Jejich těla skončila za hradbami města v dnešní Příběnické ulici, a to přesto, že nedaleko již existoval hřbitov. V hrobech chybí pozůstatky dřeva nebo tkaniny, z čehož archeologové usuzují, že jejich těla před téměř čtyřmi stoletími jen pohodili a zahrnuli hlínou. Na ostatky narazil při hloubení bazénu majitel nemovitosti ve Vilové čtvrti.

Tento objev přivedl ve čtvrtek do Tábora kapacitu z oboru forenzní antropologie, brazilského pětatřicetiletého 3D designera Cicera Moraese, s nímž již dva roky spolupracuje Jiří Šindelář ze spolku Naše historie a firmy Geo-cz. Společně již vrátili tvář svaté Zdislavě nebo tak zvanému čelákovickému upírovi. V pátek pak v Praze představili domnělou podobu královny Judity, matky Přemysla Otakara I.

„To je až taková třešnička na dortu,“ uvedl v Husitském muzeu k rekonstrukci tváří historických postav Cicero Moraes, jenž v tomto oboru patří ke světové špičce. Základem pro jeho práci je vždy soubor fotografií od Jiřího Šindeláře, z nichž v počítači vytvoří 3D model a lebce domodeluje vše, co jí před smrtí tvořilo živou tvář.

Antropoložka Erika Průchová z nalezených ostatků zjistila, že žena, jíž patří i jediná lebka, zemřela ve věku mezi 18. a 19. rokem, stejně jako jeden z mužů. Druhý byl o pár let starší, dožil se 22 až 24 let. „Kostry byly velmi zachovalé, dokonce až z 98 procent jsou celé. Přes ženu ležel mladší muž, starší byl v jiném hrobě sám,“ popsala prvotní nález. Při zkoumání jí neunikly žádné detaily, jako že ženě vůbec nevyrostly dva zuby a jeden z mužů měl zub zkažený, takže před smrtí zřejmě dost trpěl.

Jak zemřeli, se přesně neví, indicií ale může být kulka, která jednomu z mužů uvízla v lýtku. V úvahu připadá i plicní choroba, k této domněnce Eriku Průchovou vedou změny na žebrech, která ale nemají konkrétního vlastníka. Táborští archeologové se teď ještě pokusí určit přesnější dobu jejich úmrtí. Doufají, že jim víc napoví objevený peníz.

Již nyní ředitel muzea Jakub Smrčka ale hovoří o dalším významném dílku táborské historie. „Je totiž důležité přibližovat lidem dějiny města v celém jeho průběhu a nikoli jen z doby založení. Víme o obléhání Tábora Švédy, ale tady teď máme velikou možnost za ním vidět i konkrétní lidi, kteří tu hrůzu prožívali. Jejich příběh neznáme, a tudíž máme velký prostor pro fabulaci, možná ti dva byli milenci, co my víme,“ naznačil jeden z možných příběhů mladých lidí, kteří mohli patřit jak k obléhatelům, tak obráncům Tábora.

Místní občané by ale pravděpodobně spočinuli na hřbitově. Zároveň Jakub Smrčka ocenil správný postup nálezce, který na místo ihned po objevení lidské lebky zavolal policisty. Když nález prověřili kriminalisté, dostali prostor také archeologové.

Do dívčiny tváře veřejnost pohlédne až s novou expozicí v Bechyňské bráně. Otevřená by měla být na jaře příštího roku.