotelu?
Vyučil jsem se v oboru kuchař číšník v učilišti v Sedlčanech a pak jsem pokračoval na nástavbě. Nevyšlo to. Hledal jsem si místo přes inzeráty a nakonec mi jedna kamarádka poradila, abych zavolal do hotelu Dvořák. První, s kým jsem mluvil, byl právě pan Svatek.

Musel jste tedy podstoupit nějaké výběrové řízení? Zkoušel vás z teorie?
Nezkoušel. Vzal si mě sem na jeden den na praktickou zkoušku, byl jsem s ním celý den v kuchyni. Pak mi řekl, že mi zavolá. A zavolal, že mě berou a že to se mnou zkusí. Vůbec jsem netušil, do čeho jdu, hotel jsem neznal.

A kdy vás vůbec napadlo, že se dáte na vaření?
Doma táta hodně vařil a mě to s ním začalo bavit. Teď už vařím doma hlavně já.Občas jsme sledovali v televizi různé pořady o vaření, a mně se to zalíbilo. Když jsem pak měl zvolit, na co půjdu, padlo rozhodnutí, že to bude právě obor kuchař - číšník.

Vyučil jste se, nastoupil jste k mistru kuchařovi a po půl roce zvítězil v prestižní soutěži. To jste se tedy rychle vyšvihl…
Byla to pro mě opravdu zajímavá zkušenost. Soutěž se jmenovala O titul kuchaře roku – junior a konala se ve čtyřhvězdičkovém pražském hotelu Clarion.

Jaký byl průběh celorepublikové soutěže?
(Do rozhovoru vstoupil šéfkuchař Martin Svatek. „Jestli o něm budete psát, tak tady bude muset skončit,“ směje se profesionál mladší a teprve začínající konkurenci, ale hned dodává, že má z Martina radost..... ).
Do finále se nás dostalo osm soutěžících. Den předem jsme si vylosovali pořadí, já jsem šel do kuchyně jako druhý. Každý začínal po pěti minutách po předchozím, měli jsme celkem čtyři hodiny na to, abychom uvařili. Nejprve přišel na řadu předkrm, pak hlavní jídlo a moučník. Muselo to být všechno na čas, za každou minutu navíc nám strhávali body. Pokud někdo nesplnil limit, musel skončit.

Trochu nám představte jednotlivé chody…
Tak předkrm bylo mouse z uzeného pstruha. Hlavní jídlo pak byla vepřová panenka v šunce, vařený bůček, restované ledvinky, nádivka z dýně, kroupy s majoránkou a šípková omáčka.

To se dá všechno za čtyři hodiny zvládnout?
Čtyři hodiny byly i s přípravou. Hlavní chod jsem musel zvládnout za čtyřicet minut. Vařili jsme ve dvou kuchyňkách po čtyřech najednou, každý mohl obsluhovat polovinu konvektomatu a polovinu sporáku. Museli jsme se samozřejmě domluvit, abychom si vzájemně nepřekáželi.

Co podle vás nejvíce zaujalo porotu?
Asi kombinace krup a majoránky. A ta vepřová panenka se šípkovou omáčkou. Ne každý si myslí, že to jde dohromady.

Recepty jste vymyslel sám, nebo vám někdo radil?
Martin Svatek mi řekl, ať něco vymyslím a hodím to na papír. Poradil mi, co by se hodilo a co by na tom změnil, doplnil. Nakonec jsme to společně dali dohromady a vyšlo z toho tohle menu. Pak jsem si vyzkoušel, třeba jak dlouho se bude vařit bůček, předkrm nebo péct nádivka, ale celé jsem to najednou nevařil.

Ale vraťme se ještě k moučníku…
To byla čokoládová pěna, tvarohový knedlíček plněný povidly a mákem, hruškový domácí kompot a malinový sorbet. Vypadá to, že je toho moc, ale podává se v malých dávkách. Moučníky mi moc nejdou, s tím jsem měl největší trápení. Vůbec se mi třeba nedařila čokoládová pěna. Ale zkoušel jsem to ještě den před soutěží a nakonec se to povedlo.

Kdo je pro vás takovým kuchařským vzorem?
Právě Martin Svatek. Řekne, co a jak má vypadat, ale když se mu to nelíbí, tak dokáže být i přísný. Má určitě fantazii při tvorbě jídla, ví, jak by upravený talíř měl vypadat. Zasvěcuje nás do tajů kuchařského umění. Chce, abychom o gastronomii co nejvíce věděli.

Uvažoval jste o tom, že byste si otevřel jednou vlastní restauraci?
Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Snažím se, abych o této práci co nejvíce věděl, abych ji dobře reprezentoval.

Kdo vaří lépe? Ženy nebo muži?
Určitě muži vaří lépe. Mají větší fantazii v kuchyni, dokáží lépe improvizovat. Mají asi jinak naladěné chuťové buňky.

A co máte nejraději? Co rád jíte?
Mám rád českou kuchyni, klasiku. Přírodní maso, knedlo, vepřo, zelo, svíčkovou. A miluji grilování. A když je doma nějaká oslava, tak zkouším vymyslet něco netradičního.

Gastronomie, jak patrno, si vás úplně získala. Co si kladete v tomto oboru za cíl?
Rád bych zůstal tím, kým jsem. Chci se snažit oboru co nejvíce porozumět, hodně se naučit a jít dál. Třeba až na soutěže do Singapuru.

Martin Pudil. Narodil se v roce 1990, žije v obci Chyšky, část Růžená. Vyučil se v oboru kuchař–číšník v Sedlčanech, od loňského roku pracuje jako kuchař v hotelu Orea Dvořák v Táboře.
O víkendu 20. a 21. března získal v gastronomické soutěži titul Kuchař roku – junior. Jeho cílem je patřit mezi nejlepší v oboru.

Alena Řezáčová