Od včerejška už musí Huberta Lintnerová ze Soběslavi do kolonky věk vyplňovat trojciferné číslo. Ve zdraví se dožila stovky a svůj zasloužený odpočinek tráví se svým téměř sedmdesátiletým synem v panelovém bytě na Svákově.

„Dlouhověkost mají v rodině. Ale jen ženy. I její maminka se dožila přes devadesát let,“ říká syn Hubert, který dostal jméno po své mamince.
Paní Lintnerová se narodila před sto lety v Kamenném Újezdě. Když jí bylo pět let, umřel jí v první světové válce tatínek a maminka zůstala sama se třemi dětmi. Huberta odešla ve svých deseti letech do Třeboně k tetě, kde se i vyučila švadlenou.

„Šila jsem celý život. Pak jsem taky prodávala v kantýně v biografu v Soběslavi. Je to všechno moc dlouhá doba,“ vzpomíná.

Dospívání a láska

V Třeboni prožila dospívání a seznámila se tam i se svým mužem. Ten byl tehdy zaměstnán u knížete Schwarzenberka jako archivář. Když po válce přišel o práci, vrátil se i se svou ženou do svého rodiště. „My tři děti jsme se narodily ještě v Třeboni, ale vyrůstaly jsme už v Soběslavi,“ vypráví dcera Marie.

Když byl ještě manžel živ, odstěhovali se na důchod do Lžína, kde pracovali jako správci zámečku. V roce 1977 Huberta Lintnerová ovdověla a nastěhovala se k synovi Janovi do panelového bytu.

„Ráno maminka vstává okolo osmé hodiny. Uvaří si kafe nebo čaj. Když pak chystám v kuchyni oběd, pomáhá mi s polévkou. Po obědě umyji nádobí a ona ho utře,“ líčí jejich běžný den syn Jan.

Zradil ji zrak i sluch

Paní Huberta si občas stěžuje, že ji bolí kolena a že nemůže na nohy, ale při oslavě chodila po bytě jako čiperka. Občas si prý ale posteskne, aby si ji už ta zubatá raději vzala.

„Maminka vždycky ráda četla, ale teď se nemůže koukat ani na televizi. Doktorka na očním řekla, že už s tím nejde nic dělat. Sítnice je poškozená stářím,“ vysvětlil syn Jan.

Sama oslavenkyně však o sobě říká, že má dobrý kořínek. „Maminka by vám sama řekla, že do pětadevadesáti let to šlo. Jenomže pak si zlomila nohu v krčku. Byla na operaci a nejvíc ji asi rozhodila narkóza. Jenže i z toho se dostala,“ podotkla dcera Marie.

Nezdolal ji naštěstí ani pásový opar, který dostala loni spolu s vysokými horečkami. S životosprávou si oslavenkyně ale hlavu nikdy nelámala. Dcera na ni prozradila, že měla vždycky ráda bůček a pivečko. I včerejší oslavu si paní Huberta užila. Přijímala gratulace, květiny a dárky s milým úsměvem. S úsměvem, který pamatuje už dlouhých sto let.