Červenec mají zaplněný od začátku do konce. Skoro jako by si členové Divadelního souboru Tábor ani nesměli naplánovat rodinnou dovolenou. V tomto prázdninovém měsíci mají jedenáct termínů a přitom jen dvakrát zahrají v Táboře. Jinak budou za diváky cestovat jako správní harcovníci.

„V červenci je totiž zásadní divadelní týden, kdy vyjedeme někam, kde pobydeme pět šest dní a z toho místa vyjíždíme do okolních vesnic, kde hrajeme divadlo venku na návsích. Takže to bereme jako svoji dovolenou,“ říká jeden ze současných tří režiséru Josef Konrád, který do ochotnického táborského souboru vstoupil dvakrát.

V souboru je poměr mužů a žen vzácně vyrovnaný. V rovnováze je i věk členů. Ovšem zatímco mladí se častěji střídají, „staří“ herci zůstávají věrni desítky let. Mezi takové bezesporu patří Jarmila Nováková, která na prknech našla i svého manžela Václava a do světla reflektorů postavila obě svoje děti. První roličky měly za sebou už v pěti letech.

„Divadlo je celý můj život a nedovedla bych si ho bez něj představit. Je mým velkým koníčkem i relaxem a zábavou. Začala jsem v Divadle mladých, když mi bylo deset let, takže dnes s malou přestávkou hraju už čtyřicet let,“ říká ochotnice, na jejímž rejstříku jsou role od slepice po královnu.
„Nejraději ale hraju hubatý ženský a záporný role. Třeba čertice a čarodějnice a teď zrovna hraju loupežnici. Při nich se nejvíc vydovádím,“ říká Jarmila Nováková, která kromě studování replik zvládá po večerech i výrobu kostýmů.

V souboru funguje režisérská rada, na níž se domluví, co kdo se souborem nastuduje a časový plán představení. „Do výběru her si navzájem nemluvíme, Vašek dělá pohádky, Karel pracuje teprve na druhém představení. Já si výběr směruju tak, aby se kus dal odehrát venku pod širým nebem a byl přenositelný i na jeviště. Většinou jsou to komedie se zhruba deseti postavami,“ dodal Konrád.

Pravidleně se soubor zúčastňuje krajských přehlídek. Pokud se usměje štěstí, pokračuje cesta do národního kola, například pro děti to je Popelka Rakovník.

Divadelní soubor Tábor ale znají diváci i z přehlídky Jiráskův Hronov, poprvé se do něj dostali před čtyřmi lety s Goldoniho Vějířem. „Ten nám vlastně odstartoval úspěšnou cestu a bylo vidět, že herce hodně nakopl,“ říká režisér. Podobně úspěšná byla Polní žínka Evelínka, která měla na Hronově nečekaný úspěch a zahráli jsme ji celkem čtyřiačtyřicetkrát, ale už je z repertoáru od loňska stažená.“

Letos ale snažení divadelníků skončilo na krajské úrovni. Ročně nastudují v průměru tři představení. Letos to jsou tři nové pohádky pro děti, pro dospělé stále uvádí hru Skapinova šibalství od Moliéra. Na konci léta bude k vidění ve Stoklasné Lhotě.