Házená má v Sezimově Ústí už velmi dlouhou tradici. Podle prezidenta Spartaku MAS Petra Havla se tu hrálo už ve 40. letech minulého století a dokonce i za protekorátu. Válka naštěstí zdejší oddíl nezlomila a vydržel až do dnešních dní. Proto mohl o svém oddílu házenkářů povyprávět jejich trenér Martin Bláha, který se věnuje těm nejmenším dětem.

„Mám ve svém oddílu kolem čtrnácti dětí od šesti do jedenácti let. Zájem mají především chlapci, ale máme v oddílu i jednu malou slečnu. Se sportem většinou začínají, takže nemají příliš velkou fyzickou kondici, k tomu musí ještě dospět," říká Martin Bláha s tím, že nejučenlivější jsou v házené děti kolem deseti let, které už rozumí pravidlům hry a rychle se učí.

Házené se ale ve Spartaku věnuje i starší dorost, starší žáci i dospělí.

Trénink jako hra

Martin Bláha se tomuto sportu věnuje od svých šesti let, a ví proto moc dobře, jak s dětmi v tomto věku pracovat. Tréninky proto nebývají zátěžově náročné, děti se hlavně musí seznámit s míčem a umět s ním zacházet. Do haly dochází jeho svěřenci dvakrát týdně. V úplných začátcích musí zejména pochopit smysl hry a musí se naučit hýbat a zvládat svoje pohyby.

„Vždy začínáme rozcvičkou a strečinkem, protažením, děláme i gymnastiku. Potom se děti rozběhají například formou hry na babu, nebo si zahrají vybíjenou. Tak se zábavným způsobem rozehřejou. Někdy si zahrajeme i fotbal, floorbal nebo volejbal. Pak začínáme zkoušet přihrávky, i za běhu, zastřílíme si na bránu, driblujeme a ke konci tréninku hrajeme tak zvanou mini házenou, což je postavení čtyři hráči na čtyři, plus brankář," vysvětluje složení každého tréninku.

Nejdůležitější ale podle něj je, aby děti získaly cit pro míč, osahaly si ho a měly ho pod kontrolou. „Nemusí mít extra fyzičku, to po nich ani nemůžu v šesti letech chtít, ale důležité je, aby uměly třeba udělat kotoul nebo běhat pozpátku," vysvětluje Martin Bláha.

Talent se podle Martina Bláhy v tak nízkém věku úplně nepozná, ale trenér už dokáže určit, jaké z dětí má cit pro pohyb, pro míč a má sport zkrátka v krvi.

„Technika se dá pravidelným trénováním neskutečně zdokonalit. Dospělý házenkář potom musí mít nejenom určité fyzické předpoklady jako například sílu, schopnost dobře vyskočit, být rychlý a obratný, ale musí mít i přehled ve hře a periferní vidění, kterým bude soupeře stále sledovat. Je to zkrátka kontaktní a dynamický sport," míní.

Vzhledem k tomu, že svěřenci Martina Bláhy jsou teprve na začátku cesty a s házenou se teprve seznamují, na soutěžení s jinými týmy ještě mají dost času.

„Už jsem domluvený s házenkářským svazem, že se na podzim nějakých turnajů zúčastníme. Nebude to ale pravidelně na podzim a na jaře, budeme spíš dojíždět na jednotlivé turnaje v rámci kraje, aby děti poznaly, jak taková soutěž vypadá," prozradil trenér své plány.

Děti postupem času zažijí nejen svoji první soutěž, ale také soustředění, například cyklistický výlet. Záleží už jenom na tom, kolik z nich bude mít o házenou zájem.

Dokud zdraví dovolí

Stejně jako mnoho jiných sportů, je i házená velmi fyzicky náročná a profesionálně ji lze hrát jen do jistého věku. „Já jsem přestal hrát loni a je mi 37 let. Ale jako u jiných sportů, lze i házenou dělat do té doby, dokud to člověku dovolí jeho zdravotní stav. Takže pokud je člověk zdravý, může se házené věnovat profesionálně klidně do čtyřicítky. Podívejte se třeba na Jardu Jágra. Pořád válí a je mu už dvaačtyřicet," směje se Martin Bláha.

I přes svou náročnost je podle něj házená zajímavý sport, který jemu osobně jako dlouholetému hráči dal spoustu krásných zážitků nejen ze zápasů, ale také z různých cest, a díky házené poznal skvělé přátele.

Dalším kladem tohoto sportu je podle něj i to, že není nijak zvlášť finančně náročná. „Když to řeknu s velkou nadsázkou, děti v podstatě potřebují jen trenýrky, tričko a tenisky. A míče klub zařídí," říká Martin Bláha a dodává, že se dosud ve Spartaku za členství ani neplatilo. Protože ale klub děti pojišťuje, zavedli nyní členský poplatek 500 korun za pololetí, čili tisíc za rok.

Stejně jako každý sport, také házená je náročná na volný čas. A to je v dnešní době podle Martina Bláhy největší problém.

„Když mi bylo šest, tak mí rodiče končili v práci odpoledne a šli jsme na trénink. Ale dnes už to tak není. Pokud člověk pracuje, už mu na koníčky tolik času nezbývá," posteskl si sportovec, který se trenérství ve Spartaku věnuje ve svém volném čase a dobrovolnicky. Sehnat trenéry je podle něj tedy největší problém, se kterým se v současné době Spartak potýká. Nejde totiž jen o pravidelné tréninky, ale na jaře a na podzim doprovázejí trenéři své svěřence na soutěže, a to o víkendech.

Autor: Kateřina Šímová