Marešovu sounáležitost s Táborem od letošního června, kdy uplynulo 55 let od jeho smrti, připomíná pamětní deska v budově Gymnázia Pierra de Coubertina (fotografie je z jejího odhalení, které se konalo 10. června). Na gymnáziu mladý Karel v roce 1917 odmaturoval a rovnou narukoval k pěšímu pluku do Českých Budějovic, odkud ho nasadili na italskou frontu.

Účastí v první světové válce začala jeho vojenská kariéra. Obraně státu Karel Mareš zasvětil celý život, tedy i v mírových letech mezi dvěma světovými válkami. V tomto období si ho začalo získávat létání, nejdříve absolvoval základní výcvik, později přidával další letadla i stíhačky.

Když po okupaci země musel protektorát opustit a přes Francii se dostává do Anglie, stal se prvním velitelem 311. československé bombardovací perutě Royal Air Force. V této pozici absolvoval šest náletů na německé cíle.

Po únoru 1948 ho ale ministr obrany Čepička degradoval z brigádního generála na vojína a jako nežádoucí osobu vyhnal z Prahy. Karel Mareš se dostává do Kosovy Hory na Sedlčansku, kde získal místo v dílně na výrobu autodílů. Později nastoupil do státního statku jako kočí volského potahu. Přišel i o invalidní válečný důchod, zato si „užil" početných domovních prohlídek a výslechů. Jen zhoršující se zdraví ho ochránilo před komunistickým žalářem. Desátého června roku 1960, v pouhých dvaašedesáti letech, svůj boj s nemocí prohrál.