V Aprilu léta 1700 povolán byl Jan Záleský prostředkem časné smrti (43) od Pána Boha z tohoto světa a zanechal tu manželku Alžbětu se třemi sirotky: Janem, Rosinou a Tomášem. „Co se týče statku a pozůstalosti movité, nic zvláštního se tu nevynašlo mimo některý kousek svinského a 3 kusy hovězího dobytka, což vše do živnosti a řemesla vdově se sirotky ponecháno. Co pak se týče nápadův a dědictví gruntovního na domě, to vychází se v gruntovní knize na listu 60.

R. 1705 měla vdova Záleská rolí orných 12 strychů 3 věrt., ladem ležící 2 str. 1 věrt. a postoupila dům r. 1711 synovi Janovi za 106 kop. míš. a ponechala si zde výměnek. Po smrti tohoto Jana Záleského ml. ujal dům r. 1737 nejstaršího syna Ignáce za 240 zl. r. Mimo něho byl tu ještě syn Jan a dcera Terezie. Nový majitel domu zaplatil dluh Františku Wolfovi 14 zl., zadlužení 21 zl. 30 kr., mimo to podíl Tomáši Záleskému bratrovi 21 zl. Poněvadž Tomáš „jsouc na vojně zemřel“, rozdělili si jeho podíl ostatní dědici. Dcera Terezie Záleská „majíce na domě Záleským své pretensí 50 zl., poněvadž v tomto 1738 roce svůj panenský stav proměnila a do stavu manželského vstoupila, ku kteréžto důležitosti peněžitého succurstu zapotřebí jest, pročež Ignác Záleský dle závazku Terezii sestře 15 zl. složil, ostatek na terminy platiti se zavázel.“

Podle testamentu Ignaciusa Záleského z r. 1778 stalo se porovnání mezi vdovou Magdalénou a dětmi, načež r. 1779 postoupila vdova se svolením dědiců dům svůj mezi farou a Antonínem Štibralem se vším nářadím, polmi, loukami a palouky za 1316 zl. 36 kr. synovi Josefovi. Mimo Josefa byli tu ještě synové Matěj a Karel, dcery Helena (vdaná za Jana Sedláčka) a Alžběta (manželka Matesa Longa), kteří dostali stejné podíly po 180 zl. 39 kr. Vdova Magdaléna měla býti do smrti plnomocnou hospodyní, aby ve všem vládla a řídila.

V josef. katastru 1785 zapsáno pod č. 14 dům Josefa Záleského se zahradou a druhou zahradou před okny. Soupis poplatníků prozrazuje o něm, že je sice pekařem, ale málo peče a věnuje se více hospodářství. Z domu platila se gruntovní činže vrchnosti. R. 1805 prodal Josef Záleský dům se zahradou a pozemky (14. str. orných polí a louky pod 2 vozy sena) Františkovi Brůžkovi za 4000 zl. v bankocetlích. Po sedmi letech koupil dům bez polí a louky opět Josef Záleský s manželkou Marianou od Jana Vlasáka v plné moci Františka Brůžka za 200 zl. Záleského. Tato Marie Vlasáková byla provdaná, aby se vyjádřila, zdali její polovice domu po jejím otci Záleském byla právně odhadnuta nebo zdali se má do pozůstalosti zapsati v té ceně, jak dům koupil Matěj Pomahač. Vlasákova vyjádřila se, že skrze odhad vznikly by jí velké výlohy, žádá proto, aby při dědičné pořádnosti vzala byla do aktiv povice té ceny trhové, za kterou ona a její matka dům Matěji Pomahačovi prodaly t. j. 280 zl. stř.

R. 1830 projednávaná pozůstalost po zemřelém pekařském mistru Josefu Záleském a vdově Marii postoupena polovice domu se stodolou, dvorem a zahrádkou v ceně 208 zl. stř. Dcera Marie měla druhou polovici. Dům koupil od nich r. 1830 Matěj Pomahač s manželkou Terezií za 560 zl. stř. Z domu platilo se vrchnosti 1 zl. 30 kr. gruntovního ouroku a desátku děkanovi: 1 měř. žita, 1 měř. ovsa. Matěj Pomahač měl tu šenk piva a dle pivního rejstříku zůstal dlužen zemřelému sládku v Radvánově J. Vlasákovi za pivo úvěr vzaté 19 zl. 36. gr. víd. čís. (Náhrada za dvacátý sud činila 4 zl.)

