Podrobnosti o pohlaví, věku a zdravotního stavu z nalezených ostatků určila písecká antropoložka Erika Průchová. „Dívce patřila také jediná nalezená lebka, zemřela ve věku mezi 18. a 19. rokem, podobně jako muž, s kterým měla společný hrob,“ upřesnila. Starší z mužů se dožil 22 až 24 let a ležel v hrobě opodál sám.

Jak doplnil vedoucí archeologického oddělení Husitského muzea v Táboře František Janda, dívka zřejmě zemřela v první fázi třicetileté války v letech 1620 až 1621. „Dataci nám usnadnilo několik nalezených indicií, jako byly mosazné knoflíky, drobná mince z doby panování krále Matyáše a také olověná kulka z pistole,“ zmínil. „Zajímavé bylo, že torza těl dívky a mladšího z mužů byla v hrobě propletena. Knoflíky poukazují na to, že na sobě neměli jen rubáše a v případě kulky mohlo jít o vstřel do svalstva, protože na kosti staršího muže to nebylo patrné,“ dodal Janda.

DOSTALA TVÁŘ

Když archeologové nález zdokumentovali a usadili do historické kontextu, věnovali se dívce i dál. Za pomoci Jiřího Šindeláře ze spolku Naše historie a brazilského forenzního antropologa Cicera Moraese ji vdechli podobu. Asi 165 centimetrů vysoké dívce přisoudili blond vlasy, světlou pleť a modré oči. Přesnost tvaru obličeje je dle Jiřího Šindeláře téměř stoprocentní. „Nevíme přesně, zda neměla vadu pleti, jaký měla odstín a neznáme ani barvu očí. Tady jsme si pomohli tak zvaným uměleckým vkladem, neboť odpovědi by přinesla jen analýza DNA, která je ale finančně nákladná,“ osvětlil Jiří Šindelář.

Příběh by však podle vedoucí oddělení programů a expozic Husitského muzea Kateřiny Nimrichtrové neměl konec, kdyby „krásnou markytánku“ zapomněli pojmenovat. „Byla to velká událost pro celé muzeum. Když se dívku podařilo identifikovat a vdechnout ji podobu, rozhodli jsme se zapojit širokou veřejnost a vybrat ji vhodné a důstojné jméno,“ vysvětlila.

VYBÍRALI ZE ŠESTI JMEN

Jak dodal František Janda, jména vybírali kolegové z historického oddělení Husitského muzea. „Ve hře jich bylo celkem šest Voršila, Gertraud, Justýna, Dorota, Kunhuta a Apolena,“ vyjmenoval. Všechna byla typická pro 17. století a často užívána v tomto období. „Nalezená dívka se tudíž mohla skutečně takto jmenovat,“ upozornil.

Prostřednictvím sociální sítě tak dva týdny veřejnost hlasovala. „Mohli v anketě volit z těchto vybraných šesti dívčích jmen, hlasovaly desítky lidí,“ naznačila Kateřina Nimrichtrová s tím, že výsledek byl opravdu těsný. V procentuálním rozvržení jména Justýna a Apolena získala shodně 26 procent. „Rozhodl pouze jeden nebo dva hlasy navíc pro Apolenu, která se i více líbila všem zaměstnancům muzea,“ dodala.

VYSTAVÍ JI V HROBĚ

Mimo mnoho zajímavých objevů a artefaktů z dějin Tábora od pravěku po třicetiletou válku bude lidskou stránku těchto dějin reprezentovat v nové expozici v Bechyňské bráně také tato mladá žena, nyní zvaná Apolena. Dostalo se jí honosného a ušlechtilého jména, které možná jen náhodou koresponduje s její podobou. Apolena totiž pochází z řečtiny, jméno je odvozeného od boha slunce Apollóna, volně se tak překládá jako zářící dívka či nositelka světla a krásy.

V expozici pod názvem Tábor – pevnost spravedlivých i královské město návštěvníci uvidí téměř kompletní skelet dívky včetně imitace hrobu. „Momentálně finišujeme s přípravami expozice, kolegyně dodělává kašírku do hrobové jámy, Apolenu zde lidé uvidí také v podobě 3D vizualizace,“ přiblížil František Janda. Expozici v Bechyňské bráně otevře Husitské muzeum 19. června, expozice Husité, středověké podzemí a galerie Ambit bude pro návštěvníky přístupná již od 29. května.