Manželé Pomahačovi si vlastnické právo na dům vtělili do knih r. 1832. Pomahač koupil ve dražbě část pozemku Jana Stránského a prodal je Josefu Rosolovi za 439 zl. 58. kr. v. č. R. 1836 dluží se z radvánovské sirotčí kasy 300 zl. stř. z peněz sirotků Vlasákových. Také Ignác Stránský měl za Pomahačem pohledávku 80 zl. stř. a dal si jej na domě pojistit. Tíha dluhů byla příčinou, že dům byl úředně odhadnut, a to na 1416 zl. 58 kr.

Roku 1843 tehdejší stav domu líčen takto: „Vpravo od vchodu velká šenkovna 5 sáhů dlouhé 4 sáhy 2 stopy široké s 5 okny, podlaha prkenná, strop z kulatých trámů, hliněné kamna s plotnou, klenutá kuchyně, spižírna, uprostřed domu chodba cihlami dlážděná, po levé straně je byt se 3 okny, pak spíž, do sklepa z kamene klenutého přijde se do sklepa ze skály tesaného, 4 sáhy dlouhé a 2 ½ sáhu širokého. Krytina domu je šindelová, zdivo dobré, v domě je celkem 10 dveří. Na dvoře stojí dvě stáje, špýchar, vepřové chlévy zděné s dřevěnou střechou, pak stodola dřevěná došky krytá.“ Dluhy na domě hromadily se. R. 1845 byl Pomahač dlužen Martinu Štibralovi 40 zl. stř., Marii Vlasákové 280 zl. stř., Janu Forbergovi v Praze 40 zl., Marii Vlasákové 280 zl., Janu Štibralovi 80 zl. Proto rozhodli se manželé Pomahačovi prodati dům se zahradou r. 1845 Jakubu Chramzovi, truhláři a jeho manželce Marii za 1300 zl. stř. Z domu platilo se 1 zl. 30 kr. do panského důchodu a 7 kr. podýmného děkanovi.

Matěj Pomahač zemřel 3. září 1845, zanechal syna Josefa 6letého, dceru Elenoru 15letou a Marii 9letou, jímž poručníkem byl Vojtěch Adalbertman. Pozůstalost byla invetována, ale pro mnoho pasiv neprojednaná. (Pupil. tab. 1845) Podle nájemní smlouvy ze dne 4. května 1851 najal Jakub Haim z Radostovic v domě tomto šenkovnu, kuchyni, komoru, půdu, půl stodoly, sklep, půl obou stájí a polovic síně a tři roky. (Arch. zem. Čes. kn. obl. VI. 275) Marie Charemzová dříve Horkévá měla z prvního manželství děti: Karla, Františka a Annu (provdanou na č. 32).

Od Jakuba Chramzy koupil dům se zahradou r. 1859 hospodářský inspektor Jindřich Gross za 1260 zl. a od něho pak r. 1862 Josefina Heyduková, choť soudního aktuara a spisovatele Františka Heyduka, dcera lékaře Antonína Fischera, za 2600 zl. r. č. R. 1869 Josefina Heyduková prodala dům školnímu výboru ml. vožickému pro obce ku škole vožické přiškolené za 2726 zl. r. č. Na místě tom vystavěna pak byla budova obecní školy. Před zbořením domu bydlil zde učitel Václav Macháček, pokrokový muž, na něhož jeho žáci vděčně vzpomínali. Kolem roku 1875 byl tu ředitelem školy František Jelínek. V těchto létech působili tu: Antonín Váška, František Sýkora, Josef Krafa, Bohumil Heyduk, Dominik Klobas, Karel Partl a několik podučitelů. Industriální učitelkou byla Josefina Ripplová. V pozdější době vyučovali tu: Jan Havlín a celá řada jiných učitelů a učitelek. S rozvojem školství přibývalo i sil učitelských. Podrobnější zprávy o školství vožickém otiskneme na jiném místě.

Ústní podání

Pamětník vypravoval: „Školní komise vožická koupila dům od manželů Charamzových, ale nikdo z komise nedal závdavek, ani kontakt nebyl vyhotoven. Učinil tak sám inspektor Gross jako zástupce patrona. Dál závdavek, zaplatil, vzal kontakt – ale pro sebe, dům byl jeho. Obec přišla o výhodu, že pan děkan chtěl k stavbě školy postoupiti kus děkanské zahrady s domem sousedící. Gross upravil dům a zřídil v něm IV. třídu, kde se po nějaký čas vyučovalo. Potom dům prodal.“

Školu vystavil dle plánů stavitel František Kliera z Tábora a Jindřich Špirhanzl ze Sedlce za 24. 000 zl. r. č. a vysvětil ji děkan Jiří Krejčí 28. května 1876. Zemský příspěvek dostalo město 600 zl.

RICHARD HRDLIČKA

Vážení čtenáři, nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které podle něj vydalo knihu. I vy se prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku můžete seznámit s historií mladovožických domů a domků, tak jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868 – 1967